Články o Něco z Alenky

Třebaže má animace v českém filmu jistou tradici, od devadesátých let trochu bojuje o svou tvář. Světová konkurence bývá obecně hnacím motorem pro zlepšení a vývoj, nicméně česká kinematografie má několik specifik. Jedním z nich je skutečnost, že tradice ve filmovém vyprávění jsou v tuzemsku zkrátka jiné než u zahraniční konkurence, a proto přejímání zahraničních vývojových modelů poněkud selhává. Zároveň má český film o poznání omezenější možnosti financování, a tak i při nejlepší vůli vyrovnat se zahraničním počinům prakticky není možné natočit rovnocenný počin. Na takový problém často narážel právě český animovaný film, který léta osciloval mezi tradičnějšími cestami i ambicemi přiblížit se světovému trhu. Na začátku 90. let navíc neměl český film obecně jednoduchou pozici.

Když pomineme Miloše Formana, jenž se stal pevnou součástí amerického filmového kánonu a světové publikum o něm uvažuje jako o Čechovi až v druhé řadě, může Janu Švankmajerovi co do jeho věhlasu konkurovat snad jen Karel Zeman. Pražský rodák vyrůstal v rodině aranžéra výkladních skříní a vyučené švadleny a zlomovým okamžikem pro něj bylo, když v osmi letech dostal jako dárek domácí loutkové divadlo. V tomhle umírajícím uměleckém oboru se zhlédl a jeho étos přenesl do kinematografie, kde jeho prostřednictvím oživoval své černohumorné surreálné vize. I díky urputnosti jeho dvorního producenta Jaromíra Kallisty Švankmajer přečkal revoluci a uplatnil se i v nové době, kdy začal točit celovečerní filmy a jeho věhlas dorostl astronomického měřítka. Připomeňme si v den jeho 90. narozenin jeho nejdůležitější počiny.

Online nabídka audiovizuálního obsahu se neustále rozšiřuje a je čím dál těžší se v ní neztratit. Každý týden proto vypíchneme několik titulů hodných vaší pozornosti, které právě dorazily na některou ze streamovacích platforem dostupných v Česku. Zohledníme přitom mezinárodní giganty i lokální hráče, akční filmy i festivalovou produkci.

Přestože se česká kinematografie na horory nikdy nezaměřovala, vybrat desítku nejděsivějších titulů není snadný úkol – lákavých adeptů je totiž mnohem víc. Spousta krátkometrážních děl si proto vysloužila „jen“ čestnou zmínku a vybraná desítka se snaží odrazit různé proudy a přístupy, jimiž se tuzemští filmaři a filmařky během uplynulých dekád snažili vystrašit publikum.

Medvídek Pú, tedy přesněji původní knižní předloha anglického autora A. A. Milnea a ilustrátora E. H. Sheparda, ve Spojených státech vstoupil začátkem roku do veřejné domény. Líný milovník medu se přidává mezi řadu dalších značek, jež je možné adaptovat bez nutnosti platit za autorská práva. To znamená jedno: budou se dít věci! Je pro to totiž dost precedentů.

Beetlejuice je jeden z dalších proslulých snímků Tima Burtona, který v sobě odráží nejen umělcovu duši, ale také jeho značné inspirace z evropské avantagardy. Proč si získal milióny fanoušků po celém světě?

Poslední únorové premiéry se v českých kinech nesly v duchu úspěchu animovaných filmů a soubouje tuzemské vztahové komedie (Věčně tvá nevěrná) s marvelovským superhrdinou Black Pantherem (2018). Na co se nejvíc chodilo do českých kin? Dozvíte se v komentovaném žebříčku návštěvnosti a tržeb Unie filmových distributorů.

Tuzemské kinopremiéry dnes přinášejí čtyři novinky a tu pátou (poslední celovečerák Jana Švankmajera) si kinaři drží až do pondělí pod pokličkou. Dominovat bude bez debat nejnovější Marvelovka, která nás zavede na africký kontinent (Black Panther). Překvapit může žhavý oscarový favorit (Tvář vody). Své fanoušky si zcela jistě najde též Ewa Farna a její dokumentární portrét.

Nadpřirozené věci, magie, kouzla, zázraky? Fantasy filmy mají blízko k sci-fi nebo i k filmové pohádce. Fiktivní svět, který nikdy není možný vědecky vysvětlit. Do kin jde Jumanji: Vítejte v džungli a tak je dobré si připomenout ty nejlepší filmy, které nejsou svázány námi zmámou realitou. Jak asi dopadne volné pokračování klasiky Jumanji s Robinem Williamsem? Kam až v žebříčku vystoupá?

Ve světě požívá obrovského respektu. V pražském bytě na Novém Světě má 4 České lvy a Zlatého medvěda z Berlinale (Možnosti dialogu). Středobodem jeho života ale nejsou ceny a matérie, nýbrž surrealismus, snění a přemýšlení o tom, co nás jako lidské bytosti přesahuje a stahuje. Celá řada objektů a artefaktů, které tyto myšlenky zhmotňují a uvádějí v pohyb, si zahrála v jeho celovečerních i krátkých inspirativních filmech. Jan Švankmajer nyní rozehrává ten poslední. Seznamte se s Hmyzem (2018) podle bratrů Čapků.