Články o Akumulátor 1

Jan Svěrák je jednou z nejdůležitějších figur českého polistopadového filmu. Jeho ohromná pracovitost a režijní talent mu vynesly přední pozici mezi českými filmaři. Projevil velký cit pro perfekcionismus a adaptaci současných společenských témat. Hrdinové jeho filmů jsou všední a civilní, jak velí tradice české kinematografie. Ambiciózní režisér do nich nicméně vnášel formální postupy, které okoukal z americké filmové školy. Právě kombinace prvků českého filmu a západního režijního stylu se stala Svěrákovým nejsilnějším rysem a Svěrák samotný se stal jedním z nejvýraznějších českých režisérů.

Rok 1994 byl pro tehdy devětadvacetiletého Jana Svěráka skutečně nabitý. Nejdříve v březnu uvedl tehdy nejdražší český film Akumulátor 1, nápaditou satiru na hollywoodské blockbustery, a o půl roku později představil její protipól – rychle a levně natočenou i sestříhanou road movie s nulovými komerčními ambicemi, odrážející nespoutanost mládí a hravost filmaře překypujícího tvořivou energií. Do dějin tuzemské kinematografie se zapsala obě díla, a protože jsme si třicetileté výročí Akumulátoru 1 už připomínali, dnes je čas znovu se podívat na Jízdu.

V první polovině 90. let se o Janu Svěrákovi hovořilo jako o nejspíš nejtalentovanějším filmaři z generace mladých českých tvůrců. A zcela oprávněně. Obecná škola to dotáhla až k oscarové nominaci, Kolja ji o pár let později už proměnil. Oba tituly patří mezi naše nejoblíbenější porevoluční snímky, v mezidobí však dal Svěrák do kupy ještě dva další podařené snímky, jimž se pohříchu dostalo mnohem méně pozornosti.

Ve čtvrtek v noci zemřel jeden z nejvýznamnějších českých filmových dramaturgů Václav Šašek. Na svém kontě má téměř 60 snímků jako dramaturg a 26 scénářů jako autor. Bez něj by neexistovala česká nová vlna a těžko si bez něj představit i 70., 80. a 90. léta naší kinematografie.

Ivan Vyskočil (94) byl významnou osobností české umělecké scény, možná jednou z nejvýznamnějších. Většina lidí zná jeho tvář hlavně z menších rolí v populárních českých filmech, které získal „za odměnu“ od svých kolegů, žáků a obdivovatelů. Šlo však jen o špičku ledovce jeho dlouhé a záslužné kariéry.

Tento čtvrtek vstoupil do českých kin v pořadí desátý celovečerní hraný snímek režiséra Jana Svěráka, povídková komedie Betlémské světlo. Držitel studentského Oscara za Ropáky (1988) a zahraničního za Kolju (1996) pomáhal formovat tuzemskou porevoluční kinematografii řadou památných snímků. Pojďme si kariéru Jana Svěráka připomenout chronologicky prostřednictvím jeho snímků počínaje Obecnou školou (1991).

Betlémské světlo je zřejmě poslední film, na němž spolupracovali otec a syn Svěrákovi. A je to poprvé, co se nesnaží vyprávět souvislý a soudržný příběh. Určitá rozpadlost díla však není omylem. Z dosavadních hodnocení to vypadá, že jde také o nejhorší film, který tato dvojice stvořila. Zkusme se na něj ale podívat trochu jinak.

Do našich kin se dostává vpravdě neobvyklý počin, to jest krátká akční komedie (necelých 30 minut) a dokument o akčních scénách v českých filmech (necelá hodina), obojí od mladého Jana Haluzy.

Šest novinek a jednu remasterovanou obnovenou premiéru si pro návštěvníky tuzemských kin přichystali distributoři. Na své si přijdou vyznavači přepálené akce (Mrakodrap s Dwaynem Johnsonem), české kinematografie (Úsměvy smutných mužů, Akumulátor 1), animované tvorby (Hotel Transylvánie 3) nebo festivalových artovek (Tísňové volání, Studená válka). Pojďme si všechny snímky představit podrobněji.

Známý herec, který se proslavil díky komedii Vesničko má středisková (1985), zemřel dnes v jedné z bratislavských nemocnic. Informaci přinesl server Aktuality.sk s odvoláním na zdroj blízký Labudově rodině. Dle informací ČTK ztratil herec vědomí, když nastupoval do osobního vozu, přivolaná záchranka mu ale již život nedokázala vrátit.