Články o Taxikář

Tak přece se někomu líbí. Pokračování Jokera, jež režisér Todd Phillips pokřtil neatraktivním názvem Folie à Deux, jako kdyby vzniklo hlavně proto, aby se všem v Hollywoodu i v kinosálech ukázal prostředníček. Muzikálově laděný, buřičský, vězeňský a soudní mišmaš s Joaquinem Phoenixem a Lady Gaga, který si na sebe v kinech zdaleka nevydělal, právě z toho důvodu imponuje kultovnímu režisérovi Quentinu Tarantinovi. Ten Jokera v podcastu Breta Eastona Ellise opěvoval jako „fuck you“ všem a od autora, jenž se sám chová jako gothamský rebel.

Streamovací domovina nejdražšího seriálu všech dob, Prstenů moci ze světa Pána prstenů, ještě ve světě nemá takový apel jako Netflix nebo HBO. Na Amazon Prime Video přesto nalezneme několik více či méně zaprášených klasik, které s moderním publikem artikulují způsoby rozmanitými, nadčasovými a místy vyloženě rozkošnými. Problém nicméně v České republice a v mnoha dalších zahraničních trzích nastává s ohledem na jazykovou bariéru, neboť většina nejatraktivnějších klasických děl postrádá vedle dabingu i české titulky. Podívejme se na patnáct přehlížených filmů z tamní nabídky, které mohou z různých perspektiv uspokojit především nostalgiky. A současně nakrknout uživatele vyžadující český překlad, jemuž Amazon zatím moc nepřeje. A to je v případě následných perel velká škoda. Pro příznivce české lokalizace ale Amazon naštěstí také nabízí bohatou nabídku titulů (v našem filtru si nastavte dabing a nebo titulky).

O dvojznačném závěru slavného Taxikáře (Taxi Driver) se fanoušci přou dodnes. Co přesně se v něm událo a nešlo pouze o divoké představy hlavní postavy? Nejasný konec tak nepřímo nechával otevřené dveře pro případné pokračování, které sice u takového snímku nedává příliš smysl, přesto se o něm jeden čas trochu mluvilo. Scenárista a téměř už profesionální bručoun Paul Schrader na tyto zvláštní události svým typicky nevybíravým způsobem zavzpomínal.

Harvey Keitel patří jistě k nejcharismatičtějším hercům své generace. A vzhledem k tomu, že tu mluvíme o generaci nejživelnějších filmů z dílny es jako Scorsese, Campion a Tarantino, nejspíš si můžeme rovnou říct, že je jedním z nejcharismatičtějších herců vůbec. Filmaři mu často svěřovali role nezkrotných ďáblů za hranou zákona. Sám přitom deset let pracoval jako soudní stenograf. Dnes slaví 85. narozeniny a nezdá se, že by se chystal zastavit.

Časy se mění a s nimi i postavení herců a hereček. Z ne vždy zrovna pohádkově placeného povolání herce či komedianta se nástupem filmu staly globální megastars, které jsou často známější a movitější než světoví lídři. Málokterý prominent továrny na sny tak tlačí bájnou Thespidovu káru od štace ke štaci, mnozí ji vyměnili za káry poněkud luxusnějšího ražení. Není neobvyklé, že mají největší hvězdy současnosti na účtech stovky milionů dolarů. Pokud si ale určíme jako dolní hranici půl miliardy, zbyde nám jen velmi úzká skupina boháčů, ve které nenajdeme Leonarda DiCapria, Brada Pitta ani Roberta Downey jr. Kdo tedy patří mezi nejmajetnější herce a herečky světa a jak se jim jejich jmění podařilo získat?

Zřejmě nejkontroverznější prezident USA v novodobých dějinách dostane filmový portrét, který mu možná neudělá radost. Íránský režisérský objev Ali Abbasi (Svatý pavouk, The Last of Us) připravuje životopisný snímek The Apprentice (tedy učeň či nováček), v němž si posvítí na raná podnikatelská léta Donalda Trumpa. Ambicióznímu Newyorčanovi tehdy dělal společenský stín pravicový advokát a mistr politických kliček Roy Cohn a první fotografie z filmu odhaluje titulní dvojici v podání Sebastiana Stana (Captain America: Návrat prvního Avengera) a Jeremyho Stronga (Boj o moc). Očekávaný projekt, který už raná šeptanda šteluje na příští Oscary, bude mít v půlce května premiéru na festivalu v Cannes v rámci hlavní soutěže, a to vedle novinek Francise Forda Coppoly (Megalopolis), Yorgose Lanthimose (Kinds of Kindness) či Davida Cronenberga (The Shrouds).

Obdivovaný filmař a v posledních letech i poněkud vyhrocený přispěvatel na sociální sítě Paul Schrader sám režíroval řadu zajímavých filmů (Zoufalství a naděje, Kočičí lidé, Modré límečky), především však proslul jako scenárista. Hned čtyřikrát totiž spolupracoval s Martinem Scorsesem, a to nejen na Posledním pokušení Krista (The Last Temptation of Christ) či Počítání mrtvých (Bringing Out the Dead), ale především na Taxikářovi (Taxi Driver) a Zuřícím býkovi (Raging Bull). A právě kvůli jedné scéně v posledním zmíněném filmu se dostal do křížku s hvězdným Robertem De Nirem.

Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.

Z kin si odnesl 952 milionů dolarů a Akademie jej poctila třinácti oscarovými nominacemi. Sám režisér Christopher Nolan považuje životopisný snímek Oppenheimer za svůj jasně nejúspěšnější projekt, který mu 10. března může po Zlatém glóbu vynést také Oscara za nejlepší režii. Spletitý příběh plný fyzikálních, politických a morálních paradoxů ušel od červencového simultánního uvedení s miliardovou Barbie dlouhou cestu, již pomyslně završí čerstvě ohlášenou premiérou na VOD. Oppenheimer se objeví na streamovací službě SkyShowtime 21. března.

Pověstné filmové metodické herectví si od své iniciace během padesátých let prošlo několika fázemi adorace i výsměchu. Herci, kteří odmítají vystoupit ze svých rolí, si vyslechli nejen spoustu chvály za své odhodlání, ale také výtek za narcismus, sobectví či komplikování produkce. Také za jednoduchý fakt, že zacházení do takového extrému značí nepochopení toho, co měla „metoda“ obnášet podle těch, kteří ji poprvé učili. Nyní se kyvadlo názoru veřejnosti nachází na straně odmítnutí, což demonstrují i nedávná slova Natalie Portman.