Šílená matka jako z nočních můr. Nová hororová komedie Přišla v noci má šanci zlidovět

Aneta a Jirka (Annette Nesvadbová, Jiří Rendl) žijí v prostorném prvorepublikovém bytě zděděném po Jirkově otci. V takovém prostoru člověk očekává duchy z minulosti, jeden z nich se však zhmotní netušeně doslovným způsobem. Během obzvlášť temné noci ve dveřích stane Jirkova matka (Simona Peková). A mladý pár učiní základní chybu hrdinů rodícího se hororového příběhu: monstrum dobrovolně pozvou dovnitř. Prý na jedinou noc.

Valerie nebyla nikdy ideálním rodičem a s Jiřím dlouho neudržovala kontakt. Není tedy přesně jasné, o co jí vlastně jde. Záhy se odhalí, že přinejmenším o víc než o jednu noc. Je v zoufalé situaci a potřebuje pomoc, nebo má mnohem vypočítavější plán a chce se jako věčná pijavice do synova života vrátit, nejlépe bez přítomnosti Anety?

Matka své dávné bydliště okamžitě opanovává a oběma spolubydlícím začíná specifickým způsobem lézt na nervy. Jirku se snaží strhnout zpět do jeho dětství, Anetě jednak nepříjemně vstupuje do soukromí, jednak odhaluje její pochybnosti a živí je uštěpačnými poznámkami. Každý jeden čin je prkotinou, dohromady však působí jako komplexní mučící metoda a nepřestávající boj o dominanci. Vztah doposud zatížený základními otázkami typu kariéra versus osobní život či vhodná chvíle početí dítěte upadá v důsledku toho během několika dnů do krize. Může za to výhradně Valerie, nebo tak rychlý pád značí, že na katastrofu bylo dávno zaděláno?

Snímek se v propagačních materiálech prezentuje jako komedie říznutá home invasion hororem. Přesnější je však říct, že jde o veselohru, v níž se prvky jiných žánrů užívají spíš parodicky k humornému efektu. Snad jen dva momenty (sprcha Anety pod Valeriiným dohledem a její noční můra) mohou vyvolat skutečnou hrůzu, jinak se snímek se svými tématy vypořádává formou nadsázky. To není výtka, je však dobré nastavit vhodná očekávání, pokud divák či divačka vyhlížejí výraznější práci s žánry.

Valeriina agrese je od prvního okamžiku na hraně karikatury a uvěřitelnosti, což není nutně na škodu. Režijní a scenáristické duo Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček má cit pro vedení herců i správné vygradování situací, takže se na konci každé anekdoty lze upřímně zasmát. Vejnar, zatím známý hlavně seriózním kraťasem Figurant, a Pavlíček, zvyklý na silně stylizovaný a komediální přístup, si navzájem propůjčují své silné stránky a snímek během příjemných 85 minut šlape, jak má. Produkce, z velké části odbytá v domě jednoho z nich, by mohla stěží dopadnout lépe.

Pokud bychom se měli ve vyprávění šťourat, Jirkova charakteristika možná trochu hapruje. Nejprve odmítá matku pohostit, protože je stále traumatizovaný její absencí a nevěrami v průběhu jeho dětství. Až Aneta ho přesvědčí, aby jí dal šanci. To se však okamžitě obrací a mladá žena chce prakticky po prvním konfliktu, aby Valerie vypadla, což lze vysvětlit její popudlivostí.

Jenže Jirka je najednou napůl slepý a tváří se nechápavě, proč se jeho partnerka nechává matkou vytáčet. Přitom před pouhými pár minutami vysvětloval její talent manipulovat a drásat lidem nervy. Lze si hrát s možnými vysvětleními, proč je Jirka znenadání neschopný dopad své matky chápat. Žádné z nich však nesmaže dojem podivné nekonzistence, kdy se zdá, že se postava takto neorganicky chová jen proto, aby příběh mohl pokračovat.

Další výtkou by mohlo být, že snímek nenajde příliš uspokojivý závěr. Jeho otevřený konec působí trochu bezradně, aniž by to však vyznívalo dostatečně tematizovaně. Tvůrci nemají srdce na to, aby Valerii zcela odkopli, naznačují i okamžiky její bolesti a traumatu. Jako žena z nižší společnosti se přivdala do bohaté rodiny „stavitelů chrámů“, v níž se nikdy necítila jako doba.

Její celoživotní hyperaktivita a performativní elán skrývají dost možná zraněnou ženu, permanentně defenzivní vůči těm, kteří měli být jejími nejbližšími. To je hezký motiv, snímek ho nicméně nerozvádí dostatečně. Zůstává otázka, jestli by lepším rozhodnutím nebylo vystačit si s jednorozměrností a pojmutím Valerie jako skutečného monstra – manifestace toho nejhoršího. Žánry, s nimiž si tvůrci hrají, by to umožňovaly.

Pokud se však soustředíme na to, co máme, místo toho, co bychom mít mohli, zůstává pořád slušný milý malý film plný scének sice mírně přehnaných, pořád ale povědomých a skvěle realizovaných. Jedná se po Chatě na prodej o další pokus Tomáše Pavlíčka najít cestu k mainstreamovému publiku a nabídnout snímek, který by mohl potěšit davy v kinech a následně se stát televizním evergreenem, aniž by byl úplně pitomý a vlezlý.

A bylo by skvělé, kdyby se to tvůrcům povedlo, protože případná negativna Přišla v noci jsou z hlediska populární lidové komedie celkem marginální. Zatímco silné stránky, tedy předně schopnost odvyprávět vtip, ve snímku rozhodně najdeme. Těžko však říct, jestli dnes filmy vůbec ještě mohou tímto způsobem zlidovět a získat si větší pozornost vzhledem k roztříštěnosti dnešní distribuce i zájmu společnosti. Víc by však filmaři mohli udělat jen stěží.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.