Když fandíme hajzlíkům. Top Gun a další filmy, kde jsou hrdinové horší než záporáci

V komediích jde o celkem běžný postup. Negativní stránky antagonistů bývají v nadsazených příbězích plných humoru a morálních pouček zveličovány a nikoho na první pohled netrkne, že klaďasové mohou provádět dost záludné a proradné věci, aby publikum rozesmáli a svého soka zesměšnili. V kultovní americké komedii Volný den Ferrise Buellera sledujeme teenagera Ferrise Buellera v podání Matthewa Brodericka, jenž si chce užít den za školou, a podvádí proto všechny, na které se podívá. Nejen ředitele Rooneyho (Jeffrey Jones), jenž ho zarputile nahání a dějí se mu smolné, pro publikum samozřejmě velmi zábavné příhody, ale také svého nejlepšího kamaráda, jehož přemluví, aby otci na celý den odcizil jeho milovaný automobil.

V epizodě Simpsonových Chlapec, který věděl příliš mnoho, kde Skinner pronásleduje záškoláka Bárta, je morální dilema kolem nedodržování povinností skvěle vypointováno a ukáže se, že chodit za školu zkrátka není správné. Ve filmu Johna Hughese ale musíme Ferrisovi fandit a řediteli, jenž pouze vykonává svou práci, se hlasitě smát. Že je Bueller manipulativní a nezodpovědný holomek, to nás trápit nemusí.

Komičtí hrdinové ostatně moc ctností nepobrali, pro další příklady nemusíme chodit daleko. Mr. Bean je potměšilý parchant, jenž se trvale obohacuje na úkor ostatních, a na pochybných charakterech si postavil kariéru například i Adam Sandler. Ten ztvárňuje v komedii Rivalové svou formativní postavu Happyho Gilmora, jenž se účastní golfového šampionátu jen proto, že má pořádně ostrý švih. Rivalové mají dva očividné antagonisty – golfového přeborníka a Gilmorova největšího soupeře McGavina (Christopher McDonald), jenž hází neočekávanému protivníkovi klacky pod nohy, a maniakálního pracovníka v domově důchodců (Ben Stiller), jenž bezdůvodně šikanuje Happyho babičku (Frances Bay).

Je to ale opět Gilmore, kdo z kolotoče nepravděpodobných a šílených zvratů vychází jako největší buran a hovado. Neustále propadá cholerickým záchvatům, je tím nejhorším vzorem pro přítomnou mládež, a dokonce se pustí do pěstního souboje s o poznání starším moderátorem Bobem Barkerem, jenž zde hraje sám sebe. Vrcholem pak je, když svému golfovému mentorovi Chubbsovi (Carl Weathers) daruje vycpaného krokodýla, který jej dříve připravil o ruku – Chubbs ze samého šoku vypadne z okna a zemře.

Nic pěkného si nemůžeme myslet ani o legendárním Tátovi v sukni, jehož jsme přitom v podání Robina Williamse všichni milovali. Williams ztvárňuje se svým typickým šarmem Daniela Hillarda, jenž měl vše – skvělou práci, tři krásné děti a milující ženu Mirandu (Sally Field). Pak o to ale přijde, a ačkoli má plné právo truchlit či proklínat osud, jeho rozhodnutí je absolutně neohleduplné – převleče se za ženu a nechá se najmout jako chůva svých dětí, přičemž tajně sabotuje vztah Mirandy s novým přítelem Stuem (Pierce Brosnan). Právě Stu je z jeho a tedy i z našeho pohledu záporák, jenž se do rodiny infiltroval, ale opak je pravdou. Stu je fajn chlápek s čistými úmysly, zatímco Daniel je žárlivý sobec, který neváhá přidat do jídla svého soka pepř, ačkoli je na něj vysoce alergický. Pocit viny Daniela sice dožene, ale stejně... Do vzorového hrdiny rodinného bijáku má proklatě daleko.

Dokonce i filmy od Disneyho, které vždy platily za výchovné morální encyklopedie, to mají s hrdinstvím a padoušstvím často popletené. Kráska a zvíře je vlastně příběhem o Stockholmském syndromu, kdy „nebohé“ zvíře dlouho drží krásnou Belle ve svém zámku o hladu. Co ale teprve slavný Lví král? Simbův otec Mufasa je optikou svého syna prezentovaný jako dokonalý moudrý vládce, kdežto zavržený strýc Scar je opovrženíhodný a mocichtivý zloduch. Toho Mufasa společně s hyenami vykázal ze zvířecího společenství, které vybudoval hlavně díky tomu, že je nejsilnější a nejnebezpečnější ze všech tvorů, a nechal je takřka zemřít hlady. A přestože je Scarův následný čin hrůzný, jeho zášť vůči bratrovi nemůže být nepochopitelná – a on sám navíc určitě nemůže za to, že pod jeho vládou přišlo období sucha a hladu.

