Max (Gene Hackman) si odseděl trest za napadení a po propuštění míří do Pittsburghu, kde si chce otevřít luxusní myčku aut. Lion (Al Pacino) strávil pět let na moři a teď se chce dostat do Detroitu, aby navštívil dítě, které ještě neviděl. Jejich sny možná nejsou bůhvíjak velkolepé, ale vy si stejně budete přát, aby se Maxovi s Lionem splnily, protože Strašák, který v roce 1973 získal společně s filmem Námezdní síla Zlatou palmu na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, má srdce stejně veliké jako je putování jeho hrdinů napříč Amerikou. Tihle smolařští tuláci se nám totiž permanentně zatoulávají do srdcí – a je to výsledek skutečně prvotřídní týmové práce: dojemných hereckých výkonů Hackmana a Pacina, citlivé režie Jerryho Schatzberga a skvělé kamery Vilmose Zsigmonda. (Zdroj: MagicBox)
Dva tuláci, kteří i když nemají nic společného můžou být nejlepšími přáteli. Road movie, jehož děj je vyprávěn pomalým tempem, který vyvažuje dravé herectví Genea Hackmana a umírněný Al Pacino.
Film, kterej je převážně o ničem. Většinu času nudí. Nechápu ty kladné ohlasy. Ti dva byly spíše dva pošahanci, kterejch ve skutečným světě člověk potkává až moc, tak proč na ně ještě koukat ve filmu... A všechny ty stupidní baby, totální pipky, no zabít všechny by nestačilo. A všichni ti lidi byli tak škaredí. Píšou, že je to příběh o přátelství, ale nevěřím, že by si někdo mohl udělat tak dobrýho kámoše za tak krátkou dobu. Pro mě zbytečnej film.
Někdy si člověk může hlavu ukroutit nad tím, jak je možné, že tak vynikající film je takhle opomíjený... Přitom Al Pacino s Hackmanem tu podávají výborné, skoro by se chtělo říct nadpozemské výkony... Skvělá režie méně známého Jerryho Schatzberga bere dech a ten příběh.... Síla... Už v průběhu promítání člověka napadají paralely s jiným skvělým filmem - Půlnočním kovbojem Johna Schlesingera. Stejně jako ve zmíněném oscarovém snímku i zde jde v podstatě o tragické vystřízlivění ze snů, které si hlavní postavy plánují celý život a jejichž uskutečnění zabrání nemilosrdná rána osudu. Stejně jako v Půlnočním kovbojovi jsou i ve Strašákovi nevídaným způsobem vykresleny charaktery všech hlavních postav; tragické osudy Lionela v tomto snímku a Ratsa v Půlnočním kovbojovi jsou smutným vyvrcholením životních příběhů, které popírají nadšené ódy na americký sen. Rozdíl mezi oběma je ovšem v tom, že zatímco Ratso je vychytralý syn velkoměsta, Lionel je prosťoučký tulák, který si mnohé zavinil sám tím, že opustil svou přítelkyni a jejich nenarozené dítě. Strašák je neprávem zapomenutý film, který se rozhodně co do kvality a síly vyrovná i Kmotrovi, kterého v Al Pacinově filmografii následuje, i Serpicovi, kterého zase předchází... Jak to říkal Lion...? "Scarecrows are beautiful..." *****