Filmy Joela a Ethana Coenových patří mezi to nejlepší, co nabízela americká kinematografie let osmdesátých, devadesátých... a nakonec i současnosti. Hravé žánrové pastiše podvracejí osvědčené vyprávěcí postupy pomocí absurdního humoru a neuvěřitelného cynismu. Skvělých filmů natočili dost, ale kdybychom jich měli vybrat osm...
Bratrské duo Joel a Ethan Coenovi, které stojí za kultovními a oceňovanými snímky jako Millerova křižovatka (Miller's Crossing), Fargo, Big Lebowski nebo Tahle země není pro starý (No Country for Old Men), společně pracovalo naposledy roku 2018 na westernové antologii Balada o Busteru Scruggsovi (The Ballad of Buster Scruggs). Od té doby se držitelé čtyř Oscarů věnují vlastním projektům. Nově však mají v šuplíku společný scénář k hororovému filmu, který údajně ocení skalní fanoušci jejich rané tvorby.
Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.
„Drž hubu, Donnie!“ Okřikování Stevea Buscemiho Johnem Goodmanem je jen jednou z mnoha opakovaných frází, na nichž jsou dialogy kultovní coenovky Big Lebowski postavené. Obskurně přepálený výlet do devadesátek přitom ani po letech neztratil své jedinečné kouzlo.
Před patnácti lety měl premiéru další z žánrových mixů bratrů Coenových. Po méně úspěšných titulech jako Lupiči paní domácí či Nesnesitelná krutost z počátku milénia se jednalo o návrat bratrů z Minnesoty do scenáristické i režijní extratřídy.
Ve svém oboru jsou respektovaní a publikum je miluje. Na kontě mají řadu oceňovaných kinematografických skvostů, a přesto si umí sáhnout do svědomí a přiznat, že minimálně jednou chybovali. I ti nejlepší a nejslavnější režiséři totiž natočili film, za který se s odstupem času stydí, popřípadě jej nemají v oblibě. Mohlo jít o lukrativní studiovou zakázku nebo o podfinancovaný debut, ale také o sledované snímky, jež daní tvůrci realizovali na vrcholu sil a popularity. V následujících řádcích se dočtete o deseti renomovaných filmařích, kteří mají jasno, jaké je jejich nejméně oblíbené dílo. Jsou řazení dle data výroby daného filmu.
V kinech právě startuje další díl Vřískotu, nastává tedy ideální čas na ohlédnutí se za úspěšnými hereckými dráhami, které se započaly v hororových vyvražďovačkách pod kudlami, sekyrami či motorovkami maskovaných šílenců. Anebo naopak v záporných úlohách, které často naháněly spíše smích než hrůzu.
Pozoruhodná herečka Frances McDormand již od roku 1984 ztvárňuje svérázné filmové postavy, které jí přinesly zájem fanoušků kultovních filmů i řadu cen (dva Oscary nevyjímaje). Pojďme si připomenout její kariéru a nejlepší celovečerní filmy, v nichž si manželka režiséra Joela Coena zahrála. Frances McDormand dnes slaví narozeniny, ale na skutečný věk rozhodně nevypadá.
Film noir jako takový sice rokem 1958 končí, prakticky nikdy ale neupadl do zapomnění. V šedesátých letech sice mnoho post noirů nevzniklo, přesto studená válka a politická situace USA obecně utvářela příhodný podklad. Protože noirové filmy téměř vždy reflektují politické a hospodářské zázemí. Jelikož se v šedesátých letech uvolnila cenzura, kritický podtext mohl nabývat na síle.
Miroslav Krobot, známý především jako šéf oceňovaného pražského Dejvického divadla, ale v posledních letech také populární jako herec z filmů Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012), Alois Nebel (2011) nebo Revival (2013) začal režírovat svůj první celovečerní film Díra u Hanušovic (2014).
