Recenze filmu Substance

72%

The Substance

2024

2h 21mFilm
  • Velká Británie
  • USA
  • Francie

Komentáře a recenze 48

Dle počtu bodů
Chrustyn
Chrustyn
44 085 bodů
8
Audiovizuálně asi nejzajímavější a nejvíce vtahující film roku. Demi Moore má perfektní comeback a Margaret je sexy víc, než bych si kdy dokázal představit. Délka trochu přetažená a groteskní konec zbytečně přes čáru ale jinak nejzajímavější film, co jsem letos viděl s dokonalou prací s maskami a pár výživnými nechuťárnami.
hrumsrt
hrumsrt
11 187 bodů
9
Mohlo se zdát, že Substanci bude předcházet pověst, ale když skutečně diváci začali od jistých chvil opouštět sál, bylo zřejmé na jaké události sedím.. Mohla by to být jedna z epizod Black Mirror, v níž bych opěvoval její originalitu a chtěl vidět víc, zkoušet potenciál nastíněného konceptu, a tak aniž bych takovou epizodu viděl, dostal jsem jako nechtěnou odměnu rozšiřující Substanci.. Jakoby někdo prolnul stěžejní motivy Wilderova Sunset Boulevardu s Cronenbergovou Mouchou a zaobalil to do pevného satirického exoskeletu.. Elisabeth (Robin?) Sparkle je americká obdoba Olgy Šípkové, stálice televizních obrazovek, nad níž roky cvičili generace diváků. Jenže čas se nedá zastavit a je přirozené, že televizní produkce si všimla toho, že jim hlavní cvičitelka stárne a přestává lákat nové mladé diváky a a její přiléhavý overal definitivně opouští jejich erotické představy.. Co když je cesta, jak to zvrátit. A stačí k tomu jediná oběť, jen rozpůlit zbývající čas a tu druhou část věnovat své krásnější mladší kopii a to vše za pomoci látky jménem Substance. Ještě váháte? Liz Sparkleová nikoli.. Rozjíždí se psychologický body horor o z důchodu vytažené Demi Moore, která touží po pevnějším zadečku za každou cenu. Bravurní koncept vyždímaný až do absurdních (lehce komických) rovin, z nichž slabší povahy budou snít po návratu plastikami upravené Demičky.. Satire is back! 95%
Klajnik
Klajnik
9 246 bodů
10
Instantní klasika a ultimátní body horror.
Už jenom na tom, jak film začíná a čím končí, ty první a poslední záběry, značí, jak skvěle vystavěný a vypointovaný to je. Málokdy se to vidí, film, kterej by byl takhle audiovizuálně působivej a současně konceptuálně vyváženej. Vůbec se nedivím, že to vyhrálo cenu za nejlepší scénář. Nejde totiž jenom o nějaké blbnutí s maskama, protože ten film reálně o něčem vypráví!

Témata příběhu jsou stárnutí, respektive o neschopnost stárnout, kult krásy i to, že tělo máme jenom jedno, objektivizace v showbyznysu i nedostatek sebekontroly či sebepřijetí. Tato témata jsme sice již mohli vidět jinde, ale ne v takovém efektním a dobře vybalancovaném mixu. Zde jsou navíc koncipovaná v subžánru, který je pro ně prakticky stvořený. Prvky body horroru má každý zombie film, ale dosud byly nejvýraznějšími přírůstky Moucha a Věc, kde se s těly dějí různé věci, ale významově to přeci jen není moc hluboké.

Proto si myslím, že Substance je ultimátní tělesnej horor, jelikož je kolem té tělesnosti dokonale ovinutý - vyprávěním i stylem. V mnoha momentech jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo zvracet a to říkám jako někdo, kdo viděl podstatně horší věci, jenže tenhle film nese vysokou formální úroveň, takže se mu na diváka daří silně působit! Já rovněž hodinu před projekcí nahodil LSD, což taky jistě napomohlo mým ambivalentním pocitům. Nejnechutnější pasáže každopádně nejsou ty, kde se groteskně deformuje tělo, nýbrž ty, v nichž mladá verze vráží injekci do páteře své staré verze, aby z ní vysála životodárnou mízu anebo ty, v nichž žere nebo chčije ředitel televize, což je jeden z nejnechutnějších chlapů, kterého jsem ve filmu kdy měl to štěstí spatřit. Znovu tedy říkám, že různé projevy těla, jeho zneužívání nebo deformace hrají ve filmu velkou roli!

Motivem příběhu je totiž něco, co je známé z pohádek a mýtů, kdy ďábel nebo gin splní někomu přání, které však má háček anebo si dotyčný neudrží odstup a podlehne svému pokušení, což se mu taky stane osudným. V Substanci ovšem nevystupuje žádná magická bytost, ale ona látka, po níž dojde k dělení buněk, je lidem dána na doporučení někoho dalšího a protagonistka po tom šáhne poté, co jí je řečeno, že je už stará, že sex-appeal se po padesátce vytratí, že televize potřebuje mladou krev. Jakmile ze sebe ovšem vydělí své mladší já, tak se její problémy teprve plně projeví.

