Články

Když režisér skandálního, ale nesmírně chváleného Základního instinktu (Basic Instinct) Paul Verhoeven připravoval v polovině 90. let další odvážný film s erotickou náplní s názvem Showgirls, o hlavní roli stály snad všechny aspirující herečky Hollywoodu. Elitní striptérku v nočním lasvegaském klubu nakonec ztvárnila tehdy třiadvacetiletá Elizabeth Berkley, která měla jít ve stopách Sharon Stone. Místo toho obdržela hned dvě výsměšné anticeny, čelila nespravedlivé šikaně průmyslu a sledovala, jak její průlomový projekt tratí peníze a řadí se k nejhůře přijatým počinům dekády. To se ale po třech dekádách změnilo a Berkley vystoupila v muzeu filmové Akademie s ovacemi a smířlivým proslovem.

Koordináror intimity je jedna z nejmladších filmařských profesí. Jejím předním smyslem je vyvarovat se hrůzostrašným, dříve však romantizovaným historkám o tom, jak se herci a herečky museli potýkat s imitováním sexuálních a intimních scén, což obzvlášť u těch mladších a méně zkušených mohlo vést k traumatizujícím zážitkům. Pozice je stále ne zcela ustanovená a dočkává se kritiky z mnoha dobrých i špatných důvodů. Populární skotský herec Ewan McGregor nyní přispěl k její normalizaci, když tuto službu využil, přestože natáčel scény s vlastní manželkou.

Zisk Oscara je skoro sto let nejvyšší poctou, jaké lze ve filmové branži dosáhnout. Jenže i výherci jsou jenom lidé a 35 centimetrů vysoká zlatá soška může zmizet z povrchu světa stejně jako televizní ovladač nebo flash disk. Zatímco někteří si tak ocenění nesmírně považují a Oscar jim zdobí obývací pokoje, ložnice nebo i samostatně vyčleněné místnosti, jiní se přiznali, že těžce vydřenou cenu z různých důvodů postrádají. A někdo o ni vlastně vůbec nestál.

Na Kinoboxu občas představujeme filmy, které mají zásadní význam pro západní popkulturu a vliv na celé generace diváků, ale z toho či onoho důvodu se neuchytily u nás. Policejní akademie (Police Academy), jejíž první díl slaví 40 let, je opačný příklad. Ano, šlo o komerčně úspěšnou sérii, jak dokazuje počet dílů, jenž se zasekl na obscénní sedmičce. Dokonce vznikl kreslený seriál pro děti a později hraný pro dospělé. Nicméně se jedná o jeden z těch komerčních produktů, jež na domácí půdě časem ztratily jakoukoliv rezonanci. Proč je tomu u nás tak moc jinak?

V prvním čtvrtletí tohoto roku jsme intenzivně pracovali na dalším vylepšení Kinoboxu, které bych vám rád dnes představil.

Luc Besson se nikdy příliš netrápil požadavky na to, jak má vypadat správný film, aby byl označen za umění. Jeho filmy jsou často skvěle natočené a zahrané, najdeme v nich i pořádný kus nápaditosti, prioritou je ale vždy čistá explozivní zábava. Tento filmař vykrádá vše, co se mu namane. Bere si ze světa okolo sebe, co ho baví, a vrací to zpět ve formě hyperaktivní pastiše. Dnes Besson slaví 65 let, během nichž nás učil, že sebe ani film nemáme brát tak vážně a kinematografii si máme především užít.

Uplynulý televizní víkend se nesl ve znamení loučení dvou hitů, soutěžního pořadu Peče celá země a politických Sedmi schodů k moci. Oba tituly potvrdily svou dominanci a rozloučily se s diváky na vrcholu. To Česká televize asi jen se slzou v oku vzpomíná na minulé týdny, kdy triumfovala se Smyslem pro tumor. Sci-fi To se vysvětlí, soudruzi! je totiž čím dál větším propadákem, jenž se brzy ztratí v televizním archivu.

Hvězda aktuálně trendujícího seriálu Šógun (Shōgun) z období feudálního Japonska stála o roli, která by jí svým způsobem naháněla strach. Jednatřicetiletá herečka, zpěvačka a tanečnice Anna Sawai ji nalezla v urozené překladatelce Lady Mariko, založené na skutečné ženě z počátku 17. století jménem Hosokawa Garasha. Novozélandská rodačka s japonskými rodiči přijímá za svůj výkon čerpající z divadelních tradic samou chválu, a jelikož seriál na Disney+ si po čtyřech odvysílaných epizodách vede ve všech směrech fantasticky, věhlas a možnosti Sawai se pravděpodobně rozšíří.

