Pokud by se vám někdy zdálo, že máte zbytečně dobrou náladu a nevíte co s energií, pusťte se Oběť. Film mě vysál z emocí i energie téměř na dno. Dílu Andreje Tarkovského jsem ?bohužel? nepřišel na chuť a tento film nedokáži ocenit vůbec. Dívat se hodinu a půl na zvláštní strohý depresivní příběh a potom zjistit, jak to vlastně všechno je, to mě málem zabilo. Poslední půlhodina má alespoň nějaký děj, oceňuji hlavně závěrečnou scénu s hořícím domem, která je natočena na jeden extrémně dlouhý záběr. Jinak nemám k filmu co říct.
Nejsem žádnej filmovej barbar, ani nevnímavej nebo necitlivej člověk, ale stejně se většině zde napsanejm komentářům vzepřu a pudu s hvězdkama dolů. Jednoznačně od režisérův nejlepší film, to jo. Hodně filozofična, ale i zajímavé momenty a hezky nasnímaný (ta kamera je naprosto geniální - ta sama o sobě je stoprocentní). Koukal jsem na to, jak když se zahledíte a čumíte do blba - takovým tím vnitřním druhým pohledem - asi proto, že to bylo tak zdlouhavý, takže nuda. Neotevřeli tam hubu, aby to nebyla nějaká kravina nebo intelektuálnost a filozofická úvaha a jinej nesmysl. Nedoporučuju dívat se na to vleže, hrozí spánek. Nedoporučuju dívat se na to vůbec. No možná někdy jo. Ale ne v depce, protože to zas hrozí podřezání žil.