Krutý vrah, mrzutý policajt a kritik Bergmana. Tenhle film byl první severskou kriminálkou

Pravidelně začátkem roku pořádá společnost Film Europe přehlídku severských snímků s názvem Scandi. Letos se v ní objeví hned deset nových děl a milovníci švédské kinematografie se mohou těšit i na trio osvědčených titulů. Spadá sem rovněž dvojice snímků režiséra Boa Widerberga, které by snad ani nemohly být rozdílnější – na jedné straně kina uvedou lyrické melodrama Elvíra Madiganová (1967), od tohoto čtvrtka můžete na velkém plátně vidět i procedurální thriller Muž na střeše (v originále Mannen på taket, 1976).

U posledního zmíněného díla bychom se měli na chvíli zastavit. Jde totiž o jeden ze základních stavebních kamenů proudu, který v posledních dvou dekádách dosáhl globální popularity, a to jak ve filmové, tak i v literární sféře. Fenomén skandinávských kriminálek, známý též jako nordic noir či scandi noir, se totiž datuje do 60. let, kdy vyšly první knihy o detektivu Martinu Beckovi, jenž je i hlavní postavou Muže na střeše.

Spisovatelské duo Maj Sjöwall a Per Wahlöö napsali během 60. a 70. let celkem deset románů, v nichž detektiv Beck vyšetřuje rozličně zapeklité vraždy. Inspirovali se o dekádu staršími knihami Eda McBaina, v nichž vyprávění (na rozdíl od klasických detektivek) stojí na mravenčí policejní práci a důkladném, jazykově strohém popisu jednotlivých postupů, jež nakonec vedou k dopadení pachatele. Beck je navíc vykreslený jako zpočátku nešťastně ženatý, později rozvedený morous, jehož neustále stíhají nějaké zdravotní patálie. Vzhledem k době vzniku také nepřekvapí, že jde o náruživého kuřáka.

Už zde tedy můžeme vidět prvky, které se následně staly typickými i pro další, celosvětově populární literární díla od 90. let. Jde hlavně o tituly z pera Henninga Mankella, Joa Nesbøa, Stiega Larssona či Jussiho Adlera-Olsena. Široce rozkročený žánr skandinávských noirovek tedy stál a stojí na temnotě dřímající pod povrchem zdánlivě poklidných severských komunit, vykresluje životem ošlehané (či spíše sešlehané) vyšetřovatele a morálně ambivalentní roviny jejich práce.

To všechno platí i pro filmové a seriálové adaptace. První Beckův případ Roseanna se ve švédských kinech objevil už v roce 1967, o šest let později se zfilmování dalšího příběhu překvapivě chopili Američané. Vznikl tak průměrně přijatý Smějící se policajt s Walterem Matthauem. Třetím natočeným Beckovým případem byl právě Muž na střeše, vycházející z děje v pořadí sedmé knihy.

Detektiv Beck (Carl-Gustaf Lindstedt) a jeho tým v ní vyšetřují brutální vraždu zkušeného policisty Nymana (Hadar Johansson). Záhy vyjde najevo, že Nyman měl velmi špatnou pověst, zneužíval svého postavení a k civilistům se často choval necitelně až násilnicky. Beck zjišťuje, že proti Nymanovu otřesnému chování nikdo z jeho kolegů nevystoupil, jelikož by tím narušil integritu policejního sboru.

Netrvá dlouho a vyšetřovatelé se doberou k muži, který měl dobrý důvod Nymana zabít. Nemusejí jej však hledat, neboť on sám začne naplňovat svůj ďábelský plán střelbou po policistech z těžko dosažitelného místa. V kontextu nedávné tragédie na pražské filozofické fakultě z těchto výjevů bez přehánění přechází mráz po zádech.

Režisér Widerberg proslul jako kritik (údajně) přehnaně umělecké tvorby Ingmara Bergmana, vycházel spíše ze sociálně-kritické linie skandinávské kinematografie. V tomto případě přeskakoval z procedurální kriminálky, stojící na důkladných výsleších a procházení archivních materiálů, k akcí a napětím nabitému thrilleru, přičemž dialogům mezi strážci zákona občas nechyběly ani odlehčené momenty.

Tato kombinace, zjevně odkazující i k Francouzské spojce (1971), zlákala zhruba tři čtvrtě milionu švédských diváků a divaček a svého času se tak jednalo o tamější nejúspěšnější snímek. Pochvalami nešetřila ani švédská kritika, označující dílo za první skutečnou švédskou kriminálku. Snímek mimo jiné obdržel cenu pro nejlepší švédský film roku a dočkal se vyslání do oscarových bojů. Widerberg se ke krimi žánru vrátil ještě s Mužem z Mallorky (1984), dané dílo však věhlasu srovnatelného s Mužem na střeše nedosáhlo.

Méně významných adaptací se v 90. letech dočkaly i všechny další příběhy Martina Becka, ve Švédsku se navíc už od roku 1997 stále natáčí seriál Beck (u nás známý též jako Stíny nad Stockholmem). Také další populární knihy se postupně podařilo přetavit do filmových či seriálových zpracování. Už roku 1997 se objevily Stopy ve sněhu, adaptace chváleného kriminálního románu Petera Høega Cit slečny Smilly pro sníh.

Podle trilogie Milénium od Stiega Larssona vznikly roku 2009 filmy Muži, kteří nenávidí ženy (ten navíc o dva roky později rovněž v americkém remaku od Davida Finchera), Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda. Filmy s Noomi Rapace a Michaelem Nyqvistem v hlavních rolích se navíc v prodloužených verzích dočkaly i sestřihu do podoby televizního seriálu.

Nor Jo Nesbø umožnil vznik Lovců hlav ve filmové (2011) i seriálové (2022) verzi, podle jeho dalšího románu vznikl také nepovedený Sněhulák s Michaelem Fassbenderem. Postava policisty Kurta Wallandera od Henninga Mankella se dočkala hned několika seriálových zpracování, z nichž vyniká ta s Kennethem Branaghem. Jednotlivé případy Oddělení Q, jehož členové v knihách Jussiho Adlera-Olsena řeší zapomenuté a zapadlé zločiny, se v domovském Dánsku opakovaně zařadily mezi nejnavštěvovanější snímky roku. Platí to pro Ženu v kleci (2013), Zabijáky (2014), Vzkaz v láhvi (2016), Složku 64 (2018) i Marca (2021). A výrazné divácké náklonnosti se dočkaly i seriály Vražda (též Zločin, 2007–2012) či Most (2011–2018).

Filmy Muž na střeše a Elvíra Madiganová můžete vidět v rámci festivalu Scandi a následně i v dalších kinech od 18. ledna. Podívejte se i na náš žebříček nejlepších thrillerů všech dob.

Zdroje: Švédský filmový institut, Wikipedia, Film Europe