Pro člověka, který celý život žije v paneláku, má film svoje kouzlo a dané minipříběhy se na sídlištích určitě odehrávají i nyní. Jako film však film není tak zábavný a brzy se pro mě stal nezajímavým.
Snímky Věry Chytilové mají svou určitou složitost k správnému uchopení podstaty, ale to už je prostě taková její osobní tvůrčí síla. Tento snímek o absurditě výstavby, života a prostého syrového realismu socialistické panelové džungle je pojat pro uvěřitelnost vskutku nevšedně, avšak skutečně pravdivě. Živá dokumentární kamera, vedle zkušených herců i neherci, což je u některých jednotlivců na intonaci hodně znát, a různé epizodky ze života a zkušeností obyvatel sídliště, které jsou dnes hlavně pro mladou generaci k neuvěření. Takhle to ale skutečně bylo a netýkalo se to pouze Jižního města v Praze. Kdo tohle zažil, má vzpomínky stejně šedivé, jako bylo celé prostředí onoho místa. Snímek ve své podstatě tak kritický, že měla režisérka problém s povolením realizace. Nakonec ho získala, ale i tak se snímek do kin dostal až devět let od svého natočení a to vlivem úspěchu na filmovém festivalu v Moskvě.Týden po premiéře byl nemilosrdně zakázán. Ano, i k takovým paradoxům docházelo. Za zmínku také určitě stojí první filmová role Lukáše Becha, kterého si režisérka sama vyhlédla a kterého musela tvrdě prosadit, neboť jeho účast nechtěl sekretariát schválit kvůli protistátní politické angažovanosti svého otce. A dobře udělala. Budoucnost ve své pozici dětského herce tak měl Lukáš zajištěnou. Snímek ´Panelstory... ´ nepatří k filmovým dílům s dějovou linkou, dramatizací či komediálností. Jedná se o úsměvnou socialistickou výpověď své doby, která v takovémto podání nemá konkurenci.
Tohle je přesný rukopis Věry Chytilové, spousta amatérských herců, z nichž někteří působí úsměvně, někteří s prominutím trapně. Některé z filmů této svérázné režisérky jsem si oblíbil, ale Panelstory se mezi ně nezařadí. Pro mě to byla hodně ulítlá záležitost a jsem rád, že jí mám za sebou.
Chchch. Smutně realistická, ale s odstupem vtipná téměř dokumentární polízanice, ze které čiší beznaděj a "ježišikriste!". Nevím, proč je to tak přehlučený, že dialogy skoro nejsou slyšet. Možná tím chce režisérka zdůraznit neustálý hluk při stavbě. Většina hereckých výkonů naprosto uvěřitelná a civilní. Nejlepší z nich ale byl ten skvělej starej děda (Antonín Vaňha). A nejhezčí ta brýlatá pihovatá těhotná Soňa. A samozřejmě Kodet: "Slečno, já si bez vás nedokážu život představit. Nepůjčila byste mi 3 kila?" A šílená hudba!
Filmy Věry Chytilové jsou vždycky něčím zvláštní. Některé jsou přímo nekoukatelné, ale tenhle se dá. Vlastně je to satira. No ale spousta lidí na sídlištích vyrostla a žádné zrůdy se z nich nestaly. Konkrétně na Jižáku, kde se film natáčel, když se toto sídliště stavělo. A jako dnes, kdy už nemáme socialismus, jsou i paneláky zrušeny? Že jsem si nevšimla! Áno, opravují se, zateplují se, lidi si ty byty rekonstruují, ale králíkárny stále existují. A při dnešních cenách za byt jsou malé bytečky přímo veležádané!!! Mimochodem - někde jsem četla, že dnes se prý staví paneláky naležato - satelitní městečka! Je to taky veliká hrůza! Ať člověk přijede do jakéhokoliv místa, všude jsou ty domy stejné jak přes kopírák!!! Jinak je celý film slepencem různých příběhů, z nichž některé by eventuálně i stály za zaznamenání, ale většina ne.
Docela slabý a hlavně přeceňovaný film. Slabá kamera, brutální "kakofonní" hudba. No maras, ale film ukázal , že na sídlištích lidé nic nechtějí řešit.
Spíš důležité než dobré. Veškeré nemalé kvality Panelstory vyplývají z kontextu a doby jeho vzniku. Coby symbol je mnohem víc, než jak se povedl sám o sobě