Koljovo klepání na hollywoodskou bránu. Jak šel čas s filmy Jana Svěráka

Celovečerní debut režiséra Jana Svěráka vybalil de facto všechny silné trumfy, kterých se diváci dočkali i v následujících snímcích. Scénář s autobiografickými prvky napsal Janův otec Zdeněk Svěrák jako vzpomínku na dětství. Nechybějí zde rány osudu (Svěrákův bratr zemřel na otravu krve), vzpomínka na otce (hraje ho právě Zdeněk Svěrák), maminku (Libuše Šafránková), spolužáky, lumpárny (legendární scény se ztracenými kruhy a jazyky přimrzlými k zábradlí) nebo na legendami opředeného učitele v podání Jana Třísky. Obecnou školu viděl v kinech více než milion diváků, film byl nominován na zahraničního Oscara. První tuzemská soukromá televizní stanice Nova snímkem zahájila 4. února roku 1994 své vysílání (nutno dodat, že film byl v jejím pojetí přerušován reklamami).

Akumulátor 1 má ve filmografii Jana Svěráka mimořádné místo. Snímek s prvky sci-fi a fantasy napsal spolu se sklepákem Janem Slovákem, v době vzniku šlo o nejdražší tuzemský film vůbec (stál 40 milionů korun) a na realizaci speciálních efektů byly prvně využity počítače, dovezené z USA. V hlavní roli se představil hrdina Olda (Petr Forman), který trpí takzvanou totální ztrátou energie, za níž vězí úhlavní nepřítel, televizor. Akumulátor 1 dodnes udivuje originalitou a pokusem přiblížit se světové filmové produkci. Jan Svěrák měl rozhodně mimořádný potenciál a rozhled, ne že ne.

Po nejdražším filmu přišel ten nejlevnější (odhadovaný rozpočet Jízdy činí milion korun, předpokládají se ale spíše jen náklady na produkci, ne postprodukci, a určitě ne na výrobu fyzických kopií na filmovém pásu). Bezstarostná road movie učinila hvězdu z Ani Geislerové, stvrdila pozoruhodný herecký talent divadelníka Jakuba Špalka (po předchozích Šakalích letech) a zpropagovala hudební tvorbu Radka Pastrňáka (ve filmu si též zahrál) a skupiny Buty. Každý chtěl mít „jednu ruku dlouhou“ a vyrazit v kabrioletu za letním dobrodružstvím. Film reprezentuje tehdejší touhu po svobodě volného pohybu.

Protiklady se přitahují. A někdy to dotáhnou až na Oscara. Příběh starého mládence Františka Louky (Zdeněk Svěrák) a malého ruského chlapce Kolji (Andrej Chalimon) ždímal slzy dojetí v kulisách okupace Československa v srpnu 1968. Jan Svěrák se coby producent spojil s Jihoafričanem s britským pasem Ericem Abrahamem a jimi podaný univerzální příběh o přátelství navzdory dějinným zvratům a národnosti zaujal diváky u nás a oscarovou porotu v USA. Výraznou měrou se o úspěch filmu zasloužila též podmanivá hudba Ondřeje Soukupa. Ze všech Svěrákových snímků je právě Kolja komerčně nejúspěšnějším, viděl jej milion 345 tisíc diváků. To jej řadí na šestou příčku historických tabulek porevolučních českých kin. Avatara (2009) na pátém místě vidělo jen o necelých 13 tisíc diváků více. Svěrákovi byli mírně roztrpčeni tím, že oscarový úspěch provázela i značná kritika v tisku a televizi, že jejich film je především líbivý kýč. Ostatně i sebrané spisy nonkonformního kritika Andreje Stankoviče nesou název Co dělat, když Kolja vítězí?

Pět let po mimořádném úspěchu Kolji uvedl Jan Svěrák opět s producentem Ericem Abrahamem svůj jednoznačně nejambicióznější snímek, poctu válečným letcům ve službách britské RAF Tmavomodrý svět. V hlavních rolích se představili Ondřej Vetchý a mladičký Kryštof Hádek, producenti do výpravných scén a triků investovali 230 milionů korun, což z filmu činí doposud nejdražší počin v tuzemské kinematografii. Co naplat, ve stejný rok běžel v kinech Bayův opulentní Pearl Harbor a Svěrák se do první světové filmařské ligy nedostal. Ačkoliv měl několik nabídek zůstat v Hollywoodu (odmítl například Dobrého Willa Huntinga nebo Pravidla moštárny), zvolil méně ambiciózní cestu, uzavřel se světu a pokračoval ve spolupráci s otcem Zdeňkem.

Dokumentární portrét otce Zdeňka natočil syn Jan spolu s kolegou Martinem Dostálem (podílel se i na scénáři k filmu Jízda). Snímek nese ironizující podtitul Mramorizace Zdeňka Svěráka a kromě jeho pohledu na svět nechá nahlédnout do fungování a vztahů členů souboru Divadla Járy Cimrmana. Připomene též životní události, které autor vepsal do řady filmových scénářů (Obecná škola, Tmavomodrý svět). Kromě toho je z filmu cítit vzájemné pnutí otce a syna, kteří se společně vydali na tvůrčí dráhu. Zajímavostí je, že za kamerou dokumentu stál Ivan Zachariáš (Mulit, Pustina), v té době světová hvězda televizních reklam. Tatínek měl předznamenat natáčení filmu Vratné lahve, to však bylo pozdrženo, tudíž sleduje pouze genezi vzniku scénáře.

Po oscarovém Koljovi, ambiciózním Tmavomodrém světu a dokumentárním portrétu dal Jan Svěrák ve Vratných lahvích hlavní slovu otci Zdeňkovi, který v roli rebelujícího učitele Josefa Tkalouna opouští školu, naskakuje na kolo rozvážkové služby a nabírá třetí mízu. Výsledkem jsou sexuální fantazie, rozepře se ženou (Daniela Kolářová) a finální práce v oddělení vratných lahví. Film je mimořádně prošpikovaný product placementem a generalizací. Později něco podobného natočil Radek Bajgar v případě Teorie Tygra (2016) s Jiřím Bartoškou v hlavní roli. Vratné lahve se nakonec vyšplhaly až na osmou příčku historické návštěvnosti českých kin (od roku 1990 dále), když na film přišel milion 260 tisíc diváků.

Roku 2010 Jan Svěrák dokázal, že ho po Ropácích ani Akumulátoru 1 hravost neopustila. Dobrodružnou rodinnou pohádku s typickou loutkou v hlavní roli napsal a natočil nejen pro svého syna Ondřeje (ve filmu si zahraje a mluví též Kukyho), ale pro všechny děti. Příběh hračky ze smeťáku, která zažívá všemožná dobrodružství, doplnil svým hlasem Zdeněk Svěrák. Roztodivné lesní postavičky namluvili například Jiří Macháček, Petr Čtvrtníček nebo Ondřej Vetchý. Řemeslně prvotřídní záležitost skládající hold nejen Indianu Jonesovi.

Jak to dopadne, když se Zdeněk a Jan Svěrákovi rozhodnou spojit tradici s postmodernou? Jako Tři bratři. Známé pohádkové příběhy Šípková Růženka, O Červené karkulce a O dvanácti měsíčkách Zdeněk Svěrák přepracoval, doprovodili je známí mladí herci Zdeněk Piškula, Tomáš Klus a Vojtěch Dyk a o hudbu se postaral parťák Zdeňka Svěráka Jaroslav Uhlíř. U mladého publika film zabodoval, když na něj přišlo přes 660 tisíc diváků. Mnohokrát nicméně zaznělo, jestli o už není na hraně perverzity (viz vztah Karkulky a myslivce). Nejvtipnější z toho všeho byl animovaný holub nadabovaný a nazpívaný Liškou... Pavlem Liškou.

Co předcházelo Obecné škole? Události povídkové knihy a filmu Po strništi bos. Komediální drama čerpá ze vzpomínek, co prožil Zdeněk Svěrák během druhé světové války na venkově. Edu (Svěrákovo dětské alter ego) si zahrál Alois Grec, jeho maminku Tereza Ramba a otce Ondřej Vetchý. Eda se na venkově musí sžít s „domorodci“, lehké to za války nemají ani dospělí. Ve výsledku je však Po strništi bos pouhým sledem drobných epizod, které nic nesjednocuje. Všechno to dojímání a nostalgii rozčísl svým výstupem samotářský strýček Vlk v podání Oldřicha Kaisera, jehož herecký projev zraje jako víno. Svou poslední roli ve filmu ztvárnil legendární Jan Tříska coby dědeček hlavního hrdiny.

Nejnovější film Jana a Zdeňka Svěrákových zamířil do českých kin tento čtvrtek. Postarší spisovatel Karel Šejnoha (Zdeněk Svěrák) se zde vypořádává s autorskou krizí a postavami, které na něj útočí ze všech koutů a šuplíků. Svěrákovu filmovou ženu hraje opět Daniela Kolářová, mezi dalšími se představí například Tereza Ramba nebo Vojtěch Kotek. Dle prvních ohlasů je Betlémské světlo pokusem tvůrců neustrnout, od řady recenzentů to nicméně Svěrákovic novinka pořádně schytává. Smířlivější názor a komplexnější vhled přináší například tento článek šéfredaktora Kinoboxu.