Recenze: Já, Tonya - Margot Robbie nazuje brusle a usiluje o olympijskou medaili. Ale mezitím dojde ke skandálu...

Pokud její jméno neznáte a teď nevíte, o jakém skandálu mluvím, tak si to nehledejte. O to je snímek režiséra Craiga Gillespieho (Noc hrůzy, Do posledního dechu) zajímavější, když člověk neví moc, co ho čeká a jak život a kariéra Tonyi vlastně dopadne. Nutno říct, že v USA tenhle příběh asi znají všichni - jméno Tonya Harding zde natolik zlidovělo, že ho jako příměr použil i bývalý prezident Obama ve své kampani z roku 2008.

Já, Tonya vypráví o životní pouti mladé krasobruslařky. Tonya Harding je původem z města Portland v americkém státě Oregon a začala soutěžně bruslit už cca ve třech letech. Od malička bylo totiž zjevné, že má nejen ohromý talent, ale ještě navíc k tomu sportu hoří nadšením. Přidejte k tomu původ z chudých poměrů rozpadlé rodiny a pevnou ruku despotické matky (Allison Janney), jejíž neustálá kritika Tonyu při bruslení svým způsobem i žene kupředu, a máte nezvykle působící šampiónku, která mezi ostatními sportovkyněmi z mnoha důvodů vybočuje.

Ve filmu jí s ohromným úspěchem (a po právu na Oscara nominovanou) hraje Margot Robbie, která i se špatně udělanou trvalou, nečekaně vulgárním slovníkem a venkovsky působícím makeupem překypuje dračím sexappealem. Který má možnost ve filmu ukázat nejen tehdy, když je v těsném trikotu a plave vzduchem s roztaženýma nohama.

Scénář k téhle cynické dramedy napsal Steven Rogers (P.S. Miluji Tě). Z bodů, které se dají nějak ověřit, je zjevné, že se scenárista držel reality. Až se někdy nechce věřit, že by mohla existovat tak neskutečně tupá individua (jako například bývalý Tonyin bodyguard Sean a jeho komplicové Sean a Derrick). Ale právě i díky snížené mentální kapacitě několika postav je film o tolik vtipnější. Například rozhovor, v němž Tonyin bodyguard popisuje svůj kariérní životopis, patří k jedné z nejhumornějších scén, které jsem za poslední rok viděla na stříbrném plátně.

Tonya prožila několik let ze své sportovní kariéry ve vztahu s násilnickým a manipulativním manželem Jeffem (Sebastian Stan). Ve filmu o soužití manžeů Hardingových vyprávějí na střídačku oba dva; každý ze své perspektivy, která se, pochopitelně, dost liší. Ale je sranda se na to koukat.

Spoiler: Po obvinění z útoku na Nancy Kerrigan Jeff uváděl, že Tonya o plánovaném útoku věděla, a stáhl ji tak s sebou do průseru. Tonya díky tomu pak byla do konce života vyloučena z možnosti dále soutěžně bruslit a navíc je doteď veřejností vnímána jako nesportovní útočný jedinec, který neváhal naplánovat fyzické napadení soupeřky.

Jak jejich manželství probíhalo v realitě, ví asi jen Tonya a Jeff, ale samotná Margot Robbie prohlásila, že věří tomu, jak příběh vypráví Tonya. A film je v tom smyslu sám o sobě také velmi přesvědčivý.

Já, Tonya je film plný krásných záběrů z ledu. Margott Robbie sice poctivě trénovala bruslení asi půl roku, ale trojitý Axel samozřejmě nezvládne, tak náročný cvik pochopitelně neměla šanci nastudovat. Na natáčení se tedy hledala krasobruslařka, která by za ní udělala kaskadérskou práci. Ale údajně na světě existují jen 2 ženy, které tuhle trojitou otočku umí skočit. A jelikož se obě zrovna připravovaly na zimní olympiádu 2018, tak ani jedna z nich nechtěla riskovat, že se při natáčení zraní. Tudíž fakticky nebyl žádný člověk, který by mohl sloužit jako kaskadér pro tuhle část natáčení, a zaskočit tak muselo naplno CGI. Nevadilo mi to. Integrace s živou akcí byla více než dobrá. A celý film je takový, jak působí samotná Tonya Harding. Dramatický, vtipný, dojemný, něčím trochu jiný a v jistém ohledu inspirující nářez.

Co se mi na filmu nelíbilo? Filmová absence otce, se kterým se snímek rozloučí někdy během prvních 10 minut, a už ho nikdy neukáže. V realitě se Tonyin otec v jejím životě ještě objevil, dokonce ji osobně podporoval na olympiádě. Přišlo mi zbytečně dramatické ho naprosto vynechat. Několikrát během filmu postavy prolomí tzv. čtvrtou zeď a mluví přímo do kamery. Margot Robbie se v tomhle smyslu velmi osvědčila již v Sázce na nejistotu (2015), kde mluví na diváka polonahá ve vaně. Možná i z tohoto důvodu se tam tyhle záběry vložily, ale mě do atmosféry tohoto retro snímku vyloženě nesedí.

Co se mi na filmu líbilo? Humor. Tonyina atletická i osobnostní dravost a drsnost. Scéna, ve které řekne porotě "ať jí vyhulí péro", sice zrovna není pravdivá, ale podobné výroky z jejích úst padly, a údajně ji porotci skutečně diskriminovali kvůli její jinakosti a zjevně "ne-ušlechtilému" původu. Herecké výkony všech. Papoušek na rameni Allison Janney, který také podával skvělý herecký výkon. Dokonce prošel náročným konkurzem a byl vybrán z mnoha jiných papoušcích uchazečů!

Pro koho film je? Pro kohokoliv, kdo se chce zasmát a nevadí mu trocha (hodně) černého humoru. Pro diváky, kteří obdivují pevná krasobruslařská těla a ladné otočky. Pro milovníky žánru dramedy. Pro obdivovatele Margot Robbie. A pro všechny, kteří plánují nějaký trestný čin, zvažují kariéru agenta tajných služeb nebo se připravují na výslech. Aby věděli, jak nepostupovat. 

Hodnocení: 90%

                                        Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE