Sci-fi, romantická i thrillerová premisa je rozehraná dobře. Postupně si film ponechá už jen tu thrillerovou linku, která je zrovna z těch tří nejobyčejnější. A neumožní si vybudovat extra vztah k postavám nebo být zaskočený nějakým zásadním zvratem. Cením otevřenou přímočarost, nepouští se to do žádného filozofování - i když rozpracování některého z prvků by tomu slušelo (romance, brutalita, nebo i to zamyšlení nad AI). A na jednohubku příjemnou stopáž (kdyby to byla epizoda Black Mirror, byl bych možná vyloženě nadšený).
Čistě hudební film, ve kterém vyprávění (i většina stopáže) stojí víceméně výhradně na písničkách. Písničkách v různých aranžmá, s různými posluchači, hraných naživo, nahrávaných ve studiu či drnkaných doma. A dokážou toho sdělit hodně. Sólo Timothée Chalameta, který netuším, zda Boba Dylana ztvárňuje věrohodně, ale dává do toho očividně srdíčko, což vlastně stačí (zajímá mě, jak tohle sedne jeho pravověrným fanouškům, ke kterým se neřadím). Tato recenze přesto není objektivní, mám totiž slabost pro muzikantství obecně. Každopádně tenhle film má jiskru a diváka na konci vyplivne v dobré náladě jako kvalitní klubový koncert.
Epická cummovie, která nás bere na cestu do různých zákoutí těla. Námět vytěžen, humor funkční, stopáž příjemná. Klobouk dolů Jitce Jindřiškové za super překlad pro titulky.
Dusivá studie o vině, svědomí, spravedlnosti. Forma duchovního rozhovoru faráře s předsedou kolaborační vlády, říznutá soudním procesem, téhle látce sedí. Jen stopáž je přeci jen přepálená na to, že víme, kam to celé směřuje.
Velice povedené komorní drama, okořeněné špetkou bizarního humoru, se zajímavým námětem a excelentní Renate Reinsve v hlavní roli. Bohužel artový závěr mi úplně nesedl.