Třebaže má animace v českém filmu jistou tradici, od devadesátých let trochu bojuje o svou tvář. Světová konkurence bývá obecně hnacím motorem pro zlepšení a vývoj, nicméně česká kinematografie má několik specifik. Jedním z nich je skutečnost, že tradice ve filmovém vyprávění jsou v tuzemsku zkrátka jiné než u zahraniční konkurence, a proto přejímání zahraničních vývojových modelů poněkud selhává. Zároveň má český film o poznání omezenější možnosti financování, a tak i při nejlepší vůli vyrovnat se zahraničním počinům prakticky není možné natočit rovnocenný počin. Na takový problém často narážel právě český animovaný film, který léta osciloval mezi tradičnějšími cestami i ambicemi přiblížit se světovému trhu. Na začátku 90. let navíc neměl český film obecně jednoduchou pozici.
Články 96
Nikdo americkou historii od 50. let neochutnával rozmanitěji než knižní a filmový hrdina Forrest Gump, jehož režisér Robert Zemeckis roku 1994 protáhl emotivní bonboniérou posmutnělých i nádherných lidských vztahů na pozadí trochu přizpůsobených faktických událostí. Zbožňovaný snímek s Tomem Hanksem a Robin Wright sklidil hlavní Oscary a ten rok v tržbách zaostal pouze za ještě víc „family friendly“ Lvím králem, přičemž autor předlohy Winstom Groom už další rok vydával knižní pokračování Gump and Co. Další a dost bláznivé osudy alabamského prosťáčka s obrovským srdcem, jenž prorazil ve sportech, v armádní službě či jako prodejce krevet, se ale na stříbrná plátna nikdy nedostanou.
Tento rok nenabídl fanouškům animovaných filmů, ať už malým či odrostlejším, příliš mnoho důvodů vytáhnout kapesníčky a pořádně si poplakat. Schopnost dojmout diváka, který dokáže k animovaným postavám až nebývale přilnout a prožívat s nimi i ty nejhlubší emoce, ostatně patří k devízám nejkvalitnějších žánrovek. Čtyřky Kung Fu Pandy či Já, padoucha už ale spoléhaly spíš na rutinu a V hlavě 2 vyvolávalo stejný efekt jako poprvé, takže už se kýžené emoce nedostavily. Teď ovšem přichází do kin novinka Rozzum v divočině (The Wild Robot), která z vás chce slzičky vyždímat do poslední kapky. A to se jí poměrně dobře daří.
Osmdesát pět. Tolik filmových a televizních děl od roku 1976 vzniklo na motivy fantazie Stephena Kinga, jenž své morbidní, fantaskní i nostalgické vize otiskuje do desítek tisíc knižních stránek. Nejprodávanější autor své doby si v podstatě vyčlenil samostatné zábavní impérium a vedle hororů stojí také za oceňovanými dramaty s mnoha oscarovými nominacemi. Věřte tomu, nebo ne, zlatou sošku však libovolný snímek podle Stephena Kinga získal jednou jedinkrát.
Jak moc je pro herce důležitý jeho hlasový projev? Bavíme-li se o Jamesi Earlu Jonesovi, jenž naposledy vydechl včera ráno ve věku 93 let a jehož hluboký chraplák naháněl husí kůži snad i Morganu Freemanovi, můžeme si rovnou odpovědět výčtem jeho nesmrtelných dabérských momentů ze Star Wars, Lvího krále, Simpsonových či všemožných dokumentů. Darth Vader, největší záporák kinematografie, by byl bez Jonese poloviční. Rodák z Mississippi přitom válel i v televizi a na divadelních prknech a spadá mezi malou hrstku umělců přezdívaných EGOT podle čtyř největších uměleckých ocenění, jež lze v zámoří vyhrát – Emmy, Grammy, Oscar a Tony.
Ach Disney, kdy se poučíš? Kdysi neomylná sluj dětských animáků s nadčasovou hodnotou zběsile předělává svá kanonická díla a stále víc lidí si kriticky všímá, že progresivní liberalismus dřívější nadčasovost zásadně proměnil. Lví král (The Lion King) stojí přece jenom stranou politických či ideologických konfliktů, ale nadcházející prequel jeho fotorealistické předělávky z roku 2019, který se chystá plenit kina od 19. prosince pod názvem Mufasa: Lví král (Mufasa: The Lion King), to přesto schytává ze všech stran. Nově vydaný trailer totiž dle fanoušků boří dosavadní mytologii a vznikl jako vizuálně ošklivá pračka na snadné peníze.
V kinech po celém světě právě kraluje V hlavě 2 (Inside Out 2). Nejnovější snímek od Pixaru láme rekordy v návštěvnosti i tržbách a vrací studio zpět na vrchol. Toto slavné animační studio vzniklo v roce 1979 a od té doby má na kontě dvacet osm celovečerních snímků, ohromné množství krátkých filmů a nyní už i několik seriálů.
Lví král (The Lion King) nevznikal jako favorit studia Disney. Myšák Mickey soustředil mnohem víc pozornosti a energie do prestižní Pocahontas, jež byla uvedena o rok později a vznikala paralelně. Málokdo tedy dopředu tušil, že právě z pohádky o lvím Hamletovi rozezvučené Eltonem Johnem a Hansem Zimmerem se stane jistě komerční a nejspíš i kvalitativní vrchol Disneyho renesance, který už žádný další ručně animovaný snímek nedorovnal a pravděpodobně nedorovná. Od premiéry Lvího krále uplynulo 30 let.
Hrané a počítačově generované verze Disneyho renesančních animáků jsou vrcholným symbolem hollywoodské vyprahlosti. To není zrovna kontroverzní názor, vždyť na internetu se s ním setkáváme v každé diskuzi. A následně se nechápavě škrábeme na hlavě, protože i přes pár individuálních přešlapů se tyto filmy stále setkávají s velkým a vřelým zájmem „mlčící většiny“. Filmaři pak mají dobrý důvod otočit k hlasitým diskutérům záda a počítat dolary. Režisér oscarového dramatu Moonlight Barry Jenkins, jenž má na svědomí prequel Lvího krále Mufasa (Mufasa: The Lion King) s miliardovými ambicemi, ale hluchotu předstírat neumí.
Disney má hodně obsáhlý filmový registr, přičemž málokterá položka je cennější než Lví král (The Lion King). Klasický animák z roku 1994 se na oscarové hudbě Hanse Zimmera prodral k tržbám ve výši 960 milionů dolarů a z dorůstajícího lva Simby, jehož otce a krále africké savany Mufasu připravil o život jeho lstivý bratr Scar, učinil jednoho z nejmilovanějších protagonistů animované historie. Fotorealistický remake od režiséra Jona Favreaua (Iron Man) z roku 2019 látku aktualizoval a navzdory rozpačitým recenzím vydělal 1,6 miliard dolarů. Disney s oceňovaným filmařem Barrym Jenkinsem (Moonlight) na pět let starý snímek navazuje dějovým předchůdcem Mufasa: Lví král (Mufasa: The Lion King), který se v první upoutávce nesnaží o absolutní realismus a oživuje muzikálové ladění originálu.