Příběh o náměsíčném Césarovi a tajuplném doktorovi Caligarim disponuje překvapivou pointou a svým zpracováním se řadí ke klenotům světové kinematografie. Jedná se o stěžejní dílo německého expresionismu, jehož dominantami byly celková depresivní aura, pokroucené kulisy, důraz na celkovou kompozici záběrů a výrazné expresivní herectví.
Velká klasika a jeden z průkopníků hororového žánru, to je Kabinet doktora Caligariho. Já tento němý film nepovažuji za tak skvělý, viděl jsem i lepší a například Chaplinovky považuji za TOP, ale najdou se i další. Tento příběh je na svou dobu dostatečně děsivý a dovedu si představit, jak mohli neotrlí diváci reagovat na takové zfilmované téma. Tenkrát to muselo být něco, dnes už to bohužel na mě nezabírá a zejména z ohledem na rok natočení a z úcty dávám 60%.
Kabinet doktora Caligariho je expresionistickým filmem, a to po všech stránkách. Výtvarnou složku měli na starosti členové avantgardní skupiny Sturm: Hermann Warm, Walter Röhring a Walter Reimann. Ti nahradili do té doby samozřejmý vnější realismus filmového prostředí, ačkoli vznikal v ateliérech, působivou výtvarnou vizí, malovanými kulisami s domy a interiéry bez respektování perspektivy.
Kabinet doktora Caligariho se stal vzorem pro řadu filmů klasické zlaté éry Universalu a pokud budete v Berlíně zajděte do Filmmusea, kde je mu věnován velký prostor v expozici.