Recenze filmu Requiem za sen

Komentáře a recenze 70

Brenan88

47 170 bodů •12. 3. 2017

9

Aronofskyho mistrovské dílo. Pro všechny ostatní se jedná o geniálně natočenou noční můru,která si vybírá daň v podobě divákových emocí jenž zde dostávají pořádně zabrat. Herci jsou naprosto luxusní a každý z nich je hoden minimálně Oscarové nominace.

Chrustyn

43 674 bodů •18. 12. 2006

10

Totálně depresivní snímek, který nebudete chtít vidět vícekrát a který budete ještě pár minut po jeho shlédnutí těžce rozdýchavat. Herecké výkony jsou skvělé (hlavně Ellen Burstyn tu předvádí něco neuvěřitelného), kamera dokonalá a hudba strhující. Je to opravdu velice těžký a depresivní film. Ale filmy o drogách by takové měly být..

Pete69

32 609 bodů •18. 11. 2017

8.5

Další film, který by měl vidět každý dospívající. Drogy si vždy nakonec vyberou svou daň. Tento film je hořkosmutný příběh několika lidí, kteří dobrovolně, nebo pod lékařským dohledem dojedou na drogách až na samotné dno. Slušný příběh, opravdu silné emoce. Pěkné.

xxmartinxx

22 532 bodů •2. 9. 2008

10

Sugestivní drama, kde Aronofsky využívá svůj um na maximum. Rychlé střihy, potemnělá atmosféra, neuvěřitelná gradace. Requiem za sen je možná maličko moc doslovné a povrchní, ale je natočeno naprosto perfektně. A výborná Burstyn zcela bez komentáře (i když nezmínit ji nemůžu).

kunafix

20 062 bodů •23. 10. 2021

6

Na tohle jsem se dlouho těšil a o to víc mě to teda zklamalo. Jo, jsou to samé drogy - ne tím trainspottingovým způsobem, ale víc na palici. Blbé je, že po skončení z toho mám jenom pocit, že poselstvím celého filmu je "drogy jsou špatné" a "takhle dopadnete" a to v jakémkoliv věku, společenském postavení, pohlaví a skončíte jako štětky, mrzáci nebo blázni. Ta efektní střihová mezihra, kdy "si to vpálí", je sice super, ale je tam tolikrát, že super přestává být (zajímavé je, že podobný styl použil Guy Ritchie v Podfu(c)ku ze stejného roku, když Dennis Farina cestuje letadlem). Můžu se sžít s dobrým soundtrackem (ten hlavní hudební motiv je dokonalý), ale jinak jsem v rozpacích - a nevím, jestli za to může předloha nebo režisér. Ale řekl bych, že Aronofsky se zuby nehty předlohy držel, takže je to asi jasné. A to mi vadí, protože jsem si fakt myslel, že to bude skvělé...

Sheldon

16 079 bodů •24. 10. 2015

9.5

V tomto snímku podávají herci skvělé výkony. Jared Leto pro film shodil hned 12 kilogramů a podává jako vždy skvělý výkon. Jennifer Connely, která sice byla až druhá v pořadí není jen nádherná ženská, ale skutečně skvělá herečka, která se neštítí řady ,,odpudivých“ scén. Při vší úctě ke všem, však ve filmu exceluje Ellen Burstyn, jejíž kreace sjeté matky závislé na televizní soutěži předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem kdy na plátně viděl.

Spooner

15 878 bodů •7. 10. 2005

10

Žádný film ve mně v poslední době ( a nejen době) nezanechal takovou spoustu emocí a pocitů. Ještě teď mám z toho husí kůži a při vzpomínce na tuto fascinující podívanou mi bude vždycky jasné,že tento film nebude ve svém žánru jentak překonán. Sílu tohoto snímku umocňuje vynikající hudba a nepopsatelné herecké výkony. Od tohoto snímku jsem čekal opravdu hodně,ale tohle opravdu ne. Tohle byla totiž fakt síla!!!

