Články o Volný den Ferrise Buellera

Dost možná nejkultovnější muzikál všech dob, nepočítáme-li přímo vlastní subžánr vyčleňující Rocky Horror Picture Show, vznikl už před sedmatřiceti lety. Nakažlivý Hříšný tanec (Dirty Dancing) se na retro melodiích či komplexních výkonech Patricka Swayzeho a Jennifer Grey dál veze popkulturou i v České republice, kde hlášky jako „Baby nebude sedět v koutě“ zná většina lidí pamatujících (nejen) osmdesátky. Čtyřiašedesátiletá Grey, která v Londýně promovala svůj nový film A Real Pain, stále doufá ve vznik pokračování, na němž se mělo pracovat od roku 2020. Záleží na tom, jak dobře se vypucuje navazující příběh.

Dnes si připomínáme 25 let od premiéry provokativní Spalující touhy (Eyes Wide Shut) od Stanleyho Kubricka. Zatímco pověst snímku a jeho umělecký status v průběhu let stále více stoupá, během premiéry se s úspěchem nepotkal. A to jak u diváků, tak např. i u oscarové Akademie, kde byl Kubrick již poněkolikáté ignorován. Najde se ale mnoho dalších skvělých filmů, které jsou na tom podobně.

Když přijde na fenomén Simpsonových, každý má trochu jiný názor na to, kdy revoluční animovaná show z fiktivního Springfieldu začala ztrácet pevnou půdu pod nohama. Mnozí ovšem navrhnou, že kvalitativní sešup a příklon k nesmyslným a křečovitým zápletkám pramení z druhé epizody deváté série (1998) s názvem Ředitel Skinner a seržant Skinner (The Principal and the Pauper). Kontroverzní díl založený na šokující a trvalé záměně identit dodnes sklízí kritiku, která nám však může vyjevit, jak je publikum přecitlivělé na změny nevyhovující vlastní filosofii a přesvědčením.

O důležitosti Spielbergových Čelistí nemá smysl pochybovat. Thriller z roku 1975 se stal prvním letním blockbusterem a založil jednu z nejpůsobivějších hollywoodských tradic. Není proto překvapením, že se krátce po masivním komerčním úspěchu filmu začalo mluvit o pokračování. To se o tři roky později skutečně dostalo do kin, a přestože Spielbergova absence byla na výsledku znát, návrat Roye Scheidera do hlavní role k velmi uspokojivým tržbám stačil.

Pokud sledujete statistiky streamovacích společností, nejspíš vám neuniklo, že po celém světě ovládl Netflix seriál Zabiják bolesti. Úspěch je to překvapivý hlavně proto, že v hlavní roli září Matthew Broderick.

Před 35 lety měl premiéru u nás přehlížený snímek Letadla, vlaky, automobily, v němž milovaní komici John Candy a Steve Martin utvořili nesourodou cestovní dvojici. Zdvořilý reklamní agent a hlučný prodejce kroužků ke sprchovým závěsům musí kvůli zrušenému letu najít komplikovanější způsoby, jak se na Den díkůvzdání včas dopravit do Chicaga. Road movie od režiséra a scenáristy Johna Hughese dodnes platí za jednu z nejpříjemnějších komedií své doby.

Filmoví hrdinové bývají často mnohoznační, nečitelní a vypočítaví. Někdy je to zřejmý účel a například spaghetti westerny s Clintem Eastwoodem by s příkladným protagonistou nikdy nemohly fungovat. Jindy ale tvůrci naše sympatie tlačí směrem k aktérům či aktérkám, jejichž činy přitom statusu klaďase evidentně odporují. A mnohdy z vyprávění vycházejí dokonce hůř než postava, která má být v očích publika záporná.

Pokud nepatříte k těm divákům a divačkám, kteří ihned po skončení filmu vypínají televizi či odcházejí z kina, jistě si všímáte způsobu, jakým tvůrci využívají také závěrečné titulkové sekvence. Jejich přítomnost a hudební podkres dnes bereme za samozřejmost, ale vždy tomu tak nebylo. Své postavení v závěru uměleckého díla si naopak vydobyly v průběhu let a písně, které je doprovází, mohou libovolně prohlubovat či naopak přetvářet dojem z právě skončeného snímku. Pojďme si ve stručnosti shrnout historii titulkových pasáží (v angličtině opening credits či ending credits) a zaměřit se na to, jak mohou různé melodie, texty písní či doprovodné animace manipulovat s publikem i po ukončení narativního díla.

Ačkoli se zdá, že devadesátky tu s námi byly ještě včera, opak je pravdou. Přelom tisíciletí nastal před dvaadvaceti lety. Za tu dobu se zvýšila nejen populace či inflace, ale rovněž se zcela zapomnělo na spoustu kdysi slavných a úspěšných herců a hereček. Následujících osmnáct jmen platilo v devadesátých letech za drahocenné hollywoodské harcovníky, ovšem nové milénium jim nepřálo. Dnes na ně vzpomínají jen pamětníci, kteří rádi tráví čas u retro filmů. O koho se jedná?

Pětasedmdesáté narozeniny dnes slaví dříve vyhledávaný představitel vedlejších rolí, jenž v osmdesátých a devadesátých letech pracoval s těmi největšími soudobými režiséry. Úspěšnou kariéru mu však zcela rozmetalo zjištění, že vlastní dětskou pornografii.