Martin Svoboda

V den, kdy nás navždy opustil herec Bernard Hill alias král Théoden, slaví kulatiny jiná tvář nesmazatelně spojena s fenoménem Pána prstenů. Jméno John Rhys-Davies nepatří k těm nejvíce povědomým, jeho tvář ale může snadno vyvolat řadu nostalgických vzpomínek. Tento velšský herec hrál hned v několika milovaných filmových sériích, navíc se pyšní řadou hlasových rolí. Gimli z Pána prstenů a Sallah z Indiana Jonese dnes slaví pěkných 80 let.

Již za měsíc nás čeká premiéra prvních dvou z osmi epizod nového Star Wars seriálu Akolytka (The Acolyte). Projekt režisérky a scenáristky Leslye Headland má za úkol vzít nás dál do minulosti, než jsme u hlavních filmů a seriálů této série zvyklí, a pomoct nám oprostit se od Skywalker ságy. Ta v poslední filmové trilogii stvrdila svou vyprahlost a Disney nyní musí doufat, že dokáže představit nové hrdiny a nové konflikty. I když se jistě nevzdá odkazů na povědomá témata. A nebyl by to Star Wars projekt, aby nepředstavil nového tajemného záporáka v černé masce.

Během války málem podlehla nedostatku jídla, to jí ale nezabránilo přispívat odboji. Mluvila plynule pěti jazyky (a dorozuměla se několika dalšími) a přes vzezření křehké panenky jednala osobně se světovými lídry i diktátory. Americký filmový institut ji přiřknul titul třetí nejikoničtější herečky všech dob, pouze za Katharine Hepburn a Bette Davis. Britská herečka s holandskými, ale také českými kořeny Audrey Hepburn by se dnes dožila 95 let, vzácné nemoci ale podlehla již před víc než třemi dekádami.

Ač se tomu jistě těžko věří, mezi hollywoodskými celebritami bychom našli pár jmen, jež provází pověst nesnesitelných primadon. Někdy si člověk nakonec řekne: „No jo, to dává smysl.“ Alec Baldwin nevyzařuje zrovna vřelost a přístupnost. Jindy to ale bodne u srdce. Dwayne ‚The Rock‘ Johnson vždy působil jako sympaťák a rozhodně musel být dříč, který si svou někdejší pozici nejlépe placeného herce planety tvrdě vypracoval. Poslední roky ale na jeho adresu kolují neveselé zvěsti.

Hrané a počítačově generované verze Disneyho renesančních animáků jsou vrcholným symbolem hollywoodské vyprahlosti. To není zrovna kontroverzní názor, vždyť na internetu se s ním setkáváme v každé diskuzi. A následně se nechápavě škrábeme na hlavě, protože i přes pár individuálních přešlapů se tyto filmy stále setkávají s velkým a vřelým zájmem „mlčící většiny“. Filmaři pak mají dobrý důvod otočit k hlasitým diskutérům záda a počítat dolary. Režisér oscarového dramatu Moonlight Barry Jenkins, jenž má na svědomí prequel Lvího krále Mufasa (Mufasa: The Lion King) s miliardovými ambicemi, ale hluchotu předstírat neumí.

Leni Riefenstahl je určitě jednou z nejúspěšnějších propagandistek všech dob. Dokázala svět přesvědčit o úchvatnosti nacistického Německa, ale i sebe samé způsobem, z nějž jsme se dodnes nevzpamatovali. Ve skutečnosti se jedná o fascinující předmět mnoha studií, protože v drtivé většině případů platí, že jakmile je státní propagandista odhalen a jeho postupy pojmenovány, jeho agenda ztrácí na funkčností. Není tomu tak ale v případě Riefenstahl, jejíž filmy nám svým vlivem vymývají mozek dodnes. Nyní bude v Cannes uveden dokument o této filmařce a nezbývá než doufat, že přispěje k jejímu širšímu pochopení.

Premiéra Megalopolis na festivalu v Cannes se blíží, i když dokud o jejím proběhnutí neuslyšíme ze tří nezávislých zdrojů, nejspíš neuvěříme. Vysněný projekt Francise Forda Coppoly nosil filmař v hlavě a srdci mnoho desítek let a několikrát ho málem začal natáčet, ale okolnosti mimo jeho kontrolu mu do plánů vždy hodily vidle. Nakonec musel prodat část svých úspěšných vinic, sehnat zcela nové obsazení a natočit snímek ze svých peněz, což je u projektů této velikostí neslýchané. Stále si neumíme představit, jak bude výsledek vypadat, první fotografie je ale dobrým náznakem.