Už za pár hodin vyvrcholí třetí řada oblíbeného pořadu Peče celá země, který se v českých domácnostech stal opět velkým hitem. Několik houževnatých cukrářů a pekařů týdny soutěžilo v netradičních výzvách, v nichž museli vytvořit jak klasické pochutiny tím nejlepším způsobem, tak takřka umělecká díla. Do finále v boji o titul nejlepšího amatérského pekaře či pekařky se dostala trojice soutěžících. Čekání na vyhlášení třetího vítěze si můžete zpříjemnit zajímavostmi o natáčení.

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.

Přestože prognózy favorizovaly Oppenheimera na zisk Oscara za nejlepší zvuk, sošku si nakonec odnesla Zóna zájmu. V ní hraje zvukový podkres ještě zásadnější roli než v případě vtahující biografie slavného fyzika, lze si však trochu zaspekulovat, že leckterým Akademikům možná vadila i nesrozumitelnost některých dialogů – což je problém dobře známý nejen u posledních filmů Christophera Nolana, ale i u spousty jiných současných děl.

Po letech se opět schyluje k tomu, že hollywoodské herecké hvězdy přijdou o svou výsadní pozici komerčních vábniček na úkor talentovaných lidí za kamerou. Režisér a scenárista oscarového hitu Oppenheimer Christopher Nolan má za sebou výjimečnou kariéru, již aktuálně zpečetil právě oscarovým triumfem a téměř miliardovými tržbami pro papírově méně přitažlivý životopis konstruktéra jaderné zbraně. Snímek plný slavných herců přetavil konverzační i politickou látku v mainstreamový kulturní zážitek a zlaté sošky zajistil také Cillianu Murphymu a Robertu Downeymu jr. Největší hvězdou ovšem zůstal Nolan, jenž si dle zákulisních informací přišel až na sto milionů dolarů a jehož další tvůrčí kroky bedlivě monitoruje celý Hollywood.

Jestliže filmová režie má svou žijící legendu, pravděpodobně jí bude Steven Spielberg. Jeden z autorů moderního blockbusteru, tvůrce masově populárních i kritikou uznávaných děl a režisér, jehož filmy vydělaly v součtu nejvíc peněz, je i v 77 letech nedílnou součástí hollywoodského dění, debaty o vývoji kinematografie či různých ceremonií. „Jste nominovaný, nebo vám už vystavili permanentku?,“ žertovně se jej na letošních Oscarech dotázal moderátor Jimmy Kimmel. Spielberg si stále udržuje přehled a zejména v posledních týdnech se množí svědectví o tom, jak podporuje a oceňuje práci ostatních. A to ve velmi sympatickém a osobním stylu.

Bývaly časy (které pravděpodobně nejsou zcela zažehnané), kdy se i nejvěhlasnější herečky posuzovaly spíš podle tělesných proporcí a sexappealu než na základě talentu. A co víc, především producenti se to v přesvědčení o vlastní nedotknutelnosti nezdráhali otevřeně a názorně deklamovat. Dnes šestašedesátiletá Sharon Stone je smutným příkladem globální hvězdy, která se rozzářila hlavně díky obdivovanému vzhledu a podvodům průmyslu, který byl připravený její půvab vytěžit za každou cenu. Už ve svých memoárech The Beauty of Living Twice roku 2021 poplivala režiséra Základního instinktu (Basic Instinct) Paula Verhoevena a naznačila, že ji producenti nutili k sexu s hereckými kolegy. Tento kontroverzní aspekt nyní rozvedla v podcastu Louise Therouxe a přímo jmenovala zesnulého filmového mogula Roberta Evanse (1930–⁠2019).

Osmdesátiletý Christopher Walken podle vlastních slov nikdy nemusel utíkat před zástupy bulvárních novinářů, přestože mnoho osobitějších a legendárnějších celebrit v Hollywoodu nenajdete. Herec, jenž si v pubertě vytvaroval účes podle Elvise Presleyho a svou ikonickou nesouvislou mluvu přisuzuje vlivu mezinárodní hatmatilky v rodné chudinské čtvrti New Yorku, přerušil čtyřletý filmový půst účastí v jednom z největších filmů posledních let. V Duně 2 (Dune: Part Two) i na menším prostoru zazářil jako císař Shaddam IV a s vidinou spolupráce s oblíbeným režisérem Denisem Villeneuvem porušil také své cestovatelské zábrany, tudíž mohl navštívit krásnou Budapešť a svou přirozenou autoritou zneklidňovat mladší hvězdné kolegy.