Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.
Malý ale překvapivě výpravný historický snímek, odehrávající se na malém prostoru prorostlé džungle, která vytváří neopakovatelnou atmosféru díky které je film tak poutavý.
Španělská expedice do bájného Eldorada.. voda, jungle a postupně se vyvíjející osudy všech zúčastněním, vedoucím k nevyhnutelnému konci. Málo slov, o to více emocí... Skvělá Klaus Kinski, skvělé kostýmy i vhodná hudba. Toto dobrodružné drama mě hodně bavilo.
Jedinej film na voru, jakej jsem kdy viděl. A další už ani vidět nechci. Natáčení v džungli, to muselo být peklo a za to velkej respekt (navíc v těch kostýmech) - vypadalo to, že štáb si musel prožít svoje a vůbec jim to nezávidím. Ale filmu to moc nepřidalo. Moc aspektů se tam totiž nepovedlo. Děj poměrně o ničem (už na začátku nám daj echo, že to nikdo nepřežije a tak jen čekáme na nevyhnutelné a to tím nejpředvídatelnějším způsobem). Nosiči indiáni často koukaj do kamery, to je první, čeho jsem si všiml. To jediné, co opravdu stojí za to, je Klaus Kinski a indián, co hraje na píšťaly. Ti opravdu podali maximální výkon. Ale ta němčina, ta v tom byla taky jak pěst na oko, případně facka na ucho. Navíc je to plné postsynchronů, které Němci asi neuměj. Připomnělo mi to nějaky stary německy porno.
Aguirre, hněv Boží byl prvním filmem, do kterého Werner Herzog obsadil Klause Kinského. Jejich velmi bouřlivá a mnohdy i násilnická spolupráce trvala 15 let a někdy se neobešla ani bez výhrůžek smrti.
Snímek se točil v exteriérech v peruánském deštném pralese poblíž Puerta Maldonada.