7 úvodních scén, na které nejde zapomenout. Mohou být dojemné, strhující i obskurní

Spousta filmů hned po úvodních titulcích začne vyprávět příběh, leckdy je však zábavnější začít trochu jinak. K tomu slouží prolog, obvykle se snažící o představení kontextu fikčního světa, hlavních postav a načrtnutí děje. Někdy si ale prolog vystačí i s postavami, které se pak už ve filmu nevyskytují a fungují tedy jako ochutnávka následujících témat.

Ať už je prolog uchopený jakkoli, jeho cílem je rychle vzbudit divácký zájem. Může šokovat či rozesmát a publikum tak emočně připravit na to, co se bude dít potom. Nejde o nic nového, vždyť podobných technik využívali už tvůrci antických dramat. Filmoví tvůrci však zahájení příběhu leckdy povýšili na svébytné umění, proto stojí za to si ty nejlepší úvody připomenout, ačkoli se samozřejmě jedná o velmi subjektivní záležitost, což platí i pro jejich pořadí.

První i druhý Terminátor na začátku nabízejí pohled do vzdálené budoucnosti roku 2029, kdy zuří válka lidí se stroji. Hlavní část filmů se odehrává jindy, v letech 1984 v případě jedničky či 1995 u dvojky, ovšem úvodní ukázka budoucí apokalypsy trefně poukazuje na to, co všechno je v sázce. Začátek druhého dílu jde ještě o kus dál a kromě počátečních záběrů na nicnetušící americkou společnost 90. let nabídne i krátký, ale epický souboj s roboty z budoucnosti. Takhle vypadá ideální rozehrání děje pro neméně stylový příchod Arnolda Schwarzeneggera.

Nejdelší snímek Paula Thomase Andersona lze považovat za vrcholné dílo práce s diváckou pozorností. Více než tři hodiny trvající vztahová síť kombinuje devět různých příběhů a navíc je uvedená pětiminutovou sekvencí, která pomocí velmi rychlého střihu a ironického vypravěče popisuje tři zdánlivě nesouvisející příběhy nešťastných úmrtí. Skvěle tak láká na zbytek děje, zaměřeného rovněž na události, jež spolu na první pohled nemají nic společného. Ale kdo ví?

Christopherovi Nolanovi se opakovaně podařilo zaujmout publikum hned zkraje filmu, a přestože přepadení letadla v závěrečné části jeho batmanovské trilogie stylově představí Banea jako všehoschopného padoucha, úvod Temného rytíře je ještě o kousek lepší. Z promyšleného, leč potenciálně rutinního přepadení banky se díky Jokerově vášni pro chaos stane smrtonosně hravá hříčka, z níž vyjde živý jen on sám.

Úvodní pětiminutová montáž mapující několik dekád vztahu Carla a Ellie je masterclass v úsporném vyprávění, které dokáže na omezené ploše předat vše podstatné, a to navíc emočně zcela odzbrojujícím způsobem. Postava zahořklého důchodce Carla tak rázem dostane obrovskou hloubku a publikum s ním navzdory jeho pozdější protivnosti nepřestává soucítit.

Otrávený hospodský hasí oheň v kamnech a vyhání z venkovské putyky bandu alkoholem zmožených ztroskotanců. Během pár okamžiků však za působivého vyprávění oduševnělého Valusky ochotnicky přehrají scénu zatmění Slunce a v zapadlém lokálu se rázem odehrává něco nepopsatelného. V bezmála desetiminutovém úvodu, v němž se metaforicky zrcadlí budoucí dění, režisér Béla Tarr zúročil jak kameramanské schopnosti Gábora Medvigyho, tak tklivý klavírní motiv Mihályho Viga. A výsledek je dokonale podmanivý.

Peter Jackson nemohl svou velkolepou trilogii zahájit stylověji. Charismatický hlas Cate Blanchett nás během pár minut stručně, přitom však dostatečně uvede do historie prstenu, který vládne všem. Zkrotit bohatou Tolkienovu mytologii se přitom do té doby zdálo jako nadlidský úkol, ale Jackson dokázal představit historii Středozemě i jejích hlavních aktérů, a to včetně dechberoucí bitevní pasáže.

George Lucas v roce 1977 představil možná nejikoničtější úvod v dějinách filmů. Po titulku, jenž nás zavádí do dávných časů v jedné předaleké galaxii, se totiž rozezní hudba Johna Williamse a vesmírnou temnotou začne zezdola nahoru putovat žlutě psaný text vysvětlující kontext boje Rebelů proti zlovolnému Impériu. Tento úvod se stal natolik nezaměnitelným a fanouškovsky zbožňovaným, že si žádná z osmi následujících epizod nedovolila začít něčím jiným a jen těžko si lze představit zahájení dalšího hvězdněválečného příběhu bez pár odstavců mizejících v kosmické černi.