filmfanouch6

12 644 bodů •27. 6. 2016

10

Než aktuálně v roce 2020 napíšu podrobnější názor na Requiem za sen, tak se vrátím ke svému zkracenému názoru z roku 2016: Většinou se mi stává že vidím dobře hodnocený film a pak............ no pro mně není tak dobrý jako pro ostatní. A tohle je ten případ. Film je poutavý a dobrý s zajímavým vizuálem a krásnými hereckými výkony ale přesto mi přijde nedostatečný na to správné vygradování. Rozhodně však nejde o špatný film. Právě naopak. Film je dobrý ale ne tak jak jsem slyšel. A je mi fakt líto Marlona Wayanse. Umí hrát a dneska hraje v nekvalitních shitech. Kdyby po premiéře tohohle filmu trošku na své kariéře zapracoval možná by se dostal výš. Ale toto je ten film který možná jednou docením i víc..... Píše se rok 2020 a stalo se! Requiem za sen je ten film ke kterému jsem si musel jako filmový fanoušek vztah pomalu budovat a to i přesto, že jsem se tehdy v roce 2016 vlastně zařekl, že už ho nikdy nechci vidět. A ne proto, že byl brutálně špatný a naprosté znásilnění pojmu filmová tvorba. Bylo to proto, že to byl jeden z nejdepresivnějších filmových zážitků všech dob, který ve mně ještě pár hodin poté budil ty nejhorší možné negativní pocity. Prohloubil mou nenávist k uživatelům drog a opravdu ještě dlouhou dobu ve mně vyzníval. Zároveň jsem ten film ale nikdy prostě tolik nemusel. Bral jsem to jako film s dobrými herci a především jsem zde cenil úlohu Marlona Wayanse, kterého po účasti v jeho komediích z poslední dekády nemůžu už vystát a zde předvedl, že by na to reálně mohl mít. Miloval jsem výkon Ellen Burstyn, stejně tak jsem hodně cenil výkony Jareda Leta i Jennifer Connelly. Vždy jsem měl rád jeho vizuál, vždy jsem si ale říkal, že mi tam něco chybělo. Nebyl jsem úplně spokojen s jeho gradací a snad jsem si i tehdy říkal, že bych chtěl mít film delší. Teprve po opětovném shlédnutí si ale uvědomuji několik věcí: 1) Vyvrcholení filmu je to nejlepší možné jaké mohlo být 2) Délka okolo 90 minut je dostačující a má díky tomu též bravurní živé tempo, které je podporováno živelným vizuálním pojetím a bravurní technikou rychlých střihů, která se ve filmové branži nazývá Hip Hop montáží 3) Jak bych vlastně mohl chtít víc od filmu, který skvěle funguje jako psychologické drama, drogová prevence, funkční romantické drama i geniální studie pádu člověka na dno? Byl jsem tehdy vlastně až příliš tvrdý nebo příliš hloupý? A změnilo se vlastně něco? To teď není podstatné, důležité je si ujasnit, že je Requiem za sen film, který sice není lehké zkouknout a někomu bude v životě stačit jedno shlédnutí i kdyby mu film přišel sebelepší, za divákovu oběť ale předvede skutečně depresivní a funkční drama o pádu člověka na dno kvůli závislosti. Tenhle film se pravděpodobně zasloužil o to, že i sebelepší dokument o drogové prevenci bude trochu nadbytečný, protože si aktuálně asi nedovede nikdo představit, že by se v téhle něco Requiemu za sen v dohlédně době vyrovnalo. I proto se dá snadno pochopit časté umíštění Requiemu za sen třeba na seznam nejzásadnějších či nejdůležitějších filmů všech dob. Darren Arafonsky se tehdy v roce 2000 zapsal do hledáčku těch talentovaných režisérů, které se vyplatí sledovat. Po svém debutu Pí se Arafonsky vrhnul na adaptaci románu Huberta Selbyho Jr. (autory scénáře filmové adaptace jsou oba dva) a i když jsem román nečetl tak se údajně adaptuje opravdu věrně. Arafonsky se nicméně dokáže postavám dostat velmi správně do kůže a je velmi snadné hlavní postavy odsoudit a nenávidět je, stejně je ale ve finále možné si k ním i najít cestu a pochopit je. Návykovost totiž opravdu není snadná disciplína a i když každý z nás může zarytě tvrdit, že se jemu nemůže stát, že by se stal závislým tak to rozhodně neznamená, že se závislým nestane. Hlavní postavy se přesně do takové fáze dostanou. Jsou závislí, ale neuvědomují si to. Jde to s nimi z kopce ale neuvědomí si to. Někteří z nich padnou doslova na dno a uvědomí si to..... ale příliš pozdě. Arafonskyho naprosto šílené vizuální uchopení spojené s perfektním střihem Jaye Rabinowitze je ve finále naprosto geniální a dodává hodně snadno neskutečně silný audiovizuální zážitek, který ještě více podtrzuje tu veškerou ,, všichni jsme v prdeli´´ atmosféru. Téhle atmosféře většinou až naprosto šíleně též dopomáhá kamera Matthewa Libatiquea, především v těch pasážích ve kterých Libatique použije rybí oko. A do téhle už tak šílené kompozice si ještě přidejte naprosto mrazivou hudbu Clinta Mansella, jehož geniální Lux Aeterna jednoduše nejde vypustit z hlavy jen tak snadno. Už jen díky naprosto mrazivému finále, kterou tahle hudba dělá ještě silnější než by to bez ní šlo. Už první hodina skvěle buduje napětí a postupné zhoršování závislosti, poslední půlhodina je ale naprosto brutální a nemilosrdná. Je jedno jestlli přistoupíte na hru, že si za to hlavní hrdinové můžou sami nebo jich budete litovat.... Jejich následky vás zničí stejně. Ve finále se dá určitě diskutovat jestli ten film není přece jen až moc doslovný a ještě brutalněji se dá hádat o tom jestli je skutečně dokonalý. Ve finále dost možná přece jen není. Veškerá ta psychická nálož, audiovizuálně silná stránka a herecké výkony ale přece jen přesvědčí, že se tady nemá jít pod níž než plnou palbu. Spíše těsně nad ale rozhodně ne pod. Už jen kvůli opravdu naprosto parádnímu výkonu Ellen Burstyn, který je i určitě její životní. A bohužel to samé musí automaticky platit i o Marlonu Wayansovi. Film, který jsem až napotřetí ohodnotil tak jak by si objektivně zasloužil a budu se jeho opětovnému zhlédnutí bránit méně než po prvních shlédnutích. Pořád ale platí, že na tento film musí být člověk silně psychicky naladěný a pokud si někdo myslí, že po opětovném zhlédnutí už ho především ten skutečně silný závěr nemůže rozhodit.... Tak ano, může! Od Aronofskeho jinak spíše budu mít více rád Černou labuť, která je sice úplně jiná, stejně jako Requiem za sen je to ale neskutečně silný psychologický zážitek. A vlastně skoro o všech Aranofskyho filmech (Pí jsem neviděl) platí, že je mám fakt rád a beru ho jako neskutečně talentovaného tvůrce, který u každého filmu zkouší jiný styl a zároveň mají všechny jeho filmy něco společné (jen k té Fontáně a Matce! si asi nikdy pevný vztah úplně nevytvořím).......

