Prokleté filmy: Vymítač ďábla nešetřil nikoho. Seznamte se s děsivými událostmi, které doprovázely natáčení nejznámějších hororů

Kletba je veřejně známým termínem. Zpravidla to znamená stav, kdy jste se podle lidových povídaček stali obětí čarodějnického rituálu či jiných temných sil. To následně způsobuje řadu nešťastných a nebezpečných událostí. Takové prokletí se nemusí vztahovat pouze na osoby, ale také na celé rodiny, předměty, budovy či místa. Své by o tom mohli vyprávět i filmoví tvůrci těch nejznámějších hororů, jejichž štáb byl během i po natáčení doprovázen řadou děsivých náhod, nad kterými si pověrčiví diváci lámou hlavu. V této sérii článků se zaměřím na temná zákoutí zákulisí Vymítače ďábla (1973), Kletby z temnot (2012), Umučení Krista (2004), 3:15 zemřeš (2005) a V zajetí démonů (2013).

Obvykle celý proces vzniku filmu zabere něco kolem jednoho až dvou let a je tak pravděpodobné, že se za tuto dobu stane řada zádrhelů a nehod, nad nimiž může rozum stát. Obzvlášť, když je jich několik za sebou a všechny končí tragicky. To se pak všemožní internetoví teoretici semknou a začnou uvažovat nad možnou přítomností paranormálních jevů a temných sil, které štáb doprovázely.

Čím jiným začít než proslulým snímkem z roku 1973. Filmem natočeným podle skutečného případu démonického posednutí ze 40. let minulého století, Vymítač ďábla. Čtrnáctiletý chlapec, dnes známý pod pseudonymem Roland Doe nebo také Robbie Mannheim, byl údajně předmětem hned několika vymítání, při kterých utrpěl vážná zranění a několik jich také způsobil dalším kolem sebe. Podle výpovědí rodičů se předměty kolem chlapce nekontrolovatelně vznášely, nábytek se sám přemisťoval a domem se rozléhaly děsivé zvuky. Rozhodli se proto obrátit na církev, která jejich situaci začala prozkoumávat a brzy na to byl proveden první z řady procesů vymítání. Ačkoliv bylo podle informací u rituálů přítomné čiré zlo, způsobující nekontrolovatelný třes předmětů, levitace, z chlapcova hrdla se ozývaly démonické hlasy a na jeho kůži vyrytá hesla jako „evil“ a „hell“ („zlo“ a „peklo“), tak vše skončilo jen u zlomených rukou a rozbitých nosů. Poslední vymítání bylo navíc údajně úspěšné, a tak se stal případ inspirací pro literární tvorbu W. P. Blattyho a jeho novelu Exorcista z roku 1971 a následně i předlohou pro film natočený o dva roky později.

Snímek Vymítač ďábla režiséra Williama Friedkina zaujal publikum už v roce své premiéry, ale na předních příčkách oblíbených hororových titulů se drží dodnes. Příběh filmu zná snad okrajově asi každý. Hlavní protagonistka Regan (Linda Blair) je dcerou slavné herečky, která je zaměstnaná natolik, že si nevšimne dceřiného podivného chování. Regan začíná mluvit způsoby, jakým by dívka v jejím věku hovořit neměla a její tvář se křiví do podivného šklebu. Když si ale matka změn všimne a vezme dceru na lékařskou prohlídku, nikdo neví, co se dívce děje a její stav se každým dnem horší. Vše se začne komplikovat ještě víc, když začne promlouvat démonickým hlasem. Lékař matce navrhne, aby se obrátila na církevního specialistu, jinými slovy exorcistu. Tuto možnost nejprve nepřijímá nadšeně, ale události, které se krátce poté stanou, ji přimějí svůj názor změnit.

Moc lidí už ale nezná okolnosti, které štáb provázely během natáčení i krátce po jeho skončení. Vše začalo ještě před samotným natáčením. To muselo být odloženo z důvodu dodnes nevysvětleného požáru domu, který měl ve filmu představovat obydlí MacNeilových. Podle režiséra za něj údajně mohl holub, který se dostal do obvodu, a to způsobilo vzplanutí. Něco takového by mohla být uspokojivá odpověď. Mnohem hůř vysvětlitelné ale je, že požár zničil vše kromě pokoje, v němž se měly natáčet scény s posedlou Regan.

Ve scéně s Ellen Burstyn (matka Regan), se herečka zranila poté, co z neznámého důvodu vypověděla službu jisticí lana a ona se ocitla na zemi. Její bolestný výraz ve filmové scéně, kdy matku odhodí posedlá dcera na zem, je tedy skutečný, a z natáčení si tak Ellen odnesla nejen oscarovou nominaci na nejlepší herečku, ale také trvalé poškození zad.

Další tajemství provází nečekanou smrt dvou vedlejších aktérů, Jacka MacGowrana a Vasiliki Maliaros, kteří zemřeli, když byl film v procesu postprodukce. Celý případ dělá ještě bizarnějším, že charaktery, které sehráli, zemřely ve filmu také. Za velkou náhodu by se pak daly považovat další dvě úmrtí, které se staly hned v první den natáčení. První byla náhlá smrt dědečka hlavní aktérky posedlé Regan, Lindy Blair. Tentýž den pak zemřel bratr herce Maxe von Sydowa, jenž sehrál roli církevního zástupce Merina. O několik dní později během natáčení pak při nehodě s motorkou málem zemřel syn Jasona Millera, který ztvárnil roli otce Damiena Karrase.

Mezi jedny z nejhorších případů pak spadá příběh herečky, která propůjčila hlas démonovi, ovládající hlavní hrdinku. Život Mercedes McCambridge začal po natáčení nabírat děsivé obrátky, jež vyvrcholily tím, že její syn zabil svou manželku a děti a poté spáchal sebevraždu. Sice není znám celý příběh, ale jeho dopis na rozloučenou byl plný zášti vůči své matce, což začali lidé automaticky spojovat s vlivem démonických sil provázející natáčení filmu. Když už si myslíte, že to bizarnější být nemůže tak je tu adresa budovy, kde proběhla závěrečná postprodukce filmu, 666 Fifth Avenue v New Yorku. Ta nejen, že má dost příhodné pekelné jméno, své majitele navíc provází řadou nepříjemných problémů, například zadlužení, o kterém by mohl leccos vyprávět současný majitel Jared Kushner. Řada tragických událostí, které proces tvorby filmu Vymítač ďábla doprovázela, je svým způsobem záhadná, ale ani zdaleka se nejedná o jediný známý případ, kdy se během natáčení tragického filmu děly tragické věci. Na jeden z dalších „prokletých titulů“ se zaměříme v dalším článku.