Příběh Jiřího Křížana nese neobvykle zajímavé dějství s důrazem na hrdinství hlavní postavy. Přináší izolovanou rodinu na statku někde ve valašských horách, do kterého vpadnou cizí násilníci, o kterých by se dalo polemizovat, jestli jde přímo o banderovce. Ti drží všechny trumfy v rukou, což má za následek existenční a dokonce i vztahové ohrožení. Hlavní postava Ondřej Baran, kterého výborně ztvárnil Juraj Kukura, charakterově vyniká hlavně svojí uzavřeností, což především budí dojem své rezignovanosti. Jak hovoří motto filmu, je sám proti surovým zabijákům, kteří nemají co ztratit. On však co ztratit má. Režisér František Vláčil vsadil na lehčí poetiku, což dodává snímku na určité atraktivnosti. Atmosféra vyvolává pocit blížícího se konfliktu a divák jen čeká kdy a jestli vůbec k němu dojde. Prý se snímek označuje jako valašský western a není divu. Motivů je tu více než dost. Takřka pozapomenutý snímek, což dává vzniknout otázce: Proč?
Velmi autentický příběh z poválečné éry naší vlasti. Příběh je natočen syrově a občas i zamrazí po zádech. Tempo skvělé, té době velmi dobře zvolené. Atmosféra skvělá. Moc se tam toho nenamluví, ale o tom tento snímek není. Kvalita za kačku. JE škoda, že snímek zahlédnete občas snad jen na CSFILM. 80%
Musím uznat, že jak ze začátku, tak v průběhu, na mě silně zapůsobila hudba. Zdeněk Liška byl prostě mág. Taky natočeno to je hodně kvalitně, o hercích nemluvě. Ale ten háček je tempo a pár dalších faktorů. Tempo je pomalé a divné a někdy to vyúsťuje v nelogické chování postav. Co mi ale vadilo nejvíc, tak že ta banda Banderovců mezi sebou vůbec nekomunikovala. Režisér tím chtěl asi naznačit jejich chladnokrevnost a profesionalitu v oboru, ale moc realisticky to pak nepůsobilo. Aspoň, že tady byl Tóma Hluchoněmec. Samozřejmě, že mi to připomínalo jak Adelheid, tak Zánik - disponuje to totiž podobnou atmosférou a příběhem, a proto hodnotím stejně.
Kdykoliv si na film vzpomenu, vybaví se mi blonďatý Bartoška, sexi Kukura, něžná Vančurová a tam strašný pocit zuřivé bezmocnosti, který u tohoto příběhu vnímám. Tato silná výpověď o strachu a odvaze, o nespravedlnosti a hrubosti, prostě je to velmi opravdové a strašnější než všechny vymyšlené horory na světě.
Poválečný příběh mírumilovného statkáře Ondřeje Barana, který má ženu Terezku, synka Lukáše a novorozenou dceru, do jehož života zasáhnou ozvěny druhé světové války. Ondřej je pracovitý a tichý pohodář, který hospodaří na osamoceném a rozlehlém statku kdesi v Beskydech. Často se vypravuje do vesnice Dolina, kde nakupuje a navštěvuje hospodu. Místní burani ho však moc rádi nemají, protože on se za války "flákal na statku", zatímco ostatní pobíjeli Němce. V hospodě to na něj jeden buran zkusí z rozbitým kríglem, ale Ondřej si to nechá líbit a pokojně odejde. Najednou se však na jeho statku objeví banda pěti banderovců (ano, ti prý podle dezolátů v současnosti vládnou Ukrajině), a jeden z nich je postřelen a potřebuje se uzdravit. A tak se o něj a vlastně o celou skupinu mají Ondřej s rodinou a také lékař Pavel Valchar pěkně postarat. Stanou se díky tomu podřízenými na svém vlastním statku a musejí snášet rozmary banderovců. Jejich Bělovlasý velitel se pokusí znásilnit Terezku, a manžel ji sice zachrání a řekne, že je příště všechny zabije, ale tím to hasne. Jeho syn Lukáš má mnohem větší kuráž, vyčítá otcovi jeho zbabělost a chce, aby se jim postavili. Jednou také uteče a snaží se přivolat pomoc, to ale nevyjde. Poručík Grygar se Ondřeje neustále na něco vyptává, ale nedaří se mu nic z něj vypáčit. Kdyby se nedejbože vydal prozkoumat statek, tak by mohli ti zmetci banderovští postřílet celou jeho rodinu. Co má tedy pracovitý dobrák Ondřej dělat? Opravdu ti zmetci za týden odejdou a nechají jeho rodinu na pokoji? A má synek pravdu, že je jeho otec zbabělec? Dá Ondřej přes hubu buranovi z hospody, když ho najde šmejdit v lese? Nakonec mu nezbude nic jiného, než se těm pěti vycvičeným zabijákům postavit se zbraní v ruce, i za cenu zaplacení ceny nejvyšší. Film se sice táhnul celkem pomalu, ale nechybělo v něm jisté napětí a dějové zvraty. Byl to první snímek od Vláčila, který jsem byl schopen dokoukat do konce. A to je co říct.
Vláčil byl zatím jen jeden mistr vyprávění, poetiky a odvahy, nepospíchal a dál každému obrazu hloubku..zajímavé, jak filmy stárnou daleko rychleji než knihy.
I přes psychologickou stránku přeci jen poněkud zdlouhavé na to, jak málo se toho ve filmu vlastně stane. Jinak velmi atmosferické dílo se skvělým Kukurou a árijským Bartoškou.