Wes Anderson dnes slaví své 55. narozeniny, což je rozhodně důvod k oslavě. Rodilý Texasan jistě patří k nejznámějším osobnostem filmové režie, předně díky jeho na první pohled rozpoznatelnému vizuálnímu stylu. Vloni uvedl svůj jedenáctý celovečerní počin Asteroid City, jenž publikum rozdělil na dva tábory. Jedni myslí, že už se Anderson zcela utopil ve své mysli. Druzí, že se konečně našel a plně realizuje svou nekompromisní vizi. Někdy je ale člověk kvůli tomu dokonce schopný pohádat se sám se sebou. Vloni také uvedl na Netflixu sérii kraťasů podle britského spisovatele Roalda Dahla, z nichž mu Podivuhodný příběh Henryho Sugara (The Wonderful Story of Henry Sugar) konečně vynesl Oscara. Pokusme se nyní o nemožné a seřaďme jeho dvanáct projektů od nejhoršího po nejlepší.

Že je seriálový Fallout jednoznačný hit, jistě všichni víme i bez oficiálních čísel. Vy si ale o něm rádi čtete a my o něm rádi píšeme, takže proč nejmenovat konkrétní úspěchy. Je přece hezké, když se navzdory nedůvěře dílo podaří a vznikne možná ne zcela dokonalý, ale rozhodně hodně příjemný seriál. Fallout přesvědčil většinu příznivců herní série i nově příchozích a drtivá většina publika přijala s nadšením, že se chystá druhá řada. Možná tedy překvapí, že v portfoliu Amazonu přece jen jeden titul zůstává nepokořen. Titul, který rozhodně stejné ovace nesklízel.

Penélope Cruz se stala přední světovou celebritou i uznávanou umělkyní, a to přes dlouhou řadu předsudků a posměšků, s nimiž se jako krásná žena se silným přízvukem musela potýkat. Jak se této charismatické Španělce podařilo tak moc učarovat svět a stát se dokonce první herečkou své země, jež vyhrála hereckého Oscara?

Tváří v tvář (Face/Off) patří jistě k ikonickým akčním filmům devadesátých let. Honkongský mistr bojovek John Woo byl zrovna na vrcholu své hollywoodské éry a dostal do výbavy dvě velké hvězdy své doby Nica Cage a Johna Travoltu. Výsledek byl svého času hodnocen mnohem rozporuplněji, než bychom možná ze zpětného pohledu tušili – námět se ledaskomu zdál moc šílený, provedení nezřízené. Dnes se ale najde málokdo, kdo by nevzpomínal s nostalgickým úsměvem na to, jak úžasná blbina mohla před skoro třemi dekádami vzniknout. A právě proto, jak moc se doba změnila, se třeseme strachy z pokračování. Naštěstí existuje naděje.

Ať už si o žalobě, kterou podal Johnny Depp na Amber Heard, myslíte cokoliv, rozhodně jde o vrchol marketingu a PR. Deppově obsáhlému a špičkovému týmu se podařilo namalovat obraz, podle nějž veškeré jeho kariérní problémy zapříčinila jeho exmanželka a její tvrzení o domácím násilí. Vymazala se tak léta zpráv o Deppově manýrách a nepřijatelném chování, které předcházely jeho osudovému manželství i jeho následnému konci a mediální dohře. Johnnymu se doslova podařilo přepsat dějiny. Jeden by myslel, že tento mistrný kus manipulace bude chtít využít k novému začátku, zjevně tomu tak ale není.

Academia Film Olomouc, neboli festival AFO, už je v plném proudu. Zhlédnete na něm především hodnotnější dokumenty, jež prošly důsledným kurátorským výběrem tak, aby každý z nich skutečně sdělil něco fakticky či umělecky hodnotného a smysluplného. Krom samotných faktů o přírodě, lidstvu a mnohém dalším se ze zhlédnutých filmů jde poučit i o způsobu, jímž nahlížíme na svět. A právě to uděláme teď, když porovnáme tři snímky na podobné téma.

Máločí herecká kariéra naplňuje tak moc pohádku o ošklivém káčátku. Keanu Reeves se poprvé objevil jako dětská/teen hvězda v prostoduchých komediích a následně strávil dekádu života jako hollywoodský otloukánek. Když chtěl někdo jmenovat prototyp špatného herce, na mysl přišel jako první Keanu. Jenže pak přišel Matrix a vše se změnilo. A pak přišel John Wick a vše se změnilo podruhé. Dnes platí za milovaného a charismatického sympaťáka. Dřív se mělo za to, že jeho obsazením svůj projekt zabijete, dnes se na něj stojí fronta.

Renée Zellweger spadla do herectví víceméně náhodou. A stala se jednou z největších celebrit, když ztvárnila popkulturní ikonu Bridget Jones. V čem spočívá kouzlo téhle postavy, která v mnoha ohledech absolutně nedává smysl? Zellweger dnes slaví 55. narozeniny, což je skvělá záminka k bilanci. Zvlášť když se začalo pracovat na čtvrtém dobrodružství její nejslavnější role.