Malý ale překvapivě výpravný historický snímek, odehrávající se na malém prostoru prorostlé džungle, která vytváří neopakovatelnou atmosféru díky které je film tak poutavý.
Španělská expedice do bájného Eldorada.. voda, jungle a postupně se vyvíjející osudy všech zúčastněním, vedoucím k nevyhnutelnému konci. Málo slov, o to více emocí... Skvělá Klaus Kinski, skvělé kostýmy i vhodná hudba. Toto dobrodružné drama mě hodně bavilo.
Jedinej film na voru, jakej jsem kdy viděl. A další už ani vidět nechci. Natáčení v džungli, to muselo být peklo a za to velkej respekt (navíc v těch kostýmech) - vypadalo to, že štáb si musel prožít svoje a vůbec jim to nezávidím. Ale filmu to moc nepřidalo. Moc aspektů se tam totiž nepovedlo. Děj poměrně o ničem (už na začátku nám daj echo, že to nikdo nepřežije a tak jen čekáme na nevyhnutelné a to tím nejpředvídatelnějším způsobem). Nosiči indiáni často koukaj do kamery, to je první, čeho jsem si všiml. To jediné, co opravdu stojí za to, je Klaus Kinski a indián, co hraje na píšťaly. Ti opravdu podali maximální výkon. Ale ta němčina, ta v tom byla taky jak pěst na oko, případně facka na ucho. Navíc je to plné postsynchronů, které Němci asi neuměj. Připomnělo mi to nějaky stary německy porno.
Putování za slávou a nezměrným bohatstvím přerůstající v maniakální depresivní pouť zachytil Herzog velmi věrohodně, spoléhajíce se na základní filmařské postupy, jednoduché kamerové jízdy a záběry krásné divoké přírody, vedle kterých nechal vyniknout šílený obličej pomateného Klause Kinskiho, jenž v tomto případě vydal opravdu za tisíce slov. Sice mě tíží myšlenka, že takoví Iňárritu a Emmanuel Lubezki by z daného námětu dokázali vytěžit mnohem objemnější filmové umění, ale i minimalistický Aguirre je svým agresivním psychologickým pojetím nestárnoucím vizionářským dílem...
Werner má rád divočinu. Ale zas bych tento film nepovažoval za nějak šílený apod. Herzog má rád expresivní herectví, příběhy jenž své hrdiny dovedou na hranici bytí a nebytí. Film má skvělou kameru, Kinski je posedlý mocí a slávou, takže z něj jde úplně strach, hudba tomu všemu dodává lehce nervózní tik a pak je tu pár wtf momentů (hláškující umírající apod.). Celý film je zajímavý a často i v dobrém slova smyslu zábavný, žel Werner tehdy moc neuměl akci (útok indiánů, létící šípy) a úplně mu to nejde s tempem. Ač má filmpouhých 90 minut, občas se pěkně táhne. Střihač nebyl občas příliš soustředěný takže to občas diváka kopne. Ale stále jde o silný a atmosférický film, který ale ani zdaleka není dokonalý. Španělé chtějí indiány ukryté zlato, chtějí ho hodně, ale Aguirre víc, ten ho chce za každou cenu a tu za něj spolu se svými muži taky zaplatí... 70%
Natáčení v džungli je jistě dost náročné a Herzog neměl takový rozpočet a prostředky jako Coppola, ale jeho film strádá hlavně na scénáři. Navzdory Kinskiho hereckým kvalitám a velmi zajímavému námětu i směru příběhu ten film docela nudil. Mezi postavami se toho totiž moc neděje a to, co se děje, není dostatečně prokreslené. Jde poznat, že herci často nevěděli, co budou v dalších chvílích hrách a odříkávat. Působí to příliš děravě nebo jako skica - je to příliš osekané o děj… Chápal jsem sice, co se tam odehrává a co autor vypráví, ale nemělo to na mě žádný zvláštní dopad, protože je to prostě nedostatečně odvyprávěné. Pokud chce vypravěc vzbudit u svého publika emoce, tak si musí publikum zdařile “povodit”. Toho se dociluje tím, že rozehraje konflikty, skrze něž se vypráví příběh, jenž nese myšlenky a významy. Celou hru je třeba odehrát poctivě, aby byla patřičně podmanivá a v závěru byly vyvolány ty emoce, které chce autor zprostředkovat divákovi. Zde se to moc nepovedlo.
