Svěrákův Akumulátor 1 byl úspěšný, ale ne dost. Předběhl dobu a ukázal na dnešní problémy

O kvalitách nízkorozpočtové a v punkových podmínkách vytvořené Jízdě nepochybuje snad nikdo, kdo ji viděl. Ještě půl roku před ní, konkrétně 24. března 1994, měl premiéru Akumulátor 1, v české kotlině ojedinělý pokus o sci-fi snímek. Oproti dalším dvěma tuzemským sci-fi experimentům, jež bývají v souvislosti s tímto žánrem zmiňovány nejčastěji, se však výrazně odlišuje. Nejde totiž o přemýšlivé dobrodružství mapující dobývání vesmíru jako Ikarie XB 1 ani o kriminálku zabalenou do kulis budoucnosti jako v Bodu obnovy – Akumulátor 1 je nápaditou satirou na poměry čerstvě kapitalistické společnosti.

Příběh nás seznamuje se zeměměřičem Oldou (Petr Forman), nesmělým a nepříliš průbojným mladíkem, jenž se příliš neliší od dalších chcípáckých hrdinů, jimiž se české filmy hlavně v 90. letech hemžily. „Neměl jsem sílu sejít dolů do výčepu, abych se opil. Neměl jsem sílu vyjít nahoru na půdu, abych se oběsil. Taková to byla slabost,“ přemítá Olda, když mu jeho vysněnou dívku s tváří Terezy Pergnerové přebere žoviální kolega (Bolek Polívka). Oldova slabost však na rozdíl od podobných chcípáků neplyne z životní nenaplněnosti či neschopnosti učinit rozhodnutí a pohnout se z místa, nýbrž z něčeho mnohem konkrétnějšího – totiž z televize.

Před obrazovkou totiž Olda tráví většinu volného času a neustálý přísun audiovizuální zábavy jej postupně zcela paralyzuje. S pomocí svérázného léčitele Fišárka (Zdeněk Svěrák) a dalších, obdobnou chronickou únavou stižených nešťastníků zjišťuje, že za jeho letargií stojí televize. Ve světě na druhé straně obrazovky přebývá Oldův dvojník (v podání Formanova dvojčete Matěje), který z něj doslova odčerpává životní energii.

Olda do problému postupně proniká a připravuje se na westernově osudový duel se svým dvojníkem. Snaží se vyhýbat televizním obrazovkám, na něž však naráží téměř všude, a hlavním zdrojem síly je pro něj nečekané vzplanutí citů k zubařce Anně (Edita Brychta). Právě láska, autentický kontakt s druhými lidmi v reálném světě a nepotlačování vnitřní dobroty jsou zbraněmi, díky nimž může svůj trabl s médii vyřešit.

Na rozdíl od jiných svých filmů Jan Svěrák nespolupracoval na scénáři pouze se svým otcem Zdeňkem, nýbrž prvotní námět pocházel od známého herce spojeného s Divadlem Sklep Janem Slovákem. Sklepácká poetika plná absurdních nápadů, slovních hříček a paradoxních spojení je zde patrná, v mnoha ohledech jde téměř o experimentální film, který se nebojí téměř každou scénu ozvláštnit vizuálním či narativním nápadem. Výsledek je proto skoro až delirický nejen díky spletitosti příběhu s množstvím postav a jejich alternativních verzí, ale i díky formální pestrosti a imaginativnosti.

Už název odkazuje na hollywoodské spektákly jako Predátor či Terminátor a číslovka „1“ měla budit dojem, že vznikne i pokračování. Stejně jako v jiných filmech zde Svěrák vede dialog s Hollywoodem a jeho žánrovými konvencemi, nezapomíná však ani na typicky český verbální humor, a právě díky tomuto mixu vlivů, inspirací i vyprávěcích schémat snímek během své 102minutové stopáže nepřestává bavit.

Akumulátor 1 byl prvním českým trikovým snímkem, kvůli čemuž se jeho rozpočet vyšplhal až na 40 milionů korun – a tedy i na první místo žebříčku nejdražších tuzemských počinů. Na film do kin přišlo 385 tisíc diváků a divaček, což je na artovou satirickou komedii ohromující výsledek a stačil na první místo v žebříčku návštěvnosti za rok 1994. Ve srovnání s více než milionem prodaných lístků na další Svěrákovy filmy (Obecná škola, Kolja, později i Tmavomodrý svět a Vratné lahve) však šlo přece jen o trochu slabší výsledek, umocněný i tím, že roku 1994 se chodilo do kina výrazně méně než v letech předchozích.

Film se dočkal i devíti nominací na Českého lva, z nichž však proměnil jen jedinou – tu za střih pro legendárního Aloise Fišárka, jemuž tutéž cenu později přinesly i tři další Svěrákovy snímky. Tyto faktické informace jako počet cen, rozpočet či návštěvnost však nedokážou vystihnout prozíravost až jasnozřivost Svěrákovy a Slovákovy vize. Když si za televizi dosadíme internet, zjistíme, že myšlenky autorů jsou aplikovatelné téměř jedna ku jedné i na dnešní dobu.

Toxicita virtuálního prostoru a budování online person, jež našim skutečným já odčerpávají energii, jsou stejně dobře prozkoumanými jevy jako zjištění, že s touto nebezpečnou závislostí na technologiích můžeme efektivně bojovat vytvářením smysluplných vztahů a naslouchání vlastním potřebám ve skutečném, materiálním světě. Po 30 letech je tedy Akumulátor 1 aktuální nikoli díky tomu, že by prorocky předjímal vývoj technologií, nýbrž díky vystižení psychologických a společenských procesů, jež v souvislosti s médii a technologickými nástroji každodenně zažíváme.

Chytlavou a zábavnou sci-fi Akumulátor 1 si můžete přehrát na platformách Netflix, HBO Max, Voyo, iVysílání a Dafilms. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších sci-fi filmů.

Zdroje: Filmový přehled, Kinomaniak