Name: Werckmeisterovy harmonie
Released: 2000
Duration: 145 min
Rating: 80
Cast: Lars Rudolph, Peter Fitz, Hanna Schygulla, Alfréd Járai, Gyula Pauer

Chrustyn

44 045 bodů 21. 2. 2022

Béla Tarr je svůj a buď Vám sedne nebo ne. Weckemeisterovy harmonie, nejsou tak smrtící jako Satanské Tango (ten film co má 439 minut) ale pořád je dost mimo chuť klasického diváka. Ale ty obrazy jsou podmanivé.

Klajnik

9 194 bodů 28. 2. 2024

Nemáš rád, když režisér ztrácí můj čas. Tím neříkám, že vždy je třeba spěchat. Určité momenty si žádají svůj čas, ale Béla Tarr neví které a proto obtěžuje diváka dlouhými záběry na lidi, co někam beze slova jdou anebo uklízí po baráku (samozřejmě, že jsem tyhle scény přeskakoval, protože pokud mě filmař nemá vůli bavit, tak já nemám vůli věnovat pozornost jeho tvůrčí řídkosti). Někteří autoři si mylně myslí, že nás silněji napojí na postavy, když nás je donutí následovat v dlouhých záběrech, ale jestli si myslí, že tohle stačí, tak ví o filmu prd. <<>> Pokud tedy záměrem pomalé kinematografie je větší napojení diváka na postavy skrze následování postav po co nejdelší dobu i při té nejnudnější činnosti, tak je celý koncept pomalé kinematografie hloupý (a podstatně horší než ten Werckmeisterův kompromis hudební stupnice, o níž mluví postava ve filmu). Na postavy nás totiž nejlépe napojí postavy samotné, ale to ty postavy musí něco atraktivního dělat nebo říkat (proto máme rádi Jokera, Vlka z Wall Street, Frajera Luka nebo postavy Pána Prstenů či tarantinovek). Postavy tohoto filmu ale nic moc neříkaj a pokud něco dělaj, tak chodí a čumí. Protagonista nikoho nezaujme, protože je to takovej pasivní nýmand. Tarr by samozřejmě natočil lepší film, kdyby si tohle zdržování odpustil a raději napnul svou tvůrčí energii k tomu, aby více vylíčil dezolátství obyvatel zuboženého městečka s jejich frustracemi a resentimentem, který se pod vlivem šuškandy a agresivní rétoriky, kterou do města přinesl cirkus, mění nespokojené obyvatele v tupý a vzteklý dav, jenž si zdecimuje vlastní prostředí i několik svých spoluobčanů - Komplexněji by takto vyznělo poselství filmu. Tarr se ale víc věnoval tomu, co divák nepotřebuje vidět a opomenul to, co by bylo radno vidět - tím prokázal, že je špatným vypravěčem a pokud nebylo jeho záměrem odvyprávět příběh, tak neměl točit film ale radši malovat obrazy. Výsledek je každopádně poněkud úsečný, zmatečný, nudný a tedy i nutně zbytečný. Já sice pochopil, co tím chtěl básník říci, ale podle mě to moc dobře neřekl, protože dostatečně neprokreslil co bylo nutno prokreslit. Znovu je mi dokázáno, že klíčovej je vždy scénář. Pokud není pořádně vypracováno to, co leží na papíře ještě před natočením filmu, tak žádný styl nebude spásou. Výjimkou jsou filmy stojící dost na humoru vzešlém z improvizace na place (Borat). Noéův Climax by třeba ani scénář mít nemusel, ale výsledek skvěle funguje díty velmi audiovizuálně dravému stylu a zvolenému námětu, v němž není třeba psychologizovat postavy nebo tak něco. Výsledek Werckmeisterových Hormonií je každopádně neuspokojivý, protože neúplný scénář je zaplněn utahanými scénami na nepodstatný děj (třeba 5 min chůze bez dialogů). Ačkoliv film má pár dobrých momentů a Vigův song Valuska vkutku dojemný jest, tak po valnou většinu filmu jsem byl těžce nezaujat. K Tarrovo štěstí je na světě dost lidí, kteří propadnou pseudo-síle této meditativní nudy a budou se opájet tím, jaký je to velké umění. Já bych ale na takovej nudnej film leda tak nachcal. ___Pokud chcete vidět film o lidech, které kurví prostředí v němž se nachází, mrkněte radši na australský Zapadákov, japonskou Písečnou Ženu nebo Maják.

Dodatečné informace

Původní název:

Werckmeister harmóniák (více)