Krátký, pomalý a epický historický dobrodružný film o skupince španělských dobyvatelů, kteří se vydali hledat bájné El Dorado oplývající zlatem, místo toho ovšem našli jen hlad a smrt pod vedením šíleného samozvaného velitele s posedlýma modrýma očima a silnými rty. Vánoce 1560 byly pro španělské dobyvatele v Peru náročné, jelikož, a protože se jich několik desítek táhlo tropickou džunglí v Peru společně se stovkou domorodých inckých otroků. Všude okolo nich je bahno, horské cestičky jsou úzké a oni musí tahat těžká děla. Na Silvestra nařídí velitel Gonzales Pizzaro, aby skupina 40 mužů postavila vory a prozkoumala řeku, a pokud se nevrátí do týdne, tak jsou považováni za ztracené. Velitelem této výpravy je ustanoven don Pedro de Ursúa, jeho zástupce je don Lipe de Aguirre, španělskou královskou korunu má zastupovat tlustý šlechtic don Fernando de Guzmán a bratr Gaspar de Carvajal má šířit slovo Boží. Ve výpravě jsou také dvě ženy – Ursúova milenka Dona Inés a Aguirrova dospívající patnáctiletá dcera Flores. Nejprve se během plavby zasekne jeden vor u skalnatého břehu v protiproudu, a tak se několik mužů vydává je osvobodit, ale nestihnou to – posádku rozstřílejí indiáni. Aguirre na vor s mrtvými dobyvately vystřelí dělem, aby jim nemuseli vystrojit křesťanský pohřeb. Čas vypršel a Ursúa má v plánu se vrátit k Pizzarovi, ale na cestě číhají nebezpeční indiáni. A tak vede Aguirre vzpouru proti Ursúovi, která je úspěšná a říká ostatním mužům, že je čeká velké bohatství a že Hernán Cortéz v Mexiku také neuposlechl rozkazy získal impérium. Ursúa rozkáře zatknout Aguierra, ale on a jeho věrný voják jsou zastřeleni a vzpoura je úspěšná. Novým císařem El Doráda se stane tlustý Guzmán a Ursúa je odsouzen k smrti, ale Guzmán mu udělí milost. Je postaven nový a větší vor a výprava pokračuje dále. A tak začíná hrůzovláda despotického a děsivého Aquierra, Guzmán se zase cpe jídlem, zatímco ostatní hladoví a na vor neustále útočí neviditelní indiáni pomocí šípů a oštěpů. Skupina je čím dál zoufalejší, vidí na stromě viset velkou loď, a vor navštíví také malé opice. Beznaděj, zoufalost a tvrdohlavost nenasytného Aguierra vedou k celkem předvídatelnému konci… Skvělý film, který není ani tak o příběhu, jako spíše o psychologii postav, o husté a nepřehledné džungli a o skvělých hereckých výkonech.
Ve chvíli, kdy se Klaus Kinski podívá upřeně do kamery a prohlásí: "Když bude Aguirre chtít, aby ptáci padali mrtví ze stromů, tak ptáci budou padat mrtví ze stromů." moji osobu tak zlomila, že jsem nebyl schopen slova ještě půlhodiny po finální scéně. Jeden z nejvíce naturalistických filmů, které jsem kdy viděl. Nadfilm.
Špaňelský voják na konci filmu si prohlíží motýla a má ostříhané nehty, useknutá hlava řekne "deset" a jeden z dobrodruhů po zásahu před smrtí poznamená, že dlouhé šípy přicházejí do módy. Přes tohle všechno Aguirre není komedie, ale až děsivě autentické psychodrama se šíleným Klausem Kinski v hlavní a zárověň poslední roli. Když manželka oběšeného šlechtice odcházela do džungle, krve by se ve mně nedořezal.
Aguirre mi bohužel vůbec nesedl. I přes krátkou stopáž mi snímek přišel dlouhý až až. Nejhorší byly pomalé scény, kde se takřka nic nedělo. Přestože se obvykle experimentálnějším filmům nevyhýbám, tohle bylo prostě příliš. Taktéž dialogy ani promluvy mi nijak světoborné nepřišly. Samozřejmě si zaslouží pochvalu skvělá výprava a snad i obecně nápad, provedení se ale vážně nepovedlo. Aguirre, hněv Boží jednoduše není zábavný film.