Poklad se spoléhá na potápění Langmajera a Khek Kubařové. Selhává jako zábava i dobrodružství

Langmajer ztvárňuje historika a lovce pokladů Karla, jehož celoživotní vášní se stalo pátrání po vraku lodi Flor de la Mar (tedy Květ moře). Jde o skutečnou portugalskou karaku, která se roku 1511 potopila kdesi u pobřeží indonéské Sumatry. Událost byla o to nešťastnější, že na její palubě se nacházelo nezměrné množství pokladů, jež během svých dobyvačných cest Portugalci nashromáždili a právě Flor de la Mar je měla dovézt až do Portugalska. Její tajemné ztroskotání však vedlo k tomu, že se vrak nikdy nenašel, a tak kdesi hluboko pod hladinou Indického oceánu leží nejen historicky významná loď, ale i obrovský poklad, jenž dobrodružné duše budí ze spaní.

Platí to i pro Karla, který jeho hledání zasvětil desítky let, což se tragicky podepsalo i na jeho rodině. Zatímco on tedy u pobřeží Bali se svým týmem nadšenců a bývalých studentů pátrá po stopách vedoucích ke ztracené lodi, jeho odcizená dcera Julie (Veronika Khek Kubařová) se v Praze stala vyhlášenou šéfkuchařkou v prestižní michelinské restauraci.

Přestože trailer láká na (v tuzemských produkcích) neokoukané a značně atraktivní prostředí, je zřejmé, že rozpočet nového Havlíkova snímku neumožňoval pustit se do skutečně výpravných dobrodružství. Rozmáchlejších momentů se tedy dočkáme až ke konci, do té doby se jedná spíše o rodinné drama ve specifických kulisách. Což by samo o sobě nebyl problém, kdyby však scénář nepůsobil jako šitý jehlou žhavější nežli tropické podnebí.

V úvodu tak sledujeme rutinně a nepříliš spokojeně žijící Julii, která své terapeutce říká, že neustále přicházející dopisy od svého otce rozhodně nikdy neotevře, přičemž o scénu později se jimi již probírá. Dozví se, že rodič od ní chce peníze, což ji po sedmi letech odloučení rozčílí natolik, že se rozhodne za ním jet až na Bali (!) a odmítnout jej osobně. Majitel restaurace jí řekne, že si přece nemůže vzít dovolenou, když práce v tomto podniku byl její sen (!), nakonec však odlet na pár dní velkoryse povolí.

Julie se tedy vydává na druhý konec světa a po poněkud utahané expozici, jež se věnuje hlavně mapování fotogenického balijského prostředí, se konečně setkává s Karlem. Než si však stačí o čemkoli promluvit, Julie se na něj naštve, protože se k jejímu překvapení chová stejně jako vždycky (a jak zřetelně vyplývalo z dopisů), a tak se otočí na podpatku a plánuje odletět zpátky domů (!). Dál už nebudeme nic prozrazovat, ale pro ilustraci nepochopitelných motivací a následného chování postav to snad stačí.

I když, dodejme ještě jednu situaci dobře znázorňující často nesmyslnou návaznost jednotlivých scén. Julie se po úvodním handrkování přidá ke Karlovi a jeho týmu ve složení potápěčka Anna (Petra Bučková), technologická expertka Marie (Kateřina Marie Fialová) a plavčík Petr (Tadeáš Moravec). Jeden večer všem uvaří večeři, jako „správná kuchařka“ však s nimi odmítá jíst. Jde uklízet kuchyni, která se nachází hned vedle verandy, kde ostatní hodují. V dalším záběru ale Julie vstoupí na verandu a je překvapená, že tam nikdo není a pouze Karel spí na židli.

Divákovi nezbývá, než se usmívat nad nezáměrnou komikou této situace: Jak se něco takového proboha mohlo stát? Všichni dojedli, Karel zůstat sedět a následně usnul? Anebo se už během jídla opil, usnul a ostatní v tichosti prostě odešli? Jak dlouho a náruživě Julie kuchyni uklízela, když všechno tohle dění doslova několik metrů vedle nezaregistrovala? Otázky, samé otázky…

Zmíněnou pětici postav sledujeme v podstatě celou dobu, s žádným vnějším nepřítelem se nesetkáme, což se projevuje hlavně v absenci reálného dramatu. Rozhašené vztahy mezi Julií a Karlem se mění jak mávnutím kouzelného proutku, a stejně tak i další potenciální problémy (jako nezbytný románek či touha některých členů týmu pracovat jinde a jinak) jsou obvykle naťuknuty v jedné scéně a následně smeteny ze stolu.

Výsledkem je dobrodružný film bez akce, komedie s minimem dobře vypointovaných frků a rodinné drama bez fungujících vztahů mezi sympatickými postavami. Zatímco loňský Havlíkův Ostrov nabídl jednoduchý koncept stojící na charismatu Jiřího Langmajera a Jany Plodkové, kteří si jakožto manželé ztroskotaní na pustém ostrově museli vystačit s málem, námět Pokladu vybízí k výrazně větší epice – o to je neuspokojivější, že se jí nedočkáme. I to by však šlo pochopit, kdyby místo toho snímek nabídl jinou formu zábavy, avšak navzdory snaživým hercům zde opravdu není z čeho brát.

Nebylo by úplně fér namítnout, že si štáb udělal aspoň pěknou dovolenou za cizí peníze – natáčení zahrnující spoustu potápění a specifické klimatické podmínky totiž muselo být fyzicky značně náročné. O to více však zamrzí, že se nepodařilo napsat scénář, který by dokázal se specifickými produkčními možnostmi adekvátně pracovat. Výsledných 100 minut však navzdory barvami a životem překypujícím lokacím působí nečekaně nudně a omšele. O žádný filmařský poklad se tedy bohužel nejedná.

Snímek Poklad můžete ode dneška vidět v kinech. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších českých dobrodružných filmů.