Slavnou strašidelnou pohádku, původně francouzskou, o princi začarovaném do děsivé zvířecí podoby, jehož vysvobodí až čistá láska, využil režisér Juraj Herz k vizuálně působivé podívané, která těží z tajuplných, stísněných prostor i z lyricky laděného vyprávění. Osudy nejmladší dcery zchudlého kupce, která se dobrovolně vydá do zakletého zámku, aby zachránila svého otce, původně zpracoval jako básnivou hru František Hrubín. Režisér oproti tradici nevtiskl netvoru lví podobu, nýbrž jej vybavil zlověstným ptačím zobanem.
Výborně natočený příběh o panně a netvorovi, či krásce a zvířeti. Kvalitě filmu samozřejmě hodně napamohla i hudba Petra Hapky a nejznámější skladba je prostě skvostná a možná ve světě málo ceněná.. já si jí občas i pustím jen tak na relax. Takže celkový dojem 75%.
Kdysi se mi to asi líbilo, ale teď jsem se kousal nudou a marně hledal nějaký ten horor (ten snad kromě úvodní scény neexistuje...) Uvidíme, jak se mi bude líbit Deváté srdce, to jsem ještě neviděl nikdy... aneb Herzův pohádkový dvojprogram.
Zdena Studenková prozradila, že ve filmu byli pojištěni pouze koně, nikoli herci. Proto, i když byla velká zima a herci mrzli, měli koně přednost. „Ze zákulisí bylo slyšet: ‚Točte toho koně, ten je pojištěný.‘ Takže jsme čekali ještě hodinu a půl, než natočili koně, a teprve potom jsme přišli na řadu my,“ dodala Studenková.
Film obdržel první cenu za nejlepší film na Mezinárodním filmovém festivalu v Cádizu v roce 1980. Získal také Zvláštní uznání mezinárodní poroty na festivalu v Portu v roce 1982 a Cenu za výtvarnou stránku na festivalu československých filmů v Hradci Králové v roce 1979
Zdena Studenková vzpomínala, že získat tuto roli bylo nesmírně obtížné: „Byla to doba, kdy se pořádaly velké konkurzy a přicházelo na ně obrovské množství hereček.“