Recenze filmu Ztraceno v překladu

Komentáře a recenze 29

Chrustyn

44 045 bodů •12. 2. 2007

10

Nádherný film s bezchybnými hereckými výkony, kde hlavně Bill Murray ukazuje to nejlepší z celé své dosavadní herecké kariéry. Příběh o dvou ztracených existencích plyne velice pomalu a určitě se najdou tací, kterým bude připadat, že se jedná o utahanou nudu. Pokud však přistoupíte na fakt, že to nebude další laciný romantický kýč (typu on potká jí, zamilují se a žijou šťastně až do smrti) budete nadšeni a ke konci doslova unešeni. Alespoň u mě to tak bylo.

Pete69

33 033 bodů •4. 8. 2018

7

Film je velmi osobitý, vyhnul se mnoha klišé a je to artový snímek, který asi každý neocení. Příběh dvou v jádru osamělých lidí, kteří se setkají v Tokiu a platonicky se do sebe zamilují je zajímavý, děj je chvílemi bouhěl nudný. Chválím to, že konec není žádný Hollywood a nesrazil snímek na kolena. Podruhé se ale určitě dobrovolně nepodívám.

kunafix

20 062 bodů •11. 8. 2004

8

Tímhle se Sofia Coppola u mě pochlapila, protože to všechno tak přirozeně ubíhalo, že mě to ani nestihlo zanudit. Přitom nám to poskytlo zážitky ve formě nenásilnejch nenápadnejch fórků, přiblížení japonské kultury (lidi, chování, karaoke a to, že si pletou R a L, zajímavé) a pak v největší míře mě dostalo to, že to vlastně byla taková neobvyklá romance (a tím nemyslím věkovej rozdíl). Není třeba velkejch gest, srdceryvnejch vět a postelovejch scén, aby to byla romance... a to je na tomhle filmu asi to úplně nejlepší. A pak přijde to tiché zakončení, kdy šeptané větě, té nejdůležitější z celýho filmu, není rozumnět... ale mě jako divákovi to vůbec nevadí, protože je to tak nějak krásné... Pak chválím povedenej soundtrack, kde kromě Chemical Brothers najdeme třeba i pecku od Peaches - Fuck The Pain Away, která se mi sem dost dobře hodila.

Spooner

15 887 bodů •7. 4. 2005

6

Vím,že tento film má své jisté skryté kouzlo,kterým okouzlilo řadu lidí.U mě se toto kouzlo ovšem bojužel nedostavilo.Pravda první polovina se mi opravdu hodně líbila a vypadalo to na vynikající film s vynikající režií a geniální dvojicí hlavních hrdinů.Druhá polovina mi však už přišla zdlouhavá a občas (dyžtak mě i ukamenujte) jsem se i nudil.Dvojice Murray-Johansson se ale nemá za co stydět a hlavně Murray tu předvádí svůj životní výkon za který by si toho Oscara zasloužil.I tak natočila Sofia Coppolová poutavé dílko,které si získalo své milovníky a navždy zůstane mezi jejími nejvydařenějšími dílky.Mě ale víc oslovil její předchozí film Smrt panen

lamps

15 327 bodů •14. 5. 2016

8

Byl jsem hodně zvědavý, jak se Sofia Coppola "potatila", a na její zatím vrcholné dílo jsem se dost těšil. A musím říci, že nejsem vůbec zklamaný. Snímek překrásně znázorňuje kontrast mezi tím obvyklým, na co jsou naši hrdinové po celý život navyklí, a exotickou japonskou džunglí, kde se zdají jejich osamělé duše na hony vzdálené od rozpačitého a trápícího se těla. Bill Murray je úžasný, ve své poloze znuděné filmové hvězdy naprosto přesvědčivý a okouzlující a musím říci, že Oscara by si zasloužil asi více než Sean Penn za Tajemnou řeku. I Scarlett Johansson v jedné ze svých prvních velkých rolí prokázala, že není jen hezká tvářička, ale hlavně nesmírně nadaná herečka, a skvělému Murrayovi je více než zdatnou spoluhráčkou. Jsou to právě oni dva a dokonalá chemie mezi nimi, kteří výrazně dopomáhají bezchybné režii a dělají ze Ztraceno v překladu jeden z nejpříjemnějších filmů, jaké byly na podobný námět dosud natočeny.

