Franta mimozemšťan moc chlastá. Bláznivá česká novinka ale překvapivě obstojí

Aby bylo jasno, Havlíkův svérázný ponor do sci-fi parodie není odfláklý po řemeslné stránce. Některé kamerové jízdy napovídají, že tvůrci přemýšleli o práci s prostorem nejen nad pivem, zvuková stránka funguje bez výhrad a triky, k nimž se režisér uchyluje jen v nejnutnějších případech, vypadají celkem hezky.

Horší to je s distribucí dějotvorných motivů a tempem vyprávění. Zejména v prostřední třetině film dost nudí, kupí na sebe i nadbytečné scény a dokola přepíná mezi dvěma skupinkami postav. Jednak jde o tvrdé hospodské jádro, které se den po velké vesnické ožíračce schází na místě činu a po příchodu naprosto zmateného, potácejícího se a nesmysly pronášejícího Franty (tedy emzáka v těle Franty) bez vzrušení usoudí, že promile nasbírané předešlý večer přes noc vyrašily v ukázkovou opici. Úzkostnému starostovi Picekovi (Vasil Fridrich) dělá starosti spíš odcizená cisterna dotovaná Evropskou unií. Vzteklý farmář Vávra (Leoš Noha) požaduje kompenzaci za zničené pole, kde mu někdo nadělal kruhy, a konspirátor Pešek (Pavel Kikinčuk) se bojí, že Franta přitáhl nový virus a bude se muset zase nechat naočkovat.

V existenci mimozemšťana naopak věří zapálený astronom Blažej (Filip Březina), jenž přistání lodi viděl a po příjezdu nepříliš kompetentní brněnské agentky CIA Rebeky (Kateřina Marie Fialová) pomáhá zástupci třetího druhu opustit „mentálně zaostalou a násilnou“ Zemi. Musí to stihnout předtím, než dorazí fanatický generál Sokol v podání Jiřího Langmajera, jehož tvář zdobí jizvy připomínající zmagořelého vojáka z Avatara.

Parazitem posedlý Franta se pro změnu pohybuje, mluví a zní stejně jako první nakažený z Mužů v černém, jimiž se však Havlík údajně vůbec neinspiroval. A svým způsobem má pravdu, neboť Franta mimozemšťan jinak s odkazy na Hollywood relativně šetří, nepočítáme-li Blažejovo tričko s logem Věci nebo závěrečný odlet jako vystřižený z E.T. Mimozemšťana. Už tato sekvence, kdy postavy zírají na hvězdami posetou oblohu a se slzami v očích imitují Spielbergův oblíbený fascinovaný pohled, je totiž součástí jednoho velkého kameňáku mířeného na Brňáky a jejich nechvalně proslulou architektonickou dominantu. A také není ani trochu dojemná.

Franta mimozemšťan ostatně zůstává čistě lokálním filmem, i když zapojuje žánrové vzorce známé z hollywoodských příběhů. Není tak absolutně původní a přirozeně deklamující vesnické buranství jako Troškovo Slunce, seno…, ale pořád jde o snímek masírující představu o češství, jemuž se na mainstreamové úrovni v kinech tak rádi vysmíváme. Havlík, jenž si pravidelně podmaňuje návštěvnost s pramálo oduševnělými a různé zahraniční koncepty imitujícími projekty jako Po čem muži touží, Prezidentka nebo Ostrov, se veřejně netají tím, že filmy točí hlavně pro peníze. S kamarádem Langmajerem si to užívají jako placenou dovolenou a na téhle taškařici je to snad poprvé znát spíš v pozitivním smyslu.

Havlík si totiž na nic nehraje, nenásleduje hollywoodské zápletky a hlavně nikomu necpe ani náznak toho, že by bral jakýkoli motiv či vyřknutou myšlenku vážně. V Houňovicích všichni chtějí mít hlavně klid. Jako většina nejhlasitěji protestujících Čechů by tamní obyvatelé rádi chodili na pivo, kde si postěžují na zdražování a naráží na covidovou éru, která mezi lidi opravdu vnesla strach, že je nějaký nakažený Franta infikuje netopýřím virem.

Podobně jako třeba v Soumraku mrtvých se většina klíčových scén odehraje v hospodě, kam Češi chodí i střízlivět. Jenže zdejší postavy se přece chovají specifičtěji než ty britské. Celou dobu si jedou „to svoje“ a netečně prochází absurdním světem houňovického katastru, kde je mimozemšťanem každý. Jinak by v příběhu vůbec nemohla existovat Frantova partnerka Božena (Tereza Ramba), která je zkrátka smířená se skutečností, že její muž je debil a alkoholik. Podobně neadekvátně a nerealisticky jednají i Blažej s Rebekou, kteří nad troskami traktoru zdlouhavě diskutují, jestli se na místě neodehrálo něco divného (přičemž Blažej dopad létajícího talíře a zničení zemědělského stroje na vlastní oči viděl).

Film se v tomto podobá čisté parodii z devadesátých let, což je na jednu stranu jeho největší záchrana. A současně také kritická slabina, neboť takto pojaté komedie, kde postavy nevzrušivě a svérázně reagují i na neuvěřitelné sci-fi prvky, prostě musí být k prasknutí přecpané absurdními vtipy. Klidně i více gagy najednou v rámci jediného záběru. Jenže Franta mimozemšťan je vtipný jen nárazově a v prostřední části pro jistotu vůbec. Právě tehdy ostatně nejnápadněji vyvěrá děravost konceptu, který se tváří napůl jako parodická žánrovka a napůl jako satirický portrét češství.

Film na obou rovinách sem tam přináší obstojné fóry a do průšvihu nikdy nespadne také díky dobře obsazeným hercům (hlavně starosta Fridrich zúročuje většinu svých scén a také Prachař si překvapivě nevede zle). Mimozemšťan raději prchá z planety, kde mu loď odvezli do šrotu, a přestože o naznačované nátuře postav mnohdy nejlépe vypovídá pitomost samotného filmu, výsledek mohl dopadnout mnohem hůře. Jen je zapotřebí k Frantovi přistupovat jako ke specifické tuzemské hříčce, která pouze zapojuje sci-fi motiv do tradice vesnických rozprávek sahajících hluboko do naší kinematografické minulosti. Tohle prostě není Hollywood… a vlastně ani nic jiného.