Přelet nad kukaččím hnízdem: Nebýt komunistické cenzury, Formanův klenot mohl vypadat docela jinak

Ten příběh není nikterak složitý a začíná už roku 1966 v Praze. Tehdy si

prohlídku rozlehlých barrandovských ateliérů nenechal se svou ženou ujít slavný herec Kirk Douglas, na jehož počest pořádalo americké velvyslanectví večírek, kde nechyběl ani čelní představitel tuzemské nové vlny Miloš Forman. A rychle se ukázalo, že hollywoodská hvězda má o tvorbě režiséra z Čáslavi až nečekaný přehled a že ji hodnotí velmi pozitivně. Douglas si totiž vzal Formana stranou, sdělil mu, že vlastní práva na knihu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, a nepřímo mu nabídl i režisérský post, když mu přislíbil, že mu knihu ihned po návratu domů pošle.

Douglasovi podle všeho učarovala melancholická nálada filmu Lásky jedné plavovlásky a dlouho dopředu poznal, že český filmař bude pro látku z psychiatrické léčebny, kde se střetává svobodomyslný přístup s tvrdou institucionalizací, ideální volbou. Sám vlastnil práva už dlouho a ztvárnil hlavní roli v nesmírně úspěšné divadelní adaptaci na Broadwayi, ale hollywoodští producenti se zřejmě báli investovat peníze do námětu, který často explicitně obviňuje nedotknutelný systém moci. Forman byl z rozhovoru každopádně nadšený a trpělivě vyčkával na doručení zámořské zásilky, k němuž ale nikdy nedošlo.

Záležitost tak pochopitelně hodil za hlavu s vědomím, že herecký velikán pod dočasným vlivem alkoholu na slib zapomněl. Skutečnost však byla úplně jiná a klan Douglasů na talentovaného českého filmaře nezapomněl. Roku 1974 už byl Kirk na roli rebela McMurphyho příliš starý a práva na Keseyho knihu předal do rukou svého syna Michaela. A ten dobře věděl, koho kontaktovat. Miloš Forman už měl v té době na kontě svůj americký debut Taking Off, za nějž obdržel například Zvláštní velkou cenu poroty na festivalu v Cannes, ale na velký průlom stále čekal a bydlel v druhořadém hotelu v New Yorku. Když se mu tedy konečně dostal do rukou výtisk oné slibované knihy, jejímž odesílatelem byl Douglas junior, neváhal ani na okamžik, posbíral svůj skromný majetek a odjel do Kalifornie. Na společném obědě udělal na producenty Michaela Douglase a Saula Zaentze velký dojem a bylo hotovo - režie Přeletu nad kukaččím hnízdem byla konečně, po osmi letech od první nepřímé nabídky, v jeho zlatých rukách.

A záhy se rovněž rázně ujistil, že ani Douglas senior na něj v žádném případě

nezapomněl. Ti dva se střetli znovu na večírku, tentokráte už ale hollywoodském, a představitel Spartaka svým postojem nevědomky uvedl věci na pravou míru. Forman to popsal svými slovy: "Tehdy jsem pochopil, co je to pamatovák, neboli vytrénovaná herecká paměť. Douglas senior, hned jak jsem se objevil, zaměřil na mě jestřábí pohled a v nestřežené chvíli mě sejmul. Před celou společností oznámil, že mi kdysi do Prahy poslal knihu, kterou teď pro ně prej budu režírovat, a představte si, udělal dramatickou zámlku, že jsem taková kurva, že jsem mu tehdy nestál ani za stručnou odpověď: 'Pane, polibte si prdel.' Přítomní ztvrdli a já taky. Svůj parádní výstup Douglas senior zakončil: 'A představte si, že teď se mu ta kniha strašně líbí.' V té chvíli už mě nikdo nemusel představovat, každej si mě hodně dlouho pamatoval. Odpověděl jsem, že o něm a jeho slibu jsem si myslel to samé. Dodnes nevím, jestli mi tenkrát uvěřil, že jsem tehdy v Praze žádnou knihu nedostal a že jsem marně čekal a naivně se těšil."

Osudový knižní výtisk tak s největší pravděpodobností skončil ve spárech tehdejších cenzorů a poštovních kontrolorů, odkud putoval rovnou na ideologické popraviště. Ať už je v tomto případě adekvátní slovo cenzura, nebo šlo jen o prachsprostou krádež nedostatkového západního produktu, ztracená kniha možná vznik filmu o celé roky zbrzdila. Právě ona možná od projektu definitivně odstřihla hereckého velikána Douglase, čímž se o pár let později otevřel prostor jak pro Jacka Nicholsona, tak i pro svobodnou Formanovu iniciativu (kterou by mocný Douglas na place beztak podrýval). A nebo také ne - v tomto bodě už se pohybujeme v říši dohadů, jejíž 'kdyby' jsou ale dodnes pro filmové historiky i obyčejné fanoušky velmi zajímavá.

Kirk Douglas možná nadšený nebyl, ale jeho syn a Miloš Forman nakonec stáli u zrodu kinematografické legendy, v jejímž případě si jakékoli změny zkrátka nelze představit. Přelet nad kukaččím hnízdem vyhrál jako druhý film historie pět Oscarů v pěti hlavních kategoriích, vydělal obrovské peníze, schytává chválu ze všech stran a například ve Švédsku běžel v kinech až do roku 1987, tedy neuvěřitelných 12 let. A komunistická cenzura má na téhle ideální souhře dost možná výrazný podíl.