13. listopadu 1974 obdržela policie šílený telefonát, který je zavedl do Ocean Avenue 112 v Amityville, Long Island. Uvnitř rozlehlého domu se jim naskytla děsivá scéna - celá rodina DeFeových byla zavražděna. V následujících dnech se Ronald DeFeo, Jr. přiznal k tomu, že postupně zastřelil své rodiče a čtyři sourozence, a tvrdil, že hlasy v domě ho vedly ke spáchání těchto hrůzných vražd. O rok později se George a Kathy Lutzovi a jejich děti stěhují do tohoto domu a věří, že bude jejich vysněným domovem. Ale krátce poté, co se zabydlí, začnou se dít podivné a nevysvětlitelné věci, ze všech koutů domu se ozývají podivné hlasy
Nuda, nuda, nuda. Naprosto příšerný horor s minimální atmosférou, hroznými herci a vůbec vším. Proč jsou teď tak populární horory ve kterých se zjevují mrtvé děti?!
Začínalo to skvěle: strašidelná atmosféra a děsivý dům plný duchů, ale konec to pokazil. Kdo kdy viděl horor, ve kterém nikdo nezemře? Je to pro mě opravdu velké zklamání. Nejsem sadista, jen prostě bezchybně šťastný konec nepatří k hororu.
Kravina první třídy! Těží to z nějakého skutečného zločinu, kterej se tam stal ve skutečnosti, ale snaží se to svést na nějakej podělanej vraždící barák, jakoby za to ten chlap, co je povraždil, ani nemohl. Ironicky dodávám, že děcko vidící duchy nebo kněze, co vysvěcuje barák, jsem nečekal. Jo a má se to odehrávat kdysi v roce sedmdesát něco, ale připadlo mi to jak ze současnosti...