Je Ryan Gosling starý? Tuto pro mnohé fanoušky a fanynky až heretickou myšlenku formulovala spousta zástupců generace Z, kteří by v úloze Kena od Barbie raději viděli někoho mladšího. Gosling má pro ně nekompromisní odpověď.
Nová pixarovka Mezi živly se blíží do kin, ještě předtím se však stihla představit jako zakončovací snímek v Cannes. A pro kdysi nejmilovanější animační studio je možná dobře, že tou dobou už spousta novinářů a novinářek na festivalu nebyla.
Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?
Co se stane, když žák osmé třídy prochází existenciální krizí? Kamarádi a kamarádky ho v tom samozřejmě nenechají a pomohou mu najít smysl života, to dá rozum! Ale co když i oni tápají? Drama o dospívání Nic, které se dostává do kin, vychází ze silného nápadu, jeho realizace však značně pokulhává.
Jako „sladká komedie se slanou příchutí“ se prezentuje nový slovenský snímek s výraznou českou stopou a s názvem To ty nosíš smůlu, lásko. Bude se zabývat složitostmi hledání partnerů po padesátce a ve vyprávění se dostaneme i daleko za slovenské hranice.
Hrozba odstraňování děl ze streamovacích platforem je v těchto týdnech reálnější, než jsme kdy čekali. Tituly zmizely nejen z (HBO) Max, ale teď už i z Disney+. A leckteré poklady navíc opuštějí i Netflix...
Je budoucnost MCU v ohrožení kvůli scenáristické stávce? Odsuny a zpoždění řady projektů se v nabitém harmonogramu projevují extrémně negativně. Už od začátku května, kdy stávka Sdružení amerických scenáristů (Writers Guild of America) vypukla, se dozvídáme o pozastavení spousty očekávaných projektů.
Tento zvláštní fenomén se ve filmech či v seriálech čas od času objeví a připomene nám, jak nemístně se s ženskými postavami leckdy nakládá. Záběr z ptačího pohledu, zobrazující žalem zlomeného hrdinu křičícího žalem nad tělem tragicky zesnulé lásky, je samozřejmě efektní, ale… Opravdu se nezmůžeme na nic lepšího?
Rasistické stereotypy, marné herecké výkony či neustálé pištění. Způsobů, jak nás filmové postavy mohou otravovat, je řada. Často se jedná o součást uměleckého záměru, jindy se však natáčení zcela nečekaně vymkne kontrole. Tak či onak, na podobné figury vzpomínáme jen s velkou nechutí.
V posledních letech se v souvislosti s pandemií namluvilo a napsalo opravdu hodně o budoucnosti kin či dokonce filmů obecně. Zdá se však, že evropský filmový průmysl se navzdory další tragédii v podobě války pomalu vrací na úroveň časů, kdy jsme se měli o poznání lépe. I když jsme o tom ani nevěděli.
Jak se žije v Afghánistánu po odchodu amerických vojsk? Vládnoucí Tálibán vrací společnost k poměrům, jež panovaly před dvěma dekádami, pocitově však spíše před stovkami let... Na právě probíhajícím festivalu v Cannes má premiéru také výrazný dokument Bread and Roses (tedy Chléb a růže, jak zní název písně, mezinárodně pokládané za feministickou hymnu).
Další den, další ohlasy na dlouho očekávanou premiéru filmu v Cannes. Tentokrát jde o novinku jednoho z nejmilovanějších režisérů všech dob Martina Scorseseho, s názvem Killers of the Flower Moon, jehož schopnost působivě odvyprávět atraktivní příběh zřejmě nic neztratila ani po završení osmé dekády života.
Odpůrci kaskadérských šíleností a počítačových triků točících se kolem super rychlých závoďáků mají zase jednou smůlu. Nejnovější příspěvek do série Rychle a zběsile se opět zařadí mezi úspěchy, čemuž napomáhá i čínské publikum.
Dávno před BANGEREM. a dlouho po Bezstarostné jízdě natočil Terry Gilliam protidrogovou báchorku Strach a hnus v Las Vegas, jejíž překotné tempo a morálně nejednoznačné vyznění si vyloženě říkaly o to, aby film spoustu lidí naštval. Režisér svou imaginaci tentokrát podřídil nechvalně známému literátovi a výsledkem je dodnes značně rozporuplný kult.
Čím to je, že u filmů zapojujeme empatii možná ještě víc než v reálném životě? Často stačí jen pár tklivých, dobře mířených záběrů, a zničehonic tečou vodopády slz. Náš mozek je vybavený k tomu, abychom soucítili s druhými lidmi, i když třeba vůbec nejsou skuteční.