hrumsrt

10 687 bodů •21. 4. 2022

8

Je to zhruba 30 hodin, co jsem zkouknul Trainspotting a asi jsem těch feťáků a toho jejich světa neměl dost, zkrátka napadlo mě mrknout i na Requiem za sen. Nelituji, ale jde o tolik nepříjemný a vážný film, že je opravdu potřeba se na něj dobře navnadit.. Upřímně, nechápu jak se tohle může někomu líbit na tolik, že je to jeho oblíbený film, že má třeba sílu to vidět jednou do roka, ba pak ještě častěji.. Když opojení z drog podlehnou naší mladí hlavní hrdinové jsem ještě relativně v poho, ale jak začne i ta matka, už nevím, jak reagovat. Mám brečet, zvracet nebo se snad smát? Moje pocity jsou zkrátka rozporuplné, a tak nějak mix všeho.. Obecně mám ve filmech nejradši romantičtější vztahy, ale to co tady mají spolu Harry a Marion nejde ani pojmenovat. Ty jejich upocený projevy jsou odpornost a přesto tak magické.. Právě Marionina linka je asi nejvíc k pláči, platí, že nejčastějším důvodem, proč holka začne obcovat s prostitucí jsou drogy. Jasně, asi se dá říct, že si za to může sama, ale já zkrátka nenávidím, když se s ženou takhle zachází. Vyvrcholení všeho je její závěr v klubu, kde jsem nebyl daleko od opravdové nevolnosti. Je mi z ní v celém filmu zle a přesto mě pořád nějak přitahuje. Tak perfektní herecký výkon, že už pro mě bude navždy "fetka".. Oproti ní je Harry looser, který se schovává pod maminčinu sukni! Geniální filmařská práce, jak působí střih, jak dobře je zvolená hudba do každé scény... Zkrátka z filmařského hlediska dokonalý snímek, který nesází jen na osvědčené způsoby, ale tvůrci si zkusí i něco odvážnějšího, za což jsou ve finále poctivé plusové body. Ale i přes relativně krátkou a svižnou stopáž se na to dívá obtížně, až jsem si to musel několikrát rozdýchávat.. Obzvláště závěr, kdy už mi bylo z Marion opravdu ouzko, jako z máločeho. Snímek jen pro otrlé povahy. Mimořádně nepříjemná kvalita! 80%

Wally007

9 625 bodů •10. 7. 2011

6

Skvěle natočený film, skvělá hudba a herecké výkony...ale více jak tři hvězdy dát nemohu, protože nesnáším filmy o feťácích...tyhle trosky si za to často můžou samy, otravujou slušný lidi a ještě se na ně koukat ve filmu...díky ne...ačkoliv jde o skvěle natočený kousek, tak nedám víc...