Padoušství nemusí plynout ze špatných úmyslů a každý na něj samozřejmě nahlíží jinak. U mužských protagonistů se například vyjevuje vinou špatné interpretace maskulinity, která bývá v hollywoodských příbězích často toxická. Původní Top Gun, jehož pokračování právě drancuje pokladny kin, představil jako dokonalého cool hrdinu pilota Mavericka. Publiku muselo stačit, že v kokpitu či na motorce ve slunečních brýlích vypadá stylově, že jej hraje pohledný Tom Cruise a že díky jeho leteckým kouskům dostanou i samotní diváci chuť narukovat do armády, což byl ostatně hlavní účel tohoto agitačního filmu.

Maverick je ale pod atraktivní slupkou zkažený. Jeho nezodpovědný přístup a pohrdání autoritami nejenže rozpaluje nadřízené, ale také vystavuje nebezpečí ostatní piloty v čele s jeho parťákem Goosem (Anthony Edwards), který také při dalším zběsilém manévru a po nepovedeném katapultování zemře. Cruisův protagonista je samolibý a budí dojem, že odvážným mladíkům s vysportovaným tělem patří svět. To ještě podtrhuje jeho románek se starší sexy instruktorkou Charlie (Kelly McGillis), která mu ochotně skočí do postele, i když jim to profesní vztah zakazuje. Maverick je tedy o mnoho horší než jeho sok Iceman (Val Kilmer), jenž je sice také arogantní, ale létá příkladně a v součtu nevyvede nic, co by musel řešit armádní soud nebo čím by dopálil heroického Mavericka.

Vyloženě na hraně jsou pak protagonisté většiny akčních spektáklů, v nichž se těla zabitých nepřátel kupí jako sexuální kauzy Kevina Spaceyho. U filmů jako Přání smrti, Komando nebo Rambo 4 motivuje hrdiny pomsta, popřípadě nutkání udělat správnou věc a vzít spravedlnost do svých rukou. Nechávají za sebou nespočet mrtvých lidí, kteří jsou zlí hlavně ve své anonymitě a také proto, aby měl protagonista omluvu pro rozpoutaná jatka.

Oč je ale například John Wick (Keanu Reeves), jenž za svůj život pobil více protivníků než kdejaký reálný diktátor, lepší než mafie, která mu původně zabila psa a ukradla auto? Ve filmu je pochopitelně vše nastaveno tak, že s Johnem hluboce soucítíme a jeho pomstychtivou krvelačnou jízdu sledujeme se zadostiučiněním. Ale pokud se jen na chvíli zamyslíme, morální váhy se převáží na stranu antagonistů – Wick přišel o psa a o auto, které miloval, a postřílel kvůli tomu nejméně padesát lidí včetně otce hlavního padoucha, jenž se dlouho snažil věci urovnat.

Jistě, jsou to jen filmy. Boj dobra se zlem je v nich od nepaměti zveličovaný pro efekt a heroismus má spoustu podob, z nichž mnohé jsou pro mladší publikum edukačně a morálně zcela zavrženíhodné. Špatný příklad ale nemusí dávat pouze infantilní komičtí hrdinové nebo naštvaní ozbrojení mstitelé.

Díváme-li se na slavný Titanic, primárně se soustředíme na romantickou odyseu napříč lodí snů, v níž jsou Jack s Rose ti dobří a ostatními utlačovaní a kde jako záporák vystupuje zámožný snoubenec Rose Cal Hockley (Billy Zane). Je to nafoukaný snob a ztělesňuje horní vrstvu pasažérské smetánky, od níž se Rose pokouší prostřednictvím chudého Jacka distancovat. Ve finále to je ale právě milenecká dvojice odpadlíků, která může za všechny maléry. Kvůli jejich zakázanému románku si hlídka včas nevšimne ledovce a Jack přiměje Rose zahýbat budoucímu manželovi, jenž mohl ji i její potomky štědře zajistit.

Láska je samozřejmě mocný arbitr našich životů a hrdinům rozumíme, leč nemůžeme odsoudit ani Hockleyho, jenž Rose právě daroval možná nejhodnotnější šperk planety. Modrý diamant za desítky milionů dolarů navíc Rose na stará kolena hodí do moře, čímž odepře svým dětem a jejich potomkům nedozírné bohatství. Jako gesto ve velkém dramatickém příběhu je to hezké, jako čin lidské bytosti to zavání „antihrdinstvím“, k němuž filmoví protagonisté tak snadno sklouznou. A mnohdy si to ani neuvědomíme.

Neostýchejte se přispět do otevřené diskuze – jací jsou podle vás kladní filmoví hrdinové, kteří při bližším pohledu nadělají víc škody než oficiální záporáci?