Články o Základní instinkt

Nicole Kidman se coby herečka opravdu nefláká. V posledních letech jde z role do role a střídá filmové i seriálové projekty takovou rychlostí, že to divák někdy takřka nestíhá. Ne vždy se však ve velkém množství nabídek trefí do černého, ostatně její nedávný netflixovský seriál Svatba roku (The Perfect Couple) sbírá velmi rozporuplné ohlasy a drama Expatrianti (Expats) naprosto uniklo divácké pozornosti. Její novinka Babygirl by ovšem měla být onou parádní trefou a hereckým jackpotem, v němž zase jednou naplno prokáže své schopnosti. Mužům a fanouškům tísnivých erotických thrillerů navíc možná připraví pár bezesných nocí.

Paul Verhoeven je absolutní filmařský génius mimo jiné i proto, že jeho filmy uspokojují na mnoha rovinách od základního žánrového nadšení až po hlubší uměleckou a ideovou podnětnost, kterou publikum teprve objevuje (a nebo taky ne), jak stárne a moudří. Jeho filmy i proto představují past pro Hollywood lačnící po remacích. Bezradní filmaři adaptují výhradně onu povrchní, žánrovou vrstvu a nechápou, proč jim uniká zdánlivě banální kvalita filmů jako Total Recall a RoboCop, jejichž moderní verze skončily jako obří kritické a finanční průšvihy. Zoufalá studia, upínající svou pozornost od skomírajících komiksů k takzvaným legacy filmům, se ale nevzdávají a chtějí to zkusit znovu.

Michael Kirk Douglas je dnes považovaný za jednu z největších filmových hvězd, takže je skoro surreálné si představit, že ve skutečnosti strávil celý svůj život ve stínu mnohem větší osobnosti, svého otce a giganta zlaté éry Kirka Douglase. Dnešní popkultuře je samozřejmě časově blíž Michaelova éra, takže se možná jeví, že svého otce dokonce přerostl, to je ale jen iluze dobových trendů.

Devadesátky byly nejen v kinematografii divoké, všehoschopné a také pořádně žhavé. Své by mohla vyprávět dnes jednašedesátiletá Demi Moore, která se zásluhou kontroverzní role v erotické thrilleru Striptýz (Striptease) stala jednou ze sexuálně nejvykořisťovanějších hereček té doby. Publikum záhy zapomnělo na něžnou protagonistku v romantickém dojáku Duch a Moore se zapsala jako vyzývavá pokušitelka také v dramatech Neslušný návrh a Skandální odhalení, potažmo díky těhotenskému aktu na obálce Vanity Fair ze srpna 1991. Ve Striptýzu předvedla dosud nejodvážnější hanbaté pózy a finanční i kritický propadák z ranku Showgirls ji ocejchoval jako lascivní propagátorku vlastních sexy křivek, což herečka po letech vyvrací a osvětluje v rozhovoru pro Variety.

Léto už se bohužel pomalu chýlí ke konci a stanice už takřka startují novou sezónu plnou novinek a navrátivších se seriálů. Na nové pořady v nabídce si více posvítíme příští týden, tentokrát se ještě zaměříme na filmové menu, jež si pro nás televize připravily. A opět bude z čeho vybírat. Prima si totiž pro diváky na konec své letní televizní sezóny přichystala megahit se vším všudy.

Jedné z nejatraktivnějších hereček 90. let bude brzy sedmdesát, přesto odhodila stud a pouze v bikinách zkřížila v instagramovém příspěvku nohy v referenci na slavnou scénu ze Základního instinktu (Basic Instinct). V erotickém thrilleru z roku 1992 si Sharon Stone zahrála spisovatelku Catherine Tramell podezřelou z vraždy, která rozpálí výslechovou místnost plnou policistů, když překříží nohy a na zlomek sekundy odhalí výhled na své nejintimnější partie. Posléze spílala režiséru Paulu Verhoevenovi, jenž ji měl ujišťovat, že takovou podívanou publiku rozhodně nedopřeje. Poukázala rovněž na to, že související pověst promiskuitní herečky ji o dekádu později připravila o opatrovnictví syna. Svou roli v popkultuře ale nakonec přijala.

Seznam památných průlomových rolí, které z herců a hereček přes noc učinily miláčky publika a navždy definovaly jejich kulturní image, je samozřejmě obsáhlý. K nejvýraznějším tandemům stříbrného plátna přitom náleží manipulativní spisovatelka Catherine Tramell a nepoddajné charisma Sharon Stone, jež v Základním instinktu (Basic Instinct) roku 1992 pořádně zamotaly hlavu a splašily hormony detektivu Nicku Curranovi v podání Michaela Douglase. Slavný erotický thriller vstoupil do zlatého fondu, přestože Stone režiséra Paula Verhoevena zpětně osočila z poněkud křiváckého přístupu. Nově přiznala, že před ní se v hledáčku studia nacházelo nejméně třináct jiných žen v čele s tehdy hvězdnou Michelle Pfeiffer. Sharon Stone totiž nebyla pro tvůrce dostatečně známá.

Když režisér skandálního, ale nesmírně chváleného Základního instinktu (Basic Instinct) Paul Verhoeven připravoval v polovině 90. let další odvážný film s erotickou náplní s názvem Showgirls, o hlavní roli stály snad všechny aspirující herečky Hollywoodu. Elitní striptérku v nočním lasvegaském klubu nakonec ztvárnila tehdy třiadvacetiletá Elizabeth Berkley, která měla jít ve stopách Sharon Stone. Místo toho obdržela hned dvě výsměšné anticeny, čelila nespravedlivé šikaně průmyslu a sledovala, jak její průlomový projekt tratí peníze a řadí se k nejhůře přijatým počinům dekády. To se ale po třech dekádách změnilo a Berkley vystoupila v muzeu filmové Akademie s ovacemi a smířlivým proslovem.

Bývaly časy (které pravděpodobně nejsou zcela zažehnané), kdy se i nejvěhlasnější herečky posuzovaly spíš podle tělesných proporcí a sexappealu než na základě talentu. A co víc, především producenti se to v přesvědčení o vlastní nedotknutelnosti nezdráhali otevřeně a názorně deklamovat. Dnes šestašedesátiletá Sharon Stone je smutným příkladem globální hvězdy, která se rozzářila hlavně díky obdivovanému vzhledu a podvodům průmyslu, který byl připravený její půvab vytěžit za každou cenu. Už ve svých memoárech The Beauty of Living Twice roku 2021 poplivala režiséra Základního instinktu (Basic Instinct) Paula Verhoevena a naznačila, že ji producenti nutili k sexu s hereckými kolegy. Tento kontroverzní aspekt nyní rozvedla v podcastu Louise Therouxe a přímo jmenovala zesnulého filmového mogula Roberta Evanse (1930–⁠2019).

O tom, že se Barbie v různých obměnách chystala řadu let, se toho v posledním roce napsala spousta. Mattel vždy chtěl, aby šlo o progresivní film, který zlepší veřejný obraz jejich brandu. Ale jen do té míry, aby to nečeřilo vody víc, než je nutné. Producenti tedy komunikovali se řadou filmařek a většinou s nimi nenašli společnou řeč. Barbie tak shodila ze stolu například komička Amy Schumer, která se ráda nechává slyšet, že snímek podobný tomu od Grety Gerwig mohla uvést o řadu let dříve, kdyby jen bylo studio ochotné jí dát zelenou o dekádu dřív. Není ale jediná.