Nadskakujete u hororových lekaček ze židle? Fanoušci se shodli na té nejvíc infarktové

Ačkoli je nasnadě, že správný horor by měl publikum držet v šachu už svou atmosférou a nespoléhat pouze na nárazové impulzy, lekačky fungují jako koření, kvůli němuž nás sledování napínavých filmů v kině baví o něco více. Dnešní horory jimi bývají zahlcené už v trailerech a dá se říci, že absorbovaly celý subžánr duchařských filmů, v nichž se nadpřirozené zlo probíjí do našeho světa. Jen z poslední dekády poslouží jako příklad úspěšné horory Insidious, V zajetí démonů nebo Zhasni a zemřeš, přičemž na obdobném principu strašení funguje i po přelomu tisíciletí populární subžánr found footage a jeho zástupci jako Paranormal Activity.

Hororová streamovací platforma Shudder momentálně vydává dokumentární sérii 101 Scariest Horror Movie Moments, jejíž předposlední epizoda se věnovala právě tomu, jak filmaři pracují s lekačkami. U této příležitosti padla na twitterovém účtu Shudder otázka, který jump-scare je podle uživatelů tím nejlepším. Přes dvě stovky lidí z řad hororových fanoušků a fanynek přispěly do diskuze, v níž se některé tituly – a především pak jeden konkrétní – opakovaly dost často na vyvození jasných závěrů.

Lidé vyděšeně nadskakovali například u Čelistí, konkrétně u slavné scény, kdy se v děravém lodním trupu zjeví hlava zesnulého rybáře. Velmi účinnými lekačkami podle hlasujících disponují také první Vetřelec, Pátek třináctého, Věc, Kruh, found footage horor REC, Sinister, Insidious či seriál The Haunting – Dům na kopci.

Všechna tato díla, jejichž názvy se zmiňovaly opakovaně, se ale musí sklonit před Vymítačem ďábla 3. Druhé pokračování legendárního hororu, v němž dvanáctiletou dívku posedl zlý démon, natočil roku 1990 autor původní knižní předlohy William Peter Blatty. Ačkoli nikdy předtím za kamerou nestál, věhlasný spisovatel a scenárista dokázal na filmovou klasiku Williama Friedkina navázat v tom nejlepším. Na scénu vrátil démona Pazúzu, který rozpoutal řetězec brutálních vražd v ústavu pro duševně choré. A právě v jeho zdech se odehraje legendární a po právu oceňovaná lekačka, která ve zmíněné diskuzi ukořistila více než čtvrtinu hlasů a v cinefilních kruzích jí rovněž náleží výsadní postavení.

A pokud jste snímek ještě neviděli, rychle shrábněte doporučení a napravte to – v následujících řádcích se totiž krátce pozastavíme nad tím, čím vlastně tento jump-scare vyniká a proč i po opakovaných zhlédnutích neztrácí svou infarktovou účinnost.

Inkriminovanou sekvenci tvoří dlouhý statický záběr, v němž sledujeme noční pochůzky zdravotní sestry. Kamera zůstává takřka celou dobu fixovaná na konci chodby, kdežto sestra se prochází v povzdálí u recepce. Naprosté ticho ruší pouze kroky nešťastné hrdinky. Z předchozího dění už víme, že v dané budově dochází k sérii vražd, tudíž se o život této postavy přirozeně obáváme – Blatty nás ale ukolébává přítomností policejních hlídek, prostorovým distancem a zdánlivou nezúčastněností, s níž dění sleduje.

Až po chvíli se sestra přiblíží ke kameře a zachází do jednoho z pokojů. V té chvíli ji Blatty následuje a přichází první leknutí, když se probudí nasupený pacient. Po krátké konverzaci se vše vrátí do původního stavu, sestra se pohybuje v uctivé vzdálenosti kolem recepce a my jsme znovu pohlceni pocitem falešného bezpečí. A pak to přijde – kamera náhle zoomuje na ženu přecházející napříč chodbou a v tomtéž okamžiku za ní vypochoduje postava s napřaženými nůžkami v obleku jeptišky.

K tomuto vyvrcholení trpělivě a jaksi bezděčně směřuje celá scéna, jejíž statické provedení znemožňuje předem odhadnout moment úderu. V drtivé většině ostatních případů přejímáme během lekaček perspektivu ohrožených aktérů, kteří se vyděsí spolu s námi. Zde můžeme jen odevzdaně přihlížet, navíc máme ve finále větší přehled a procházíme razantnějším šokem než sestra, která o nebezpečí za svými zády nemá ani potuchy. Scéna tímto vrcholem současně končí a osud ženy, nad nímž zůstaneme jako opaření, symbolizuje střih na bezhlavou sochu.

Dodnes se jedná o ukázku toho, jak lze s minimálními formálními prostředky naladit publikum na kýženou hororovou strunu a brnkat na ni tak dlouho, až praskne. Vybrat jeden jediný dokonalý jump-scare z nekonečného zástupu, kdy jich na jediný mainstreamový horor připadá klidně i tucet, se zdá nemožné – ten ve Vymítači ďábla 3 ale určitě lze považovat za relevantní volbu.

Hlasujte v níže přiložené anketě, popřípadě se podělte v diskuzi, který hororový snímek nejvíce vyděsil vás.

Nejdražší český film Jan Žižka přišel na 450 milionů korun. Slavného vojevůdce představuje v době, kdy ještě neexistovalo husitské hnutí. Jedná se tedy nikoli o historický film, ale o fantasy. A recenze této fantazijnosti vychází vstříc.