Články o [Rec]

Tady nebude stačit dívat se pokradmu přes prsty. Společnost Lionsgate, která nám před dvaceti lety nadělila brutální hororovou sérii Saw, uvrhne publikum do ještě znepokojivější noční můry. Scenárista videoherní série Outlast od Red Barrels Studio J. T. Petty, jenž napsal a natočil hororové filmy Hellbenders či Stopy zmizelých, osobně adaptuje děsivé POV příběhy do celovečerního filmového formátu. Na projekt dohlédne renomovaný producent Roy Lee, jenž má prsty třeba v To, Barbarovi a Talkshow s ďáblem.

Magazín Variety zveřejnil seznam sta nejlepších hororových filmů historie, který na internetu vzbudil značný rozruch navzdory víc než uspokojivému vítězi. Vlastní krátkou esejí k diskutovanému textu přispěl také spisovatel Stephen King, jehož autorský vklad danému žánru hladce překonává většinu filmových i literárních tvůrců. Sedmasedmdesátiletý autor Osvícení, Carrie či To se pozastavil nad tím, jak vnímal nejstrašidelnější horory v průběhu let a který titul by v tomto směru ocejchoval absolutním subjektivním prvenstvím.

Do nikdy nekončící a vždy subjektivní debaty o nejlepších hororových filmech historie vstoupil věhlasný magazín Variety, který vybral hned stovku pilířů oblíbeného žánru, u něhož strach, bezmoc a někdy i čiré znechucení zastupují kýžené reakce publika. V první desítce komplexního žebříčku, jenž zohledňuje různorodé žánrové odrůdy vzhledem k jejich přetrvávajícímu efektu i obecnému vlivu na vývoj média, najdeme několik notoricky známých a také poměrně překvapivých titulů. Horor není jen o krvavé hrozbě zabijáků a hysterickém úprku obětí, což tato mnohovýznamová topka dokládá.

Vzpomínáte na strhující found footage horor [Rec], v němž španělskou bytovku zatarasily ozbrojené policejní složky a obyvatelé se museli sami vypořádávat s agresivní zombie nákazou? Debutující francouzský režisér Sébastien Vaniček tuhle nepříjemnou situaci víceméně kopíruje, upouští však od ručního kamerového záznamu vydávajícího se za skutečnost a nemrtvé nahrazuje smrtelně jedovatými pavouky různých velikostí, jež do komplexu se sociálně slabšími jedinci a přistěhovalci omylem vypustil ten největší loser. Před nynější premiérou v kinech a po festivalovém kolečku má Havěť (Vermines) tak dobrou pověst, že Vaničeka v Hollywoodu naverbovali pro režii nového Lesního ducha. Naštěstí pro hororové fanoušky to není náhoda.

Záhada Blair Witch (The Blair Witch Project) je zřejmě nejvlivnějším filmovým hororem devadesátých let. Chytře promovaný nezávislý projekt si vzal inspiraci z kultovních Kanibalů (Cannibal Holocaust) a tvářil se, že prezentovaný materiál je skutečný. Publikum sledovalo údajně nalezený kamerový záznam pohřešované trojice studentů, která odešla prozkoumat marylandskou legendu o čarodějnici a z hlubokých lesů se už nevrátila. V poměru produkčních výdajů a následných tržeb jde o jeden z nejvýdělečnějších filmů všech dob, který odstartoval éru found footage hororů a dostal už dvě méně zdařilá pokračování. Na cestě je momentálně kompletní reboot pro novou generaci, již společnými silami vyděsí studia Lionsgate a Blumhouse.

Hororový snímek Barbar si zatím došel pro kladné recenze pouze v amerických kinech, z nichž rovněž vytěžil úctyhodný finanční profit. Od konce října jej ale budete moct zhlédnout také na Disney+, což rozhodně stojí za zvážení – mrazivější, překvapivější a chytřejší žánrový příspěvek totiž dlouho neuvidíte.

Nedílnou a stále oblíbenější součást hororových snímků představuje takzvaný jump-scare, v češtině hovorově zvaný lekačka. Dochází k ní tehdy, když zdánlivě poklidné dění znenadání naruší děsivý záběr. Protagonistům se například za zády zjeví nadpřirozená bytost, popřípadě na ně cosi zaútočí z okolní tmy. Tyto okamžiky zpravidla dokážeme díky diváckým zkušenostem předvídat, ale některé lekačky zkrátka zaberou i na sebepřipravenější mysl. O těch nejpovedenějších nyní čerstvě diskutovali uživatelé Twitteru a výběr premianta nemohl dopadnout přesvědčivěji.

Hororové publikum dané osobnosti okamžitě rozpozná. Aby ne, když svůj herecký debut absolvovaly v legendárních filmech, které by jim za šťastnějších okolností rozjely úctyhodnou kariéru. Následující herce a herečky jsme ale od dob jejich ikonického debutu neviděli, přičemž důvody proč se mohou různit. Někoho odradilo traumatické natáčení plné pohmožděnin, další sotva dosáhl školního věku a herecká profese mu jednoduše neučarovala. Zde je sedm vybraných tváří, které si spojujeme s jedinou, leč nesmrtelnou a navrch debutující hororovou rolí.

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak vypadají herci ztvárňující záporáky z těch nejslavnějších hororů ve skutečnosti? Jak odchází domů poté, co se odmaskují? Podívejte se na ty nejlepší proměny.

Pokud nepatříte k těm divákům a divačkám, kteří ihned po skončení filmu vypínají televizi či odcházejí z kina, jistě si všímáte způsobu, jakým tvůrci využívají také závěrečné titulkové sekvence. Jejich přítomnost a hudební podkres dnes bereme za samozřejmost, ale vždy tomu tak nebylo. Své postavení v závěru uměleckého díla si naopak vydobyly v průběhu let a písně, které je doprovází, mohou libovolně prohlubovat či naopak přetvářet dojem z právě skončeného snímku. Pojďme si ve stručnosti shrnout historii titulkových pasáží (v angličtině opening credits či ending credits) a zaměřit se na to, jak mohou různé melodie, texty písní či doprovodné animace manipulovat s publikem i po ukončení narativního díla.