Přišla v noci

Ústřední postavou ve filmu Přišla v noci je Valerie (Simona Peková), matka Jirky a tchýně jeho manželky Anety. Ve filmu se vetře do domácnosti mladého páru, kterému začne značně zasahovat do života.

Motiv vztahu mezi synem a matkou, respektive snachou a tchýní, je divácky vděčný a přirozeně navádí ke spekulacím o autobiografickém rozměru snímku. Režiséři a scenáristé Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček ale inspiraci jednou konkrétní osobou popírají.

Postavu Valerie poskládali z vícera různých inspiračních zdrojů ze svého okolí. „Valerie má něco i z mé babičky a deseti dalších žen, které znám,“ řekl Pavlíček. Figura matky/tchýně má ve filmu symbolizovat pocit teroru, kterému se člověk snaží uniknout, ale úplně to nejde.

Nad rámec toho nemá být Valerie jednoznačně negativní postavou. Autoři chtěli, aby nepůsobila jednorozměrně a měla za sebou patrnou historii. Nemá být jen hromosvodem diváckých negativních emocí, v publiku by měla vzbudit i lítost.

Hlavní hrdiny filmu Přišla v noci jsou Jirka a Aneta, pár třicátníků, spokojeně žijící v Praze. Jejich všednodenní rutinu naruší Valerie, Jirkova matka, která se k partnerům na čas přistěhuje a začne výrazně zasahovat do jejich intimního života.

/SPOILER/

V poslední čtvrtině filmu Přišla v noci utečou Jiří a Aneta před Valerií na chatu. Valerie ale přijede za nimi, protože pražský byt zatím obsadili její kamarádi. Aneta uteče do lesa, Jiří jde za ní. Dvojice se před Valerií schová pod vrcholem skalnatého srázu. Valerie propadne sebelítosti a odchází. Jiří s Anetou se vrátí do chaty, Valerie nikde. Když se do večera neobjeví, vydají se hledat ji do lesa. Přírodou se rozléhá jejich volání. Film má otevřený konec.

/KONEC SPOILERU/

Film Přišla v noci vznikl rychle, bez grantů či podpory Státního fondu kinematografie. Jan Vejnar i Tomáš Pavlíček totiž chtějí natáčet rychleji, než umožňuje současný systém podpory kinematografie v Česku. Tři až pět let, běžně potřebných na vývoj díla, podle nich připravuje tvůrce o zápal a jejich látku o relevanci.

Vejnar i Pavlíček, coby mladí tvůrci, navíc ještě cítí potřebu pilovat své režijní schopnosti.  Než přistoupí k natáčení větších projektů, které by se bez podpory neobešly, rozhodli se proto vymyslet společný film, jenž budou schopni realizovat rychle a levně, i za cenu určitých produkčních omezení.

Své role v rámci režisérského tandemu si předem nedefinovali. Systém jejich spolupráce se rodil přímo na place. Režiséři se střídali v řešení práce kamery i herců a podle Annette Nesvadbové, představitelky Anety, byli v úžasném souladu. Každý z nich si samostatně zrežíroval několik scén, které sám napsal, avšak vždy byl přítomen i druhý režisér, aby mohl přispět vlastními podněty.

Tvůrci celé natáčení popisují jako „komunitní projekt“ úzkého okruhu lidí. Herci s nimi konzultovali scénář a předem spoluvytvářeli své postavy. Výslednou podobu snímku podle nich výrazně ovlivnili také kameraman Šimon Dvořáček, architektka a kostýmní výtvarnice Zuzana Mazáčová nebo střihač Jakub Vansa.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů roku 2024 a nejlepších českých filmů podle Kinoboxu.