Obsazení je dokonalé; Margaret Qualley je hot a pro Demi Moore je tohle něco jako pro Frasera byla Velryba.
  • skvěle konceptuálně a scénáristicky vyvážené
  • audiovizuálně působivé
  • skvěle obsazené
mojmir.sedlacek
6 286 bodů
6
Tahle přefouklá bublina by přece jen trochu měla splasknout. Coralie Fargeat napsala velmi hloupý a prázdný scénář, ale díky velmi stylové režii to není tak dobře poznat anebo je vám to rovnou jedno, protože jste ochotní jet na audiovizuálně opojné až zahlcující vlně. Snad každému se přepjatostí každého záběru, střihu či zvukového efektu vybaví Requiem za sen, podobně uvědoměle a přiznaně Fargeat vykrádá i Lynche, Cronenberga, Kubricka či Hitchcocka. Dosahuje tím postmoderního efektu povědomosti, což je pro žánr satiry v pořádku – o to větší je škoda, že její satirický osten je zcela otupělý.
Po dvou a půl hodinách je opravdu těžké přijít s nějakou skutečně neotřelou myšlenkou, k níž vás snímek vyprovokoval, jelikož veškeré tepání do kultu krásy a společností podmíněné nenávisti k sobě samému jsme už jinde a jindy (a lépe) viděli. Jako viscerálně iritující variace na dvě výborné epizody Červeného trpaslíka (Já na druhou a Výměna těl) ale Substance funguje a cesta za vyprázdněným, avšak notně krvavým závěrem je bezesporu zábavná; čekat ale cokoli víc než naleštěnou bídu by bylo chybou.
blackkocour
blackkocour
5 023 bodů
10
Shut the fuck up Mia Gottová, krasotinka s hezkou pružnou kundou je teď Margaret Quallity, s kvality na rozepínání poklopců a Demi Moore, která by si zasloužila taktéž čest nebo uznání v podobě plakety na zeď nebo předání kupónů do smetiště, za excelentní výkon bez napatlaného mejkapu a ukázání opravdové tváře bez plastik a natažený kůže na řiti, že se přes šedesátku nemusí stydět za své zkostnatělé boky. Body-horror vyšitý jak píča, nejodpornější vystavené zrcadlo dermakokotickým společnostem a fabrikám na testování zvířat v kosmetice, a všem ženám a pubescentkám, co si myslej že krása prochází přes voholenou kundou a neuvědomují si toho, že dokonalá a krásná je sama sebou i ze všema bradavicema a kožním syfilisem. Stejně jako Velryba pro Brandona Frasera, životní role Demi Múry za Substance. #podzimnisklizen [2024]
naytsirk
naytsirk
4 967 bodů
6
Na to, jak je vlastně děj dost takový plytký, tak se na to dobře koukalo…Myšleno, že to mělo spád a tempo… S čím jsem měl provlém byly na můj vkus až moc detailní záběry…Jako kousání krevet ještě zvládnu, ale některé ostatní “laskominy” na mě už byly příliš… No a konec? Věřím, že ten groteskní styl byl záměr a tím pádem mi nevadil…ale snesl by být o kus kratší…měl jsem pocit že to finále se zbytečně natahuje…
Tao Quit
Tao Quit
4 615 bodů
5
Příspěvek obsahuje spoiler!
mottleone
mottleone
4 481 bodů
10
KVIFF; Tak tohle byl kur*a masterpiece! Dlouho sem se u filmu necítil jako malé dítě, co emočně naplno prožívá každou scénu; cena pro Nejlepší scénář z festivalu v Cannes zcela zaslouženě!🔥Tady si pošmáknou cinefilové, fandové hororu, fandové scifi, fandové nechuťáren i běžní diváci.. Režisérku Coralii Fargeat určitě začnu bedlivě sledovat, protože tahle holka má zjevně najeté legendy režie jako Aronofsky (Requiem za Sen) / Lynch (Sloní Muž) / Kubrick (Osvícení) / Cronenberg (Moucha) / Tarantino (KillBill), od nichž si přebírá to nejlepší a využívá to ve svůj prospěch jako příjemná cinefilská pomrknutí (od uhlů kamery až po praktické efekty či masky), kterých je napříč filmem požehnaně, ale přesto zvládne stát pevně na vlastních nohách a ještě obsáhnout hromady myšlenek. Demi Moore zažívá hereckou renesanci a Margaret Qualley nám dává najevo, že o ní ještě hodně uslyšíme. Námět je sice béčkovější, jenže je to celé v tom fajn Áčkovém kabátku, kdy právě skrz odporné masky a praktické efekty si budete nejdříve zakrývat oči znechucením, ale když se konečně adaptujete budete stejně překvapeni kam to celé směřuje, dokud to v posledních minutách nepřejde do totální absurdity a přepálenosti, že se nad tou tragédií budete i popadat za břicho. O tomhle filmu určitě ještě uslyšíme na Oscarech a jistě bude dominovat i mojí TOPce za rok 2024! Ještě dlouho to nedostanu z hlavy, potřebuju - "Další dávku!" 10/10
