Chrustyn
43 674 bodů •
6
Atmosférou velice slušný komorní příběh o dvou lidech (muž a žena) které uvězní písečná bouře. Bohužel původní nadšení se brzy vytratí a dvouapůlhodinová délka je v tomto případě dost ubíjející.
Komentáře a recenze 5
Dle počtu bodů
xxmartinxx
22 532 bodů •
10
Působivý námět proměněný v efektivní podobenství. Navíc krásný film na pohled. Písečná žena je opravdu dokonalý film.Místy mi přišla trochu chladná a nedotažená k extrému, který by její dokonalost mohl narušit, ale zato zvýšit intenzitu, ale rozhodl jsem se to nepovažovat za výtku, protože tu pořád je ta dokonalost.
hrumsrt
10 687 bodů •
6
Námět je to zajímavý.. Ovšem jestli se něčím mám problém jde o tahle podobenství. Dokážu v tom vidět ty symboliku o dominanci a současně mě fascinuje, jak přesvědčivě je film odveden po technické stránce a doplněn fantastickými hudebními motivy. Dva lidi odsouzeni žít spolu, kdy už ani pokus o útěk není nutný. Lidi jsou dvojí dominantní a submisivní.. Tohle je příběh v němž dominantní lidi chtějí ovládnout dalšího sobě rovného dominantního... Příběh, jenž sází na beznaděj, ale přitom by měl fungovat především po vztahové stránce postav, která je teda šíleně upozaděna. Nevěřím tomu, že když spojíte muže a ženu v vyhrocené situaci, tak je přirozenost nesváže a oni nedají přednost základním pudům.. Avšak nechápu, že ti dva se nerozhodli složitou situaci zpříjemnit (nebo teda tvůrci se tím nehodlají zabývat). Neuvěřitelně dlouhý příběh, který topí diváka pořád dokola ve stejných motivech, že docela logicky přijdou následky dušení.. Má to svoje lepší momenty, když se postavy konečně rozhodnou nějak konat - viz. lano nebo znásilnění. Ovšem ve finále to působí lehce nedotaženě a neskutečně šovinisticky. 60%
jaro.mir.mara
4 542 bodů •
8
Hlavu mám díky snímku plnou písku a absurdity. Takhle silně a minimalisticky relativizovat pohled na svobodu člověka jsem ještě neměl možnost ve filmu zhlédnout. Jednou pro vždy si musím uvědomit, že hodnoty nejsou ultimátní, ale sociokulturně podmíněné. I v tak elementárních tématech jako je svoboda. Poušť hraje hlavní symbolickou roli. Ztělesňuje plíživou, ale nekonečně silnou moc. Přetváří, pohlcuje, vyprazdňuje a nutí k rezignaci. Pod povrchem plná života, ale pro obyvatele sisyfovským prokletím. Otázka, která mi teď vrtá hlavou taky není moc příjemná. Co je vůbec svoboda, kde jí hledat? Jsem já vůbec tak svobodný, jak jsem si představoval? Nebo jsem si tu hodnotu akorát upravil do podoby, která reflektuje mé pískoviště. Je svoboda vůbec důležitá? A nemůžeme jí až moc snadno chybně pojmenovat? Když je takhle nabouraná ta svoboda vnější, ani Stoikové s tou vnitřní nijak zvlášť nevyznívají jednoznačně. Tfuj.
davus.p
1 323 bodů •
8
Nejsem moc fanoušek filmů, které na čsfd spadají do žánru "podobenství"; často jsou to těžko srozumitelné deklamace k publiku, které postrádají samonosný příběh a uvěřitelné postavy. Tady je tomu naopak: i když je metaforický přesah jasný a všudypřítomný, film funguje sám o sobě jako strhující thriller. Radost podívat! Lehce mě zklamal jen konec - aniž bych cokoliv prozrazoval, připadal mi právě trochu jako deklamace směrem k divákovi spíš než jako důsledek přirozeného vývoje hlavní postavy - není to ale nic, co by mi zkazilo zbytek filmu. Nenechte se zmást těmi, kdo tenhle film považují za pomalý: snímek diváka nenechá vydechnout, celou dobu jsem v kině seděl napjatě přikovaný v křesle. A ještě ke všemu je vizuálně nádherný. Z vyprahlé atmosférou jsem fyzicky pociťoval sucho v ústech - nic podobného jsem u žádného jiného filmu nezažil.