Už ve své prvotině ukázal Tarantino zálibu v rozhovorech o ničem. Silně amatérské (neherci, laciná kamera a špatný střih) ale Tarantinův rukopis je patrný.
Amatérská prvotina geniálního režiséra, která se těžko hodnotí, protože už není k sehnání kompletní. Zajímalo by mě, jestli film vyhrazuje hezky po Tarantinovsku, nebo to zůstane jen u zmatečného přebíhání mezi hlavními aktéry. To co jsem viděl je za 50% s primhouřeným okem, ale věřím, že celý film by ke konci mohl být zajímavý.
Tady je dobře patrná režisérova posedlost hudbou, filmy, rádiem, Elvisem. Taky ty dialogy jsou docela chytlavy, i když většinou neamerickej člověk moc neví, o čem mele. Ale jinak Tarantino i jako herec stojí za to. A ta jeho náušnice, to je masox... Škoda, že se nedochoval i zbytek filmu...
Zbylé jen 36 minut torza z celého filmu, ale pro fanoušky Tarantina povinnost vidět. Dialog mezi chlapem a ženskou kde si chlap myslí že se k němu vrací mi přijde geniální a ukazuje jak se rodil Mistr dialogu.
.. tak takové to tedy bylo .. Pohled do fotoalba Tarrantinova tvůrčího mládí, kdy s jistotou poznáváme autorův podpis, avšak plenkoidní. Jeho styl, protkaný ukecanými monology o ničem, díky tomu docela nudí. Je na tom však vidět, že každý někde začíná a osobitá vychvalovaná tvorba se nezjeví jen tak. Pro někoho možná jasný fakt, pro mě alespoň na chvíli důkaz, že z přirozeného projevu lze časem vybrousit mnohem hezčí šutřík, než když se jeden znásilňuje pod tlakem aktuálního neúspěchu a svou tvorbu směřuje jinam, než mu múza velí.
Chtěl jsem dát 5 hvězdiček, protože Tarantino je můj oblíbený režisér, ale jsem k němu vždy objektivní a tenhle film, ač je skvělý, tak nemá na 5 hvězd, už jen proto, že je poloviční. Je škoda, že se druhá polovina filmu spálila, takže netuším, čím to končí, ani jak to pokračuje, ale i tak si myslím, že to skončilo v bodě, kde ten film může fungovat jako ucelený kus velice raritní hodnoty. No film mě bavil, nasmál jsem se hodně, v podstatě je to asi nejvtipnější Tarantinův kousek. Je zajímavé sledovat všechny jeho typické režisérské prvky takle v plenkách a ty nápady, co rozvinul později např. v Pravdivý romanci. No je to poslední Tarantinův kousek, který jsem neviděl a nechal jsem si ho právě nakonec, čekal jsem, že to bude amatérský, ale v podstatě jsem v tom neviděl nic jako chybu, horší střih a snížená kvalita obrazu se dá považovat za pulpový záměr. No a Tarantino tu hraje asi největší roli, jakou kde hrál a je k sežrání.
Díky současnému nouzovému stavu jsem sáhl po hodně dlouho odkládané knize o Quentinu Tarantinovi od Jima Smitha. A samozřejmě jsem se hned po prvních stránkách čtení rozhodl, zhlédnou taktéž dlouho odkládanou prvotinu mého oblíbeného režiséra. Některé zdroje uvádějí první Tarantinovu režisérskou práci na snímku „Love Birds in Bondage“ nebo „Untitled Star Trek Project“ z roku 1983, ale oficiálně byl prvním filmem tohoto režisérského velikána „My Best Friend's Birthday“ z roku 1987. Protože Quentin tvořil tento snímek, když ještě pracoval ve videopůjčovně, tak se doba natáčení protáhla na tři a půl roky. O délce filmu můžeme jen spekulovat, protože internetové zdroje uvádí různou stopáž. Ale vzhledem k tomu, že sám Quentin k tomuto spíše projektu než filmu uvedl, že po jeho sestříhání: „neměl jsem to, co jsem si myslel, že mám“, potvrzuje fakt, že tento snímek zůstal nedokončený a nedaný do produkce. Každopádně po dokoukání oněch 36 minut, které z tohoto počinu zbylo (zbytek shořel při požáru), je neuvěřitelné, že další počin byl jen o pět let později film Gauneři, který je úžasný. Oněch 36 minut „My Best Friend's Birthday“ působí zmateně a spíše nezajímavě. Pořád je nutno koukat na tento film jako na amatérský, ale i přesto je pro mě velkou záhadou, že tenhle počin předcházel Gaunerům a pak hned poté vynikajícímu Pulp Fiction: Historky z podsvětí.
Začátky tvůrčí geniality, tady se nedá hodnotit snímek, tady se hodnotí Quentinovo první a oficiální dílo. Už od prvních dialogů jde poznat, že to režíruje "magor z videopůjčovny". Zbytečné mluvení a mluvení a vlastně se ve filmu nic zajímavého neděje. Nejlepší scéna je, jak Quentin mluví s cukrářem o tom, jakého chlapa by si vybral. Podobný menší proslov je i v Gaunerech. Skvělé!