filmfanouch6

12 654 bodů •5. 8. 2020

10

Kráčet v rodinných stopách je těžké, o tom by mohla vyprávět také Sofia Coppola, dcera legendárního režiséra Francise Forda Coppoly. Dcera tvůrce trilogie Kmotr nebo Apokalypsy měla smůlu v tom, že když těsně před začátkem natáčení Kmotra III opustila projekt Winona Ryder, na poslední chvíli jí musela v roli Mary Corlone zastat právě Sofia, kdy je její výsledný herecký výkon dodnes zvýrazňován jako jeden z největších nedostatků celého filmu. V rámci herecké kariéry tak Sofia dvakrát ustláno neměla, Sofia se ovšem nakonec rozhodla se místo herectví vydat v režijních stopách svého otce, kdy je doteď v mnoha kruzích Coppola vnímána jako jedna z nejzajímavějších ženských režisérek. Po svém režijním debutu Smrt panen ostatně přišel její nejslavnější film, který dodnes bývá označován za jeden z nejlepších v rámci 21. století a stala se teprve třetí ženskou režisérkou v historii nominovanou na Oscara. Když se poté řekne, že onen její nejslavnější film je Ztraceno v překladu, širokému uznání se nelze divit. A stejně tak ani faktu, že je Coppola nadále vyhlíženou tvůrkyní i přes fakt, že se většina shodne na tom, že svého vrcholu dosáhla právě v roce 2003. Coppola za originální scénář k Ztraceno v překladu získala Oscara a s odstupem času se není čemu divit, kdy lze scénář Ztraceno v překladu bez problému označit za jeden z doposud nejlepších scénářů 21. století. Na jeho rozebírání ještě bude čas, důležité je ovšem říct, že i vše ostatní bylo na správném místě. Herecká legenda Bill Murray, kterému film zvládl nakopnout kariéru v tak trochu neobvyklé a přesto k Murraymu padnoucí roli, mladičká Scarlett Johansson, která si pomalu svým talentem začala vyšlapat cestu k velké hollywoodské kariéře či krásný vizuál, který dokázal těžit z prostředí Japonska a kameraman Lance Acord při natáčení používal především přirozené světlo, kdy především krása nočního Japonska dokázala ještě více vyniknout. Stěžejní je ovšem právě scénář Coppoly. Coppola totiž nenatočila zaměnitelné romantické drama, které by sázelo na osvědčené budování. Na Ztraceno v překladu je sympatické, že filmem nepolíbený divák může mít při čtení pocit, že asi tuší směr, kterým se příběh Ztraceno v překladu vydá. A velmi pravděpodobně se přitom splete. Ztraceno v překladu nebývá nadarmo označováno jako atypická romance, která těží z melancholických nálad dvou hlavních postav, pocitu odloučení, osamocení i platonických citů. Konfrontace dvou generací v cizí zemi, kdy Coppola za psacím stolem dokáže balancovat mezi humorem a emotivně silnými momenty, i díky snaze vyhnout se základním očekáváným klišé poté chybí výrazné pocity, které se snaží diváka dojmout. Jenže síla Ztraceno v překladu tkví právě v tom, že není potřeba pokusit se diváka dojmout. Postup vyprávění, dialogy a atmosféra to vše udělají sami. Přesně tak, jak by to v případě správného filmu mělo vypadat. Divák přitom nemusí nutně být ve stejném pocitovém rozpoložení jako Bob a Charlotte, aby se do nich vcítil. Bill Murray se zpočátku představuje v obvykle pasované komické úloze, aby se následně představil i ve zcela odvrácené poloze a naprosto si tak mohl obhájit tehdejší nominaci na Oscara za svůj výkon. I Johansson měla ovšem tehdy velkou příležitost pro předvedení svých hereckých schopností, kdy bylo klíčové především to, že kombinace Murray a Johansson fungovala na výbornou. Právě schopné balancování mezi humorem a dramatem je projev schopného citlivého autorského uchopení, které je v průběhu sledování vidět. Klíčové je díky tomu i to, že se pohled diváka při sledování filmu může měnit. Film může se začátkem závěrečných titulků opustit se smíchem od ucha k uchu, také se ho ovšem může chopit zhruba stejná melancholie jako v případě hrdinů, které právě sledoval. Pravidla hry může pro diváka změnit samotné finále, které může tak trochu změnit pohled na celé vyprávění, které vedlo až k onomu finále. 2. film Coppoly měl sice rozpočet ve výši 4 milionů dolarů (přičemž čtvrtinu shrábl Murray) a šlo tak o malý film, Ztraceno v překladu ovšem v průběhu působí ekvivalent pohádky o myšákovi, který chtěl vyrůst do podoby slona, aby mu nakonec došlo, že nepotřebuje být velký jako slon, aby dokázal slona vyděsit. Zjednodušeně řečeno - i přes svou komornost je předáváním myšlenek Ztraceno v překladu silnější než všechny ty velkorozpočtové romantické komedie se Sarah Jessicou Parker nebo Jennifer Lopez. Skutečně inteligentní scénář by se dal rozebírat strašně dlouho, kdy například role Boba byla v hlavě Coppoly úmyslně napsaná pro Murrayho a až do počátku natáčení byla Coppola nervózní, zda Murray nabídku přijme. S odstupem času už všichni pochopitelně ví, že je Murray furt tak trochu bouřlivá duše, role bývalého zpovykaného frajírka, ze kterého se stane o poznání moudřejší člověk jako by mu tehdy šla na tělo. Coppola též dokázala představit konfrontaci dvou kultur - USA a Japonska - svěžím a neurážlivým způsobem, ve vedlejších rolích si své odehráli i Giovanni Ribisi a Anna Farris a především se tehdy ukázalo, že Coppola nebyla protekčním spratkem a po otci nejspíš zdědila talent, i když režijním rukopisem nemohli být rozdílnější. Civilnější režie Sofie se totiž s megalomanštějším pojetím jejího otce srovnává opravdu velmi těžko. V součtu poté není důvod, že se Ztraceno v překladu neustále často nachází na seznamech prozatím těch nejdůležitějších filmů aktuálního století. Na těch seznamech se totiž film nachází naprostým právem. Kvůli svěžímu atypickému pojetí romantické dramatu, intimnímu tvůrčímu uchopení, dvěma skvělým hercům v hlavních rolích a především výsledným pocitům, které tato parádní podívaná předá. Sofia Coppola prozatím na svůj největší klenot úplně navázat nadále nedokázala, minimálně díky Ztraceno v překladu si ovšem pozornost zaslouží až do konce své kariéry.....

