T'Challa (Chadwick Boseman) je po zavraždění svého otce novým vládcem afrického státu Wakanda a také novým nositelem titulu "Black Panther", tzn. bojovníkem za práva lidí a černochů především.
Horory miluju. Na horror Winchester: Sídlo démonů (2018), ve kterém hraje neoddiskutovatelně skvělá herečka Helen Mirren, jsem se tedy dost těšila. Navíc příběh vypráví o domě a postavě, které opravdu existovaly, a byť jsou tam odlišnosti, je tématika domu, který měl svého času přes 150 pokojů a 7 podlaží a v některých z nich údajně strašilo, zajímavá.
Trvalo osm let, než legendární Jan Švankmajer přišel s novým celovečerním filmem. Tentokrát se podíváme na malou skupinku herců, kteří v maloměstském divadle zkoušejí hru bratří Čapků "Ze života hmyzu". Ale je to o něco složitější.
Většinou nejsem proti, když se britští filmaři rozhodnou rozčeřit hororové vody vlastní návnadou, protože mnohdy dovedou diváka chytit a zalomcovat s ním zručněji než hollywoodská konkurence. Nový příspěvek s názvem The Ritual (2017), premiérově uvedený ve Spojeném království již v říjnu loňského roku, rozhodně stojí za pozornost všem, kteří se podobně jako já nemohou nabažit atmosféry nekonečných lesů a číhajícího neviditelného zla.
Už je to deset dlouhých let a nějakých dvacet dní navrch, co americká kina neočekávaně přepadlo přerostlé ušaté monstrum ve found footage hororu Cloverfield, u nás "originálně" přejmenovaném na Monstrum.
Můžete si myslet, že nemám nic lepšího na práci a tak dělám zbytečnosti, ale došel jsem k názoru, že když už jsem viděl první dva díly této epické trilogie (první recenze, druhá recenze), vydržím i třetí a třeba se dočkám nějakého překvapení. Například toho, že film bude dobrý (haha!), nebo toho, že film bude konečně tak špatný, až bude zábavným (HAHAHAHA!).
Když se řekne Spielberg, Hanks a Streep, člověk ihned pochopí, že půjde o skvěle řemeslně připravený snímek s výbornými hereckými výkony a divákovi pravděpodobně předkládající nějakou zajímavou látku. Ať už jsou na plátně ztvárněná fantaskní stvoření nebo reálné historické události.
Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis) je brilantní módní návrhář proslulý po celém Londýně. S patologickou posedlostí svému povolání obětuje maximum a jiným zálibám nevěnuje přílišnou pozornost. Vede život starého mládence střídajícího partnerky, které, ač po něm dychtivě touží, nedokážou nadlouho udržet jeho pozornost. Jeho posledním objevem je usměvavá Alma, jež se od předchozích nápadnic podstatně liší.
Pokud se alespoň trochu zajímáte o sériové vrahy, bude vám jméno Jeffrey Dahmer asi dobře známé. Američan, který zabil (nejméně) 17 lidí, z nichž některé snědl, většinu po smrti ještě využil k nějakému sexuálnímu aktu a obecně pak mrtvoly porůznu znesvěcoval. Například z jednoho člověka si vypreparoval lebku, z té si vytvořil masturbační pomůcku, genitálie mrtvoly mumifikoval a zbytek těla rozčtvrtil a rozpustil v kyselině. Prostě nebyl to váš běžný soused.
Lobbyista Tonda Blaník kandiduje na prezidenta ČR. Nejen proto, že by rád bydlel na Hradě, ale hlavně proto, že má plán, jak elegantně okrást stát, ale potřebuje k tomu podpis prezidenta...
Call Me by Your Name (2017) je takový obyčejně neobyčejný příběh. Nominovaný na 4 Oscary. Obyčejný v tom, že vypráví o první lásce; tak jako již nespočetné filmy před ním. Neobyčejný tím, že hlavním hrdinou je sedmnáctiletý Američan Elio Perlman (čerstvě na Oscara nominovaný Timothée Chalamet), který je z funkční milující rodiny, netrpí finančním nedostatkem, ani nedostatkem rodičovské lásky, ani není ošklivý nebo hloupý.
Londýn, 50. léta. Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis) je špičkovým módním návrhářem. Je bohatý, obsesivní, geniální, mírně vyšinutý, s občasnými excentrickými výbuchy, a vše musí mít pod absolutní kontrolou. Nemá manželku, pouze občasné společnice / milenky. S řízením podniku mu pomáhá jeho sestra Cyril (Lesley Manvilleová), která se k životu staví dost podobně (jen nemá ty excentrické výbuchy).
Já, Tonya (2017) je přibližně biografický film o americké krasobruslařce Tonye Harding, která se proslavila na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století nejen tím, že jako první/jediná Američanka a druhá žena na světě soutěžně skákala trojitého Axela, ale i svým potenciálním zapletením do velkého sportovního skandálu, který tenkrát významně zahýbal světem krasobruslení.
Na nový film Guillerma del Torra Tvář vody (2017) jsem se velmi těšila. Už z traileru bylo zjevné, že půjde o speciální kinematografický zážitek, se skvělou kamerou, výpravou i hereckými výkony. Doufala jsem, že příběh půjde nad rámec "němá ostrakizovaná dívka se zamiluje do němého ostrakizovaného obojživelníka", ale bohužel v tomto ohledu mne film trochu zklamal.
Mildredina dcera byla znásilněna a zavražděna a po několika měsících se stále nenašel pachatel. Mildred (Frances McDormand) se domnívá, že policie nevykonává maximum a aby pátrání uspíšila, pronajme si na celý rok tři billboardy u téměř nevyužívané silnice. Stojí na nich: „ ZNÁSILNĚNÁ A ZABITÁ - POŘÁD ŽÁDNÁ ZATČENÍ - JAK JE TO MOŽNÉ, ŠERIFE WILLOUGHBY?" Těmito slovy uvede do pohybu sled hraničních událostí, které poznamenají mnohé obyvatele rurálního městečka Ebbing.