Klasická a originální sci-fi. Já jsem ale spíše na akčnější záležitosti a tudíž jsem se celkem nudil. A závěr jsem bohužel znal předem (z Války hvězd naruby:))
Ve vzdálené budoucnosti havaruje astronautická posádka na planetě, kde žijí dominantní druhy inteligentních opic a kde jsou jimi lidé utlačovaní a zotročení. Stále přitažlivá sci-fi klasika na poli jedinečného postkatastrofického námětu. Určité scény sice již působí naivně a nelogicky, ale to už u klasických snímků prostě bývá. Jedná se o dobrý film, i když snaha o velkolepost pokulhává. Může za to přemíra takřka komorních konverzačních scén značně přesahující dobrodružnost, ne-li akčnost. Myšlenka o moralitě a stavu lidstva je však stále platná. Je člověk skutečně pánem tvorstva na Zemi? Snímek tak problematiku prezentuje sice zábavným dojmem, avšak velice vážně. Málokdo si umí reálně představit situaci, jak je zde prezentováno. Genově nejbližší člověku je opice. Co kdyby se role obrátili a v plné krutosti a cynismu začalo zneužívání lidí? Kouzelná je scéna, kdy se George Taylor snaží ukázat že má inteligenci, čímž by dal najevo, že není žádný divoch. Velice přesvědčivá reakce lidoopů. Dá se i v tomto případě ospravedlnit krutost? Snímek je tak věrným pohledem na lidskou přirozenost ve své bezohlednosti, kde je většina myšlenek léta letoucí veřejnosti moc dobře známá. Bolestně rezonující archaická situace, že? Ale jak pro koho. Tento příběh evokuje k tomu, aby se o tom začalo přemýšlet. Ano, snímek je za pomocí zábavného sci-fi žánru moralizující. Že je lidstvo nepoučitelné je už otázka jiná.
Nejpovedenější z planet opic té doby. Nové předělávky, či volná pokračování konečně vystoupily ze stínu právě tohoto filmu. Další pokračování byla totiž už jen horší a horší. Na to, že je film starý 50 let - klobouk dolů. 75%. Scénář je jedinečný a příběh vede k zamyšlení, ať se může zdát být sebenereálnější.
Takhle vypadá perfektní sci-fi. Skvělá atmosféra, geniální pointa a dodnes působivé masky. Planeta opic nemá konkurenta a jestli Burton o několik let později svým filmem něco dokázal, tak že tahle verze překonána už nebude.
Původní předloha Pierra Boullea se od filmu dost odlišuje. Knižní předloha se odehrává v 26. století a líčí badatele v čele s Ulyssem (český ekvivalent je Odysseus) Mérouem, kteří přistanou na planetě obývané němými zaostalými lidmi, kterým vládnou opice. V takovém společenství žijí silácké gorily, vzdělaní šimpanzi a konzervativní orangutani. Jak vidíte jedná se tedy spíše o děj podobnější Burtonově verzi z roku 2001.
Co je pro mě na Planetě opic skutečně uchvacující je brilantní hudba mého oblíbeného génia Jerry Goldsmithe. Vynikající skladatel dal do filmu značnou invenci, kombinoval klasickou hudbu s divokými skřeky, neobvyklými nástroji a orchestr dirigoval v opičí masce, aby nasál tu správnou atmosféru. Jeho legendární soundtrack byl vyznamenán nominací na Oskara.
Dnes už tomu samozřejmě schází ta potřebná působivost a s přibývajícím věkem se objevují i čím dál větší vady na kráse, ale na co v tomhle filmu nestačily triky a scénář, to bylo napraveno inteligentním zpracováním a hlavně závěrečnou pointou, která v mých očích apeluje na titul nejlepšího filmového zakončení vůbec. Úvodní část snímku mě vážně nadchla- podmanivá a zvláštní hudba Jerryho Goldsmithe na pozadí znepokojivého prostředí neznámé planety vytváří kulisu typickou pro klasicé sci-fi z let 60. a 70. Opičí společnost je sice načrtnuta poměrně jednodušše, ale jejich hrdost a nadřazenost vůči člověku čpí doslova z každého slova a je dalším silným motivem, který udržuje diváckou pozornost i ve chvílích, kdy se zdánlivě nic neděje a jen se povídá. Navíc vše je podáváno tak přesvědčivě a obratně, že každý je nucen skutečně přemýšlet, kde vězí skrytá pravda a kdo je tím pravým pánem tvorstva. Ocenit se ale musí i masky, které jsou dostatečně přesvědčivé a živé, herecký projev hvězdného Hestona, který dodává své roli velké charisma, a já oceňuji i překrásnou Lindu Harrison, kvůli které bych na takové planetě i docela rád ztroskotal. Tenhle snímek zkrátka drží status fenoménu absolutně po právu, doufám jen, že jeho vize budoucnosti se nikdy nevyplní:-)
První z pěti, (následuje Do nitra Planety opic/1970, Útěk z Planety opic/1971, Dobytí Planety opic/1972 a Bitva o Planetu opic/1973). Fascinující sci-fi o tom, jak by se mohlo vyvíjet lidské sebezničení. Film začíná 14.7. 1972 a podle výpočtů kapitána je na Zemi datum 24.3.2673, ale pak se ukáže 25.11. 3978. A všechno je naruby. Opičí masky vypadají skvěle, dokonce dovolují mimiku, ale opičí líbání je docela srandovní. A ta hudba je příšerná.
Chtěl jsem tvrdit, že nová trilogie o opičí planetě, o převaze opic nad člověkem orientovaná na postavu Caesara je nejlepší, ale není to pravda.. Původní Planeta opic je sice už dnes celkem všeobecně známá a její šokující twist zná napříč různými popkulturními odkazy téměř každý, ale paradoxně na tom twistu ten příběh vůbec nestojí a i nadále jde o vytříbenou pokladnici filmové historie.. Vynikající sci-fi příběh, který prvně nemá daleko k Vesmírné Odyssei, až ale začne sám vystrkovat růžky a ukazovat, co je zač.. Skupinka astronautů se nechá vyslat na řadu let do kosmu, aby následně mohla objevit nový život a ukázat, že ve vesmíru nejsme sami. Přistanou na planetě, kde mohou dýchat, kde ekosystém vypadá tomu našemu hodně podobně, ale lidé tam nejsou vyspělí a jejich vůdčí roli krále přírody překvapivě převzali primáti.. Dokáží si dvě tak protichůdné kultury vyjít vstříc a zjistit, proč to na jejich planetách dopadlo tak odlišně a zároveň prozkoumat životní filozofii jeden druhého.. Schaffnerova Planeta opic je esencí lidství, jaká na antropologické rovině téměř dojímá, a nejen po vypravěčské stránce ohromí diváka v každé době, když z ní přejímá dojem, že skutečně má, co říct a na diváka dopadá nesmírná tíha pomíjivost a méněcennosti, když sleduje hlavního hrdinu v podání Charltona Hestona zjišťujícího, kam to jeho druh dopracoval.. Ano, ten finální twist jsem věděl dopředu, ale stejně jeho načasování a samotný dopad pro příběhem nastavené paradigma je jedinečné a efektivně zacílí i dnes.. Nepřekonatelná sci-fi óda diskutující o zacyklenosti evoluce, destrukčním dopadu rozvoje a brilantní postapokalyptický snímek, jakým vlastně do poslední chvíle ani není.. Závěrečný záběr! 100%