Miloši Formanovi by dnes bylo 90 let. Tyto filmy slavného režiséra máte nejraději

Miloš Forman (původním jménem Jan Tomáš) se narodil 18. února 1932 v Čáslavi. Měl dost pohnuté dětství, neboť oba jeho rodiče byli aktivní v protinacistickém odboji a zemřeli v koncentračním táboře. Miloš se přestěhoval za příbuznými do Poděbrad, kde se na internátní škole setkal s Václavem Havlem nebo bratry Mašíny. Aby se vyhnul vojenské službě, přihlásil se Forman hned na tři školy, nastoupil na scenáristiku na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění, kde byl asistentem a pomocným režisérem Alfréda Radoka. U filmu nicméně zprvu působil jako herec.

V šedesátých letech Forman natočil řadu památných novovlnných děl, na nichž se scenáristicky podíleli ještě Ivan Passer a Jaroslav Papoušek. Asi nejznámějším je klasika Hoří, má panenko.

Ta vznikla v československo-italské koprodukci, byla nominována na Oscara a v revolučním roce 1968 se na festivalu v Cannes ucházela spolu s dalšími díly tuzemských autorů (Rozmarné léto Jiřího Menzela, O slavnosti a hostech Jana Němce) o Zlatou palmu. Festival byl ovšem kvůli studentským bouřím a ze solidarity s dělníky francouzskou intelektuální elitou zrušen. Šlo o nejsilnější umělecké vzedmutí tuzemské kinematografie před osudným 21. srpnem roku 1968.

Miloš Forman emigroval do USA a na rozdíl od řady jiných filmařů s podobným osudem se mu podařilo najít nejen práci v oboru, ale dokázal se výrazně zapsat do dějin. Forman volil témata americkému publiku známá, často podvratná a kontroverzní. Velkolepý úspěch zaznamenal Přelet nad kukaččím hnízdem (pět Oscarů, pro Formana za režii), díky němuž se Miloš Forman dostal mezi elitu.

Symbolické byla výroba Amadea (1984), k němuž došlo za účasti hollywoodského štábu a Formanových tuzemských přátel-filmařů. Natáčelo se na území komunistického Československa pod dohledem StB. Snímek tvůrcům vynesl osm sošek Oscara, druhou pro Formana.

Které Formanovy snímky sklidily největší popularitu u diváků a uživatelů Kinoboxu? Přinášíme nejvýše postavenou pětici snímků s komentáři divaček a diváků.

„Tento film je u mne na vrcholu řebříčku českých filmů. Film z období, kdy český film začínal být ve světě pojmem. Skvělý scénář, režie, úžasná práce Miloše Formana s ‚naturščíky‘ a taky mrazení z přicházejících asociací z takových obrazů jako ten, kde na pozadí hořícího domu vidíme starého muže... Nádhera, která nestárne.“ stantheman, 90 %

„Scenáristický tandem Forman-Papoušek, osvědčení herci-neherci a až dokumentaristická sonda do života jedné mladé duše. Mix civilnosti, trapnosti, komiky až tragiky působí více než 50 let od vzniku jako velmi trefná výpověď doby. Památná scéna: Pucholtovo ‚AHOJ!‘“lukas, 80 %

„Tři pocitově odlišné segmenty příběhu – první ponořený do trapnosti situace a staromládeneckých výstřelků, druhý ve znamení mladistvého románku a mileneckých frází a třetí na půdě rodičovské dominance a ztracených iluzí – pospojovány do komplexní dobové výpovědi o prchavých a falešných účincích lásky z pozice něžného pohlaví. Hlavně v dnešní době, kdy na Facebooku sledujeme příspěvky čtrnáctiletých slepiček, kterým jejich osmnáctiletý chalan zlomil citlivé srdíčko, je více než nasnadě, jak nestárnoucí a trefnou výpovědní hodnotu snímek má. Tak je to ale skoro se všemi Formanovými díly..." lamps, 85 %

„Formanův druhý nejlepší film. Přelet na mě udělal největší dojem při prvním zhlédnutí, ale Amadeus na mě zapůsobil nejvíce až při zhlédnutí druhém. Opravdu vynikající režie i scénář a skvělé spojení Mozartovy hudby s obrazem, z toho všeho mistrně Amadeus čerpá. I když je to celé sice fikce, vše působí neuvěřitelně opravdově a velmi zábavně, což by obyčejný životopis určitě takhle nezapůsobil. Také herci jsou vynikající, a to hlavně Abraham. Na konci má film také opravdu vynikající pochmurnou atmosféru, kterou je třeba také pochválit. Musím se přiznat, že pro mě je Amadeus nakonec působivějším filmem než samotný Přelet. Všechny Oscary jsou zcela zasloužené." voleman, 100 %

„Tento Formanův film dokonale vyjadřuje systém totality, i když v Americe jej berou poněkud jinak. Jack Nicholson jako rebel s příčinou se jde schovat do psychiatrické léčebny před trestem vězení. Ze začátku má spolupacienty za blby, které nebere vážně, ale vzhledem k narůstající averzi vůči sestře Fletcherové začíná chápat svůj pobyt trochu jinak. Postupem času jde již pouze kdo s koho mezi ním a ‚Big sister‘. Jeho scéna v koupelně, kdy se pokouší vylomit mramorový stojan, a když se mu to logicky nepovede, tak řekne: ‚Aspoň jsem to zkusil,‘ mě provází celý život.“pokladnik, 100 %