Dva tuláci, kteří i když nemají nic společného můžou být nejlepšími přáteli. Road movie, jehož děj je vyprávěn pomalým tempem, který vyvažuje dravé herectví Genea Hackmana a umírněný Al Pacino.
Film, kterej je převážně o ničem. Většinu času nudí. Nechápu ty kladné ohlasy. Ti dva byly spíše dva pošahanci, kterejch ve skutečným světě člověk potkává až moc, tak proč na ně ještě koukat ve filmu... A všechny ty stupidní baby, totální pipky, no zabít všechny by nestačilo. A všichni ti lidi byli tak škaredí. Píšou, že je to příběh o přátelství, ale nevěřím, že by si někdo mohl udělat tak dobrýho kámoše za tak krátkou dobu. Pro mě zbytečnej film.
Někdy si člověk může hlavu ukroutit nad tím, jak je možné, že tak vynikající film je takhle opomíjený... Přitom Al Pacino s Hackmanem tu podávají výborné, skoro by se chtělo říct nadpozemské výkony... Skvělá režie méně známého Jerryho Schatzberga bere dech a ten příběh.... Síla... Už v průběhu promítání člověka napadají paralely s jiným skvělým filmem - Půlnočním kovbojem Johna Schlesingera. Stejně jako ve zmíněném oscarovém snímku i zde jde v podstatě o tragické vystřízlivění ze snů, které si hlavní postavy plánují celý život a jejichž uskutečnění zabrání nemilosrdná rána osudu. Stejně jako v Půlnočním kovbojovi jsou i ve Strašákovi nevídaným způsobem vykresleny charaktery všech hlavních postav; tragické osudy Lionela v tomto snímku a Ratsa v Půlnočním kovbojovi jsou smutným vyvrcholením životních příběhů, které popírají nadšené ódy na americký sen. Rozdíl mezi oběma je ovšem v tom, že zatímco Ratso je vychytralý syn velkoměsta, Lionel je prosťoučký tulák, který si mnohé zavinil sám tím, že opustil svou přítelkyni a jejich nenarozené dítě. Strašák je neprávem zapomenutý film, který se rozhodně co do kvality a síly vyrovná i Kmotrovi, kterého v Al Pacinově filmografii následuje, i Serpicovi, kterého zase předchází... Jak to říkal Lion...? "Scarecrows are beautiful..." *****
Od scény ve vězení se mi to líbilo a zároveň jsem díky tomu dokázal pochopit jejich začátek přátelství. Ale ani to nedokázalo zakrýt zklamání z příliš dlouhého úvodu, který by se dal mnohem lépe sestříhat.
Hackman a Pacino na cestách, to je panečku jízda. Ale v mnoha ohledech pomalá. Chápu, že to tak může být snímáno schválně, ovšem osobně mi takové tempo u road tripu nevyhovuje. Byly tam každopádně velké highlighty, u kterých jsem se nasmál, ale i nevěřícně koukal, jak ti dva opičáci dokážou jen grimasou oslnit a rozpálit scénu o několik levelů výše. Závěr si tak nějak plyne a je na každém z nás, jak si to vyložíme.
První scéna je příkladem toho, že film může vyprávět příběh bez dlouhých dialogů, zatímco závěr dokazuje, že i komedie může do děje začlenit několik temnějších scén. A jako celek je to dokonalá ukázka toho, že na natočení dobrého filmu nepotřebujete stovky milionů dolarů ani překombinovaný scénář. Občas stačí prostě stačí jen výborné obsazení hlavních rolí a citlivý přístup k tématu.