Recenze: Ratchedová - seriál od Netflixu popisuje, co se odehrálo před Přeletem nad kukaččím hnízdem

Sestra Mildred Ratchedová je už 45 let považována za filmového antagonistu, jaký takřka nemá sobě rovných. V podání Louise Fletcher svedla roku 1975 strhující institucionální a principiální souboj s volnomyšlenkářským Jackem Nicholsonem v oscarovém Přeletu nad kukaččím hnízdem, jímž se Miloš Forman zařadil k největším režisérům své generace. Šlo o pravda pozměněnou, ale více než povedenou adaptaci knihy Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho, kterou si okamžitě po jejím vydání roku 1962 zamiloval hollywoodský velikán Kirk Douglas, jenž si sám vyhlédl Formana pro ztvárnění adaptace. Film nakonec produkoval jeho syn Michael, jenž je nyní jedním z výkonných producentů také v případě očekávaného seriálového prequelu, kde se roli mladší Ratchedové ujala oceňovaná Sarah Paulson. Jak první osmidílná série nakonec dopadla?

Co je třeba zmínit jako první, je asi nepřekvapivá skutečnost, že Ratchedová vypadá úplně jinak než Přelet nad kukaččím hnízdem. Formanův snímek byl zahalen do sychravých a vybledlých barev neútulné psychiatrické léčebny a opíral se výhradně o herecké výkony a smysl pro naturalismus ve zobrazování duševně zaostalých, lidských emocí a rozdílných zásad. Titulní konflikt dvou silných osobností byl výrazný, ale zároveň situovaný v podstatě mezi řádky, odvíjející se trpělivě napříč celým vyprávěním. Seriál se oproti tomu vydává značně extravagantnější cestou a snaží se být osobitým dílem s vlastní filozofií, která je ale pod povrchem velmi mělká a primitivní.

Mildred Ratchedová přijíždí do malého města Lucia a nechává se zaměstnat jak jedna ze sester v ambiciózním a honosném psychiatrickém institutu Dr. Hannovera. Od počátků využívá manipulativních prostředků a motivuje ji přítomnost masového vraha Edmunda, jenž v zařízení čeká na trest smrti za zabití několika kněží a s nímž ji pojí silné pouto. V perfektně aranžovaném prostředí ale nic není takové, jak se zdá - většina aktérů si s sebou nese svá minulá traumata a prohřešky a seriál se vehementně pokouší dokázat, že nálepka 'plně při smyslech' nenáleží žádnému lidskému tvorovi.

Divák je postupně představen přibližně deseti důležitým aktérům, přičemž k

žádnému nelze směřovat jednoznačné sympatie, a jejich jednotlivá rozhodnutí jsou sice nepředvídatelná, ale současně často pochybná a samoúčelná. Jako většina moderních seriálů, i v tomto případě je epizodický narativ založen na pravidelném přísunu absolutních zvratů, jenže zde to tvůrci dle mého trochu přehánějí - na jednu stranu je fajn, že se má příběh neustále kam posouvat a že vlastně nesledujeme žádnou nadbytečnou vatu, ale uvěřitelnost občas kolísá mezi pohádkou a sci-fi a psychologický efekt, který byl u filmu tak silný, zde přebírá podobu zábavně propletené scénáristické hříčky.

Jednotlivé postavy však zachraňují typologicky výborně obsazení herci v čele se Sarah Paulson, které není tak těžké uvěřit, že ztvárňuje to budoucí andělské zlo v sesterské uniformě. Zpočátku je její chování sice také až přehnaně stylizované, ale postupně se přeci jen usadí a divák se naučí, co od ní očekávat. To ale bohužel neplatí u ostatních postav, které jsou možná samy o sobě zajímavé a dobře zahrané (potěší hlavně guvernér Vincent D'Onofrio), ale jejich vzájemné intriky a jednorázové změny v názorech prostě nevypadají chytře ani kdovíjak promyšleně.

Chválím ale pěkný vizuál, který vždy výmluvně charakterizuje jednotlivá prostředí a spojuje mizanscénu s kostýmy postav, zručnou režii a poměrně uvolněnou uzdu nepřístupným výjevům, které dokážou nahradit přesně tu znepokojující atmosféru pokleslých lidských skutků, jakou samotné zvraty většinou pokrýt nezvládají. Jak říkám - na jednu stranu je divácky přitažlivé, když jsou téměř všechny postavy divné a pochybné, ale tenhle přístup brzy zevšední a logika dostává na frak až příliš (velká část dění v poslední epizodě a neočekávaný zásah jedné postavy mi už přišly jako hotové Deus ex machina).

Ratchedová jistě představuje řemeslně bezchybný prototyp netflixovského originálu, na který se moc pěkně kouká a dokonce překvapí místy nepřístupným temným obsahem. Tematická temnota je ale necitlivě vyvažována barevným, jakkoli líbivým vizuálem, a přehnaně vykonstruovanými pohyby lidských figurek po motivační šachovnici. Pokud čekáte něco ve stylu psychologicky vybroušeného Přeletu, jste na špatné adrese. Pokud chcete víceméně vypnout mozek a nechat se unášet na vlně často nepředvídatelných zvratů a jednoduše vklíněných flashbacků, ke spokojenosti vám seriál asi postačí. Osobně nelituji zhlédnutí, ale potenciální druhou sérii, která už byla oznámena, bych si s klidným srdcem nechal ujít.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE