Striptýz to schytal za lascivitu. Demi Moore propadák po letech brání jako nepochopené dílo

Když Sharon Stone roku 1992 překřížila nohy v Základním instinktu a odhalila výhled, na který si navykli spíš návštěvníci pornokin, do mainstreamové tvorby opět pronikly zdánlivě přežité exploatační manýry. Erotické thrillery se ve větší míře těšily popularitě od 80. let, kdy Mickey Rourke a Kim Basinger opepřili svých 9 a 1/2 týdne, a piloval je právě režisér Adrian Lyne ve filmech Osudová přitažlivost a částečně také v krotším Neslušném návrhu. Robert Redford v něm zkrachovalému manželovi Woodymu Harrelsonovi nabídl milion dolarů za noc s jeho ženou Demi Moore.

O něco dál zašlo Skandální odhalení na motivy knihy Michaela Crichtona, ve kterém Moore sváděla firemního kolegu Michaela Douglase, a když nepochodila, obvinila jej ze sexuálního obtěžování. „Nikdy předtím jsme ženu neviděli jako agresora nebo zneuživatele,“ hájí zpětně Moore tyto projekty, které se s ohledem na emancipaci jevily jako úkrok dozadu. Nikoli ovšem tak razantní jako v případě Striptýzu, kde se herečka vysvlékala jakožto zápasící samoživitelka, již akutní potřeba výdělku přiblíží k sexuálním fantaziím mocných mužů, kteří jsou zvyklí dostat, co si zamanou.

Film v režii Andrewa Bergmana, v němž si zahráli také Burt Reynolds či Ving Rhames, propadl obdobně jako o rok starší Showgirls od režiséra Základního instinktu Paula Verhoevena. Na rozdíl od nich se však Striptýz postupem let nestává přehodnocovaným kultem a Moore dodnes cítí potřebu poukazovat na to, že lidé jeho poselství a její profesní i osobní motivace nepochopili.

„Jednou z největších mylných představ o mně je, že jsem milovala své tělo. Ve skutečnosti jsem často vyhledávala projekty, které mi dávaly příležitost překonat nejistoty spojené s mým tělem,“ upozorňuje hvězda nadcházející hororové satiry Substance. „Stejné to bylo s obálkami Vanity Fair; nešlo o to, že bych své tělo milovala — šlo o to, pokusit se osvobodit z vězení, které jsem si sama vytvořila. Další pravdou je, že mě vždy fascinovaly provokativní věci — ne v sexuálním smyslu, ale věci, které vyvolávají hluboké myšlenky. Vezměme si Striptýz: Byl tam zajímavý druh odsudku vůči ženě, která pracovala jako tanečnice, ale hlavní myšlenkou bylo, že to byla žena, která se snažila postarat o své dítě, jak nejlépe uměla.“

Takové feministické čtení zůstalo ve stínu hereččiny hojně probírané vizáže, která jí o pár let později ještě víc zavařila v souvislosti se scénou v bikinách v akční komedii Charlieho andílci: Na plný pecky. Lidé podle Moore přehlíží, že svým výběrem rolí chtěla primárně bořit stereotypy, respektive sama sobě dokazovat, že žádné dveře by v showbyznysu neměly být zabouchnuté. „U G.I. Jane jsem si říkala: ‚Pokud má žena dostatečné schopnosti a touhu sloužit vlasti, proč bychom ji tam nechtěli?‘ Nerozuměla jsem tomu, proč byly tyto dveře zavřené. Mnoho mých filmů mělo podobné téma,“ uzavřela debatu ohlédnutím za akčňákem Ridleyho Scotta, ve kterém Moore vstupuje do výcviku speciálních oddílů americké armády.

Problém ženské objektivizace a „mylných představ“ nakonec herečku dohnal ke zvolnění pracovního tempa a dlouho jsme ji na stříbrných plátnech neviděli. Letos nicméně hlásí comeback s drsně ironickou Substancí, v níž jako stárnoucí fitness diva přistupuje na experimentální metodu a probudí v sobě dokonalé mladší já. Cena za idealizovanou krásu je ale vysoká a snímek, který si odnesl cenu za nejlepší scénář z festivalu v Cannes, Moore poskytl příhodnou výzvu v oblasti drsného rozjímání nad ženským tělem. Od 10. října slavnou herečku v kinech zaručeně uvidíte v poloze, v jaké si ji po zážitcích se Striptýzem nebo Charlieho andílky úplně nedokážete představit. A to Moore vyhovuje, navrch za to tentokrát sklízí okamžité ovace.

Prohlédněte si žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Movieweb, Variety