Velká klasika a jeden z průkopníků hororového žánru, to je Kabinet doktora Caligariho. Já tento němý film nepovažuji za tak skvělý, viděl jsem i lepší a například Chaplinovky považuji za TOP, ale najdou se i další. Tento příběh je na svou dobu dostatečně děsivý a dovedu si představit, jak mohli neotrlí diváci reagovat na takové zfilmované téma. Tenkrát to muselo být něco, dnes už to bohužel na mě nezabírá a zejména z ohledem na rok natočení a z úcty dávám 60%.
Jedna z těch úctu budících klasik, které formovaly žánry. Je to tajemné a napínavé i dnes, což je obdivuhodné. Nejzajímavější je, že se daří sdělit i vcelku složitý děj. Rozhodně složitý na němý film.
Kabinet doktora Caligariho je expresionistickým filmem, a to po všech stránkách. Výtvarnou složku měli na starosti členové avantgardní skupiny Sturm: Hermann Warm, Walter Röhring a Walter Reimann. Ti nahradili do té doby samozřejmý vnější realismus filmového prostředí, ačkoli vznikal v ateliérech, působivou výtvarnou vizí, malovanými kulisami s domy a interiéry bez respektování perspektivy.
Kabinet doktora Caligariho se stal vzorem pro řadu filmů klasické zlaté éry Universalu a pokud budete v Berlíně zajděte do Filmmusea, kde je mu věnován velký prostor v expozici.
Tak tohle je skutečná hororová klasika a bezpochyby jeden z nejpozoruhodnějších projektů z "málomluvných" 20. let minulého století. Přesněji řečeno; zatímco u slavného Nosferatu ještě stačili tehdejší diváci chvatně odběhnout na záchod, ve společnosti profesora Caligariho už jim jistě pomohly jen plenky. I po letech nesmírně působivý snímek, jehož kulisy a skromná výprava dnes možná vyznívají úsměvně, ale co se týče atmosféry, herců a příběhu včetně vynikající pointy, nemá se vůbec za co stydět.
Rok 1920 a taková kultovka! Kabinet doktora Caligariho je samozřejmě němý film, nicméně to nijak neubírá na jeho kvalitě, ba naopak. Kulisy nepravidelných tvarů a expresivní kostýmy patří k nejoriginálnějším, jaké se kdy na plátně ukázaly; hororová nálada přetrvává i po více jak sto letech. Malinko mě zarazil závěr, avšak posuďte sami.
Stále nejen divácký líbivý film, ale zásadní v mnoha ohledech. Pominu-li silný nádech trvalého expresionismu a goticky pokřivenou výpravu, která definovala tenhle subžánr, tak se zde například objevují i flashbacky a na více než stoletém filmu jsou tyhle hrátky zkrátka obdivuhodné. Jeden z opravdu prvních hororů, který je svým vyprávěním především koherentní a jednotlivé navázání aktů dává smysl. Nebál jsem se, ale ASYLUM prostředí ve mně dokázalo vzbudit opravdu nepříjemný pocit, který zažívám i u novějších podobně laděných snímků, které si zajisté berou nějakou inspiraci od Caligariho.
Filmařské dílo, které překonává svou stylizací a smyslem pro vyprávění svou dobu, a díky svým zvratům nechává diváka i po konci filmu přemýšlet nad jejími skrytými významy. [100%]