Christophera Walkena se při natáčení Duny báli. Teď už chce konečně hrát normální chlapy

„První Dunu jsem viděl několikrát, miluju ji,“ vysvětlil Walken pro Vanity Fair, proč po delší době vyslyšel volání rozsáhlé hollywoodské produkce. „Obdivuji filmy Denise Villeneuva, Příchozí byli úžasní,“ pokračoval držitel Oscara za válečné drama Lovec jelenů, jehož vedle spolupráce s herci jako Javier Bardem, Josh Brolin nebo Stellan Skarsgård motivovala i návštěva maďarské metropole. „Samozřejmě se tím také živím. Bylo to myslím na tři týdny, takže všechno mě velmi lákalo.“

Herec narozený jako Ronald Walken skotské matce a německému otci se netají tím, že z vděku nad samotnými příležitostmi často přijímal i ty nabídky, které jeho formátu zcela neodpovídají. Hlavně v 70. letech, kdy se začínal víc prosazovat v divadle, obrážel konkurzy v naději, že se na něj usměje štěstí a alespoň na pár měsíců obdrží stabilní příjem. Od svých pětadvaceti let je ženatý s herečkou a tanečnicí Georginnou Thon, která se později uchytila jako castingová agentka na seriálech jako Rodina Sopránů.

Dlouhotrvající vztah popisuje dílem jako štěstí, které se mu většinou naklánělo. Neuspěl v konkurzu na roli Hana Sola pro první Star Wars, ale Lovec jelenů mu otevřel možná ještě honosnější dveře. Nikdy se nestal esenciální bulvární hvězdou, ale s vizáží excentrického psychopata a unikátním výběrem rolí si rychle vybudoval kultovní fanouškovskou základnu. Kdo by také zapomněl na jeho nečitelné charaktery z Mrtvé zóny, Krále New Yorku, Pravdivé romance nebo Pulp Fiction? Kdo jiný by tak utkvěl v kolektivní paměti rolí bezhlavého jezdce v gotické Ospalé díře, potažmo zvládl zastínit i Leonarda DiCapria a Toma Hankse v jejich herecké partii Chyť mě, když to dokážeš?

Na Walkena mnozí nahlíží jako na osobnost se znepokojivou aurou, což v rozhovoru v BBC pořadu The One Show různě interpretovaly také jeho kolegyně z Duny Florence Pugh a Rebecca Ferguson. Pugh hrála císařovu dceru a po boku „legendy, k níž odmalička vzhlíží“, si hodlala užít každou vteřinu v zákulisí. Ferguson, která coby Lady Jessica sama křísila zápornější charakterové vlastnosti, naopak přiznala, že se v přítomnosti Walkena cítila nesvá. „Nebála ses k němu přistoupit?,“ otázala se mladší kolegyně. „Protože já byla vyděšená. Seděla jsem na svém trůnu a pokaždé jsem vycítila, jak se dívá…“

Z herce s charakteristickým hlasovým projevem a očima rentgenujícíma okolí z pobledlé tváře jde snadno strach. K tomu nikdy nepotřeboval složité masky, „vypadat zle“ zvládl po svém. Málokdy přitom ztělesňoval absolutní zlo, jeho charakter v sobě ostatně ukrývá cosi fascinujícího a přátelského. Familiérnost jeho anděla smrti je ostatně nejtajuplnější i nejsilnější složkou rozporuplně pojaté dramedie Klik – život na dálkové ovládání z roku 2006. Mnohokrát navíc ukázal, jak bezprostředně zvládá i komické úlohy, jimž dokázal propůjčit skvěle vybalancovanou vyšinutost. V Nesvatbových odevzdaně šéfoval vypečené rodince, která hostí svatební podvodníky, v Honu na myš si to jako šílený deratizátor krátce rozdal s proradným hlodavcem, v Domino bavil jako senzacechtivý zpravodaj a Sedm psychopatů ozdobil jako ta nejvíc nevypočitatelná postava.

V zákulisí ovšem s ostatními herci rád improvizuje a snaží se rozvířit atmosféru třeba tím, že si občas vymyslí vlastní narozeniny. Tváří se prý velmi zkormouceně a někdo z maskérny či jiného oddělení se nad ním slituje, přinese jídlo a začne neplánovaná oslava. Těch si Walken užil dosyta v mládí, kdy se aktivně socializoval a poutal pozornost jakožto skvělý tanečník. Kurzy navštěvoval odmalička a vlnění v bocích mu zajistilo nesmrtelnost na přelomu tisíciletí, kdy se protančil ikonickým hudebním videem Weapon Of Choice od Fatboy Slim. Čtveráckým stylem se připravoval také na unikátní dabérský výkon v moderní Knize džunglí. Úloha orangutana King Louie zahrnovala i zpěv a Walken chodil po domě a hlasitě si prozpěvoval, což mu dle vlastního názoru moc nejde.

Nepovažuje se za člověka, jenž by se nechal snadno zastrašit. Nervozitou jej přesto naplňuje mnoho všedních činností včetně řízení auta, jízdy na koni nebo pohyb v zalidněných prostorách, například na letišti. Letadlem cestuje za prací jen v nejnutnějších případech a smířil se s tím, že na veřejnosti je dnes neodolatelným terčem společných fotek a selfie. Pokud má některý fanoušek nebo fanynka štěstí, obdivovaný Walken s nimi prohodí pár slov, které v jeho podání mají vždy svou váhu. „Existuje tisíce způsobů, jak někomu říct ‚Podej mi slánku‘. Může to znamenat, že jen chcete sůl. Může to ale také znamenat ‚miluji tě‘ nebo ‚mám na tebe vztek‘. Ten seznam by mohl pokračovat donekonečna. Slova jsou jako malé nálože a mají v sobě spoustu energie,“ nechal se slyšet herec, jenž slova cedí možná nejpověstněji ze všech. A to i tehdy, když na virálním videu čte ve studiu pohádku o prasátkách.

Svou roli v Duně, jíž stříbrná plátna ovládl poprvé od komedie Děda, postrach rodiny z roku 2020, pojal jako zrcadlo respektu, jež okolí vyjadřovalo císařovi i jeho představiteli. „Prozradil mi, že král je nazíraný odrazem,“ popsal v rozhovoru pro Daily Actor radu od nejmenovaného kolegy. „Králem budeš podle toho, jak se k tobě chovají lidé, což mi připadalo velice moudré.“ Walken i v této zkoušce obstál a podílí se na prozatímním úspěchu blockbusteru, jenž si připisuje nadšené recenze a v tržbách by mohl konkurovat i Oppenheimerovi. Jeho nejzasloužilejší herec se však nyní konečně hodlá zaměřit také na „normální chlapy“, jež během své šedesátileté kariéry tolik neztvárňoval.

Končit tak v osmdesáti letech nehodlá. Po rodičích, kteří se oba dožili kolem sta let, má ostatně tvrdý kořínek a velmi lukrativní geny. Ty už asi předat nestihne, neboť s manželkou nikdy neměli děti a radost jim dělá alespoň rozmazlování hercových synovců a neteří. Christopher Walken je v domácnosti obyčejným mužem, jenž nevlastní mobilní telefon a dodnes používá fax. Před kamerami se však rázem promění v legendu, jejíž přítomnost hovoří za vše. A snad to tak ještě nějakou dobu zůstane.

zdroje: Fandomwire, The Guardian, Daily Actor