Danny F.

11 176 bodů •25. 1. 2018

6

Film má něco do sebe...

hrumsrt

10 906 bodů •5. 6. 2021

6

Ach jo, já fakt nevím... Čekal jsem asi trošku něco víc smyslnějšího, ale ono je to vlastně jen takové plynutí. Ale stejně to "plynutí" jde zatraceně dobře. Výkon Billa Murrayho mě jako vždy velmi nadchl, jelikož on do všeho dá kousek sebe a jeho role mají takový zvláštní nádech. Tady tomu není jinak, kdy prostě způsob jakým poznává, či reaguje na život v Japonsku, je okey. A po jeho boku mu nestojí nikdo jiný, než dnes už ve filmové branži ve zcela jiné pozici, okouzlující Scarlett. Ono není vlastně moc, co hodnotit, jelikož jde jen o ně dva (když nepočítáte partičku japončíků). Milý film, ale nic světoborného.. 60%

JosefTomas

9 986 bodů •6. 9. 2017

9

Poctivé drama, ve kterém by jiní tvůrci začali ztrácet rovnováhu a stala by se z toho buď parodie, nebo až moc solidní drama. Naštěstí Sofia Coppola drží vše v dokonalé rovnováze a vážné i vtipné momenty skvěle doplňují příběh a navzájem se neruší. Velký obdiv patří hlavním protagonistům. Scarlett byla na svůj věk už velmi dobrá herečka, které nedělá problém uhrát cokoliv, ale hlavně Bill Murray, jeho výstup smutného, zdrceného, znechuceného herce je ta role, která mu padla znamenitě a navždy bude jeho výkon zapsán ve filmové historii. Scénář je bez debat skvělý.

kOCOUR

7 123 bodů •5. 3. 2004

10

Ztraceno v překladu se zpočátku tváří jako tuctová záležitost - potkají se a divák čeká klasickou hollywoodskou šablonu o smutku, štěstí a vlastním životním rozhodnutí. Sofia Coppola se jí však umně vyhne, stejně jako neustálému omílání jednoho schematického vtipu plynoucího ze střetu americké a japonské kultury (což byl hlavní problém v mnoha ohledech podobného Strachu a chvění). Svojí love story pojímá tak netradičně, že se vlastně úplně vymyká označení love story, přesto po vhodnějším označení vztahu Charlotte a Boba budete pátrat naprosto marně. Film je především komedií s inteligentním a určitě nakažlivým humorem, plyne pomalu, přemýšlí sám nad sebou, přemýšlí v tichosti a upřímně. Bill Murray podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a střihne si určitě takových pět šest scén, u kterých hrozí, že se prostě zadusíte bonbónem. Až vyjdete z kina, bude se vám chtít plakat a zároveň strašně moc žít, objevovat nové a nové, zajet si do Tokia... a potkat někoho mladého a moc krásného.