Uplynulý týden se v televizi logicky nesl ve znamení Vánoc, nejsledovanějšími počiny tedy byly pohádky či nestárnoucí české filmy. V tomto ohledu naprosto dominovala Česká televize. Ta minulý týden nenašla přemožitele a na prvním místě žebříčku se objevovala každý den. Jakým pohádkám se minulý týden dařilo nejlépe?
Pohádky patří k nejtradičnějším českým filmovým žánrům, který za dlouhá desetiletí prošel mnoha proměnami. Mají zásadní význam jak pro diváky, kteří mohou do kina vyrazit s celou rodinou, tak pro filmaře. Pro ně byla pohádka dlouhodobě zástupným žánrem, za nějž mohli skrýt v jisté době nepříliš povolené žánry – různé typy fantastiky, dobrodružný film či horor. Snad proto má česká pohádka mnoho podob a za dobu své existence vyzkoušela mnoho vyprávěcích vzorců, se střídavými úspěchy. Těm štědrovečerním se totiž v posledních letech přestává dařit.
Pro každého z nás je českou filmovou klasikou něco jiného, neboť máme své favority, na které nedáme dopustit. Přesto jsme se rozhodli na danou otázku odpovědět a přinášíme vám obsáhlý přehled toho nejlepšího, co byste v české kinematografii neměli minout a co mezi naši klasiku určitě patří.
Letošní štědrovečerní princezna Sára Korbelová má na svém kontě víc než hlavní roli v chystané tradiční sváteční podívané Klíč svatého Petra od režiséra Karla Janáka. Teprve jednadvacetiletá herečka se vepsala do paměti publika v seriálu Ulice, v němž hraje již pět let. Krom toho má v portfoliu i pokus o mladistvou komedii platformy Voyo Sex O’Clock a také účinkování v Divadle na Vinohradech. Brzy ji uvidíme i v zahraniční produkci, o níž smí zatím mluvit jen v náznacích. Jaké to bylo dospět před kamerami a kam Korbelová míří?
Filmové pohádky jsou českou specialitou, a jelikož jsou prázdniny a volný čas můžeme trávit za pěkného počasí venku, proč se nevydat po stopách osmi nejoblíbenějších českých pohádek? Milují je velcí i malí, a tak by náš text, který vás zavede na místa, kde tyto legendy vznikaly, mohl posloužit i jako tip na rodinný výlet.
Píše se rok 1952. V Československu přistál speciál s československými vojáky, kteří se zúčastnili války v Indočíně, Emil Zátopek získal na olympiádě v Helsinkách tři zlaté medaile, byla založena Československá akademie věd a v září měl v kinech premiéru film Bořivoje Zemana Pyšná princezna. Režisér adaptoval klasickou pohádku Boženy Němcové Potrestaná pýcha, ovšem jeho filmové dítě je zároveň dítětem své doby. A doba byla krušná.
Protože na Štědrý den Česká televize odvysílala Tajemství staré bambitky 2, museli jsme na zcela novou pohádku počkat do Božího hodu. Krakonošovo tajemství nám vrací ikonickou postavu českého folklóru i popkultury. Mnoho radosti ale tahle strašidelně nedomyšlená vize nepřináší.
Vánoce jsou spojené nejen s pohádkami, ale též s takzvanými filmy pro pamětníky. Filmy pro pamětníky jako termín se do povědomí dostaly díky Československé televizi, která je uváděla v rámci svého víkendového pásma. Ta doba (především 30. léta) či nostalgie po ní je nicméně přítomná stále. Publikum nesleduje pouze naivní příběhy a známé herce a herečky, ale též dobové interiery, architekturu, účesy a oblékání, způsob řeči a jejího záznamu.
Jedním ze základních atributů žánru pohádka je romantická (zatím stále drtivě heterosexuální) láska ve své ryzí, nejčistší podobě. Muž a žena se mají milovat pro ně samotné, a to navzdory jakýmkoli překážkám či zájmům včetně těch „vyšších, státních“. To je příběh hudební pohádky Šíleně smutná princezna z roku 1968.
Symbolicky na Mezinárodní den dětí se dnes završí 62. ročník Zlín Film Festivalu, nejstarší a největší přehlídky svého druhu na světě. Po dvou covidových ročnících návštěvníci konečně zaplnili v plné míře (a bez roušek) kina, parky, náměstí a ulice průmyslového města, kde je dodnes patrná stopa podnikatele Tomáše Bati. Festivalový Zlín jsem navštívil o posledním květnovém víkendu a čtenářům Kinoboxu přináším reportáž.
