Tři příběhy natočené asi nejlepšími a nejslavnějšími americkými režiséry 80. let. Prvním příběhem je satira Martina Scorseseho LEKCE, studie vztahu umělce, toužícího po úspěchu a náklonnosti, a jeho múzy. Dokonalá jednota dialogů, kamery a hereckých výkonů dělají z filmu lekci umění a života. Dětská fantazie Francise Forda Coppoly ŽIVOT BEZ ZOE je spíše rozpačitá: dítě z bohaté rodiny, Zoe, má všechno, co si jenom může přát, kromě náklonnosti svých rodičů. Její život úplně změní až přátelství s arabským princem... V psychologické epizodě OIDIPUS DNES o muži, neustále pronásledovaném svou matkou, zpracovává Woody Allen znovu své oblíbené téma z ANNIE HALL a inscenuje ho s vtipem - a happy endem.
Tak, vezmu to popořadě - Scorseseho Life Lessons byly z herecké stránky ucházející, obzvlášť Nolte to zahrál dobře a Roseana Arquette zas skvěle vypadala. Ale to umělecké cosi, co se tam furt motalo, ty čmáranice štětcem, to asi nikdy nepochopím, co je v tom za umění. A stejně tak jsem nepochopil, co touhle povídkou chtěl Scorsese říct. Bylo to dost o ničem - vidím tady tu podobnost mezi obrazy a tím příběhem - že to nemůžu pokládat za umění. Ale aspoň to nebyla taková sračka, jaká následovala potom. Coppola natočil takovou jakousi podivnou kravinu, kde jakási rozmazlená zbohatlická spratek vymejšlí kraviny, je hrozně rozumná a chová se jak dospělá. Takhle trapnou a divnou si představuju Sofiu Coppola, která k tomu spolupsala scénář. Jinak ty kostýmy, mám takovej dojem, že v tom taky měla Sofia Coppola prsty, protože to je přesně její styl. Bohužel zde trapnej. Nakonec docela pobavil Woody Allen, jehož povídka byla nejlepší. Tím neříkám, že to bylo bůhvíco, ale aspoň jsem se zasmál. Ještě že to vše bylo tak krátké, ale v podstatě zbytečnej počin. Za Scorseseho 1*, za Coppolu 0, za Allena 2, takže výsledná 1 hvězda...
Velcí muži (a žena) filmové tvorby se dali dohromady, aby divákům nadělili tohle jedinečné spojení svých vlastní krátkých příběhů. Nevím proč, ale asi samostatně by se to tak neprodávalo.. Úvodní Scorseseho příběh je to, proč jsem k snímku přišel, ale vlastně mi nabídl ze všech nejméně. Propisuje se do něj chytající krize středního věku. A nakonec jde mnohem víc o technické cvičení, než o cokoli promyšlenějšího.. Prostřední příběh patřil duu Coppolových, i proto je na něm nejvíc vidět, že vzniká mnohem víc pro samotnou práci, než pro výsledek, na kterém se to taky následně podepsalo.. Naštěstí je tu ale třetí a finální příběh, který dostal do rukou Woody Allen. A ten servírujíc absurdní případ jednoho oidipovského komplexu zachraňuje pověst celého tohohle potenciálně jedinečného projektu.. No, myslím, že by se všichni tři (pořád na tebe zapomínám Sofie) bez tohohle obešli.. 60%