  • Filmovej hybrid pro cinefily 🎥
  • Pánové zvlášť pochválí herečky 😍
  • Záležitost alá BlackMirror / Upgrade 👀
  • Asi bych u toho radši nejedl 🤢
Zamiokulkas
Zamiokulkas
3 740 bodů
6
Na úvod se sluší upozornit, že tenhle film není pro slabší povahy (rating R, v Česku nepřístupné pro děti do 15 let). Doslova se totiž vyžívá v táhlých a naturalistických záběrech na jehly a krev, stejně jako nahotu, tělesné deformace a nevábné jídlo. Omdlévání diváků se údajně nevyhly festivaly a stalo se tak i na předpremiéře ve Světozoru. A teď k věci. Snímek francouzské režisérky Coralie Fargeat sleduje odepsanou televizní cvičitelku aerobiku Elisabeth Sparkle (Demi Moore), jež se chce udržet na výslunní, a tak se rozhodne užít záhadnou substanci, která vyrobí mladší a krásnější verzi jí samotné. Tu pojmenuje Sue (Margaret Qualley) a pošle ji do do světa showbyznysu. Má to jen drobný háček, obě musí dodržovat pravidlo, totiž každých 7 dní se vystřídat. Co by se mohlo pokazit, že? The Substance spadá zhruba do subžánru exploitation a body hororu. Hrdinka je záměrně redukována na objekt, její tělo je doslova středobodem filmu. Děj vnímáme skrze něj a z něj pramení důležité zvraty. V estetice prostředí se tvůrci očividně inspirovali v mnohých slavných hororech – byt hrdinky, ve kterém se většina filmu odehrává, prokazuje atmosféře výbornou službu. Užití téhle substance určitě bude díky promyšlenému vizuálu fungovat lépe na velkém plátně než na menší obrazovce. Při rozjezdu režisérka dobře pracuje se střídáním atmosféry a stylizace, jednak občasným vložením humoru, ale hlavně při přepínání obou hlavních postav, kdy jedna zoufale naráží na kariérní dno, přičemž druhá stoupá ke hvězdám a všichni ji milují. A podle toho se samozřejmě obě verze chovají (hlavně vůči sobě). Kromě excelentní Demi Moore si zaslouží uznání především scénografové a maskéři, kteří se opravdu vyřádili. Stejně jako, obzvlášť při expozici, promyšlená kamera. Sledovat postupnou devastaci těla Elisabeth pro povrchní zalíbení se Sue je vydatně znepokojivé a v kontrastu s tím vizuálně opojné televizní studio, které je pouťově (či osmdesátkově) křiklavé a plné dokonalých těl. Hezky se na to kouká a tím nemyslím jen zadek Margaret Qualley. Způsobem vyprávění to připomíná např. seriály Black Mirror nebo některou z odlehčených epizod X-Files. Především je však celý film prostoupený velmi explicitním a opakovaným poukazováním na toxicitu uměle vytvářeného kultu krásy, problematiku nespokojenosti s vlastním tělem a zákeřnost snahy udržet si krásu za každou cenu. Ovšem kombinace brakového hororu a společenské glosy/satiry není dotažená tak, aby to vzbuzovalo nějaké emoce, a diváckému zážitku to podráží nohy. Nenabízí totiž ani v jednom nějak zvlášť inovativní prvek a ani na jedno se nedá v průběhu pořádně naladit. Závěr, ač předvídatelný, je sice sympaticky přímočarý a za hranou vkusu. Jenže nezvládá zajímavě zarámovat celý předchozí vývoj a zůstává tak jen jakýsi výkřik ve smyslu "když ztratíš krásu, nikdo už tě nemá rád". A už vůbec neospravedlňuje stopáž 140 minut, která je stejně obludná, jako věci na plátně. Zpočátku zajímavá gradace časem chladne a z vychutnávání detailů se stane netrpělivé čekání na konec. Nerozumím tomu, proč tenhle počin dostal cenu za scénář na Cannes Film Festival. Já bych právě jeho zkratkovitost v kombinaci s neúnosnou délkou označil za nejslabší článek jinak potenciálně svěžího hororu.
pantak
pantak
3 382 bodů
6
Od začátku všechno super, ale poslední třetina repektive skoro konec je něco strašnýho.